Zvýšení daňové zátěže bude mít nepříznivý dopad na českou ekonomiku

Kongresová a veletržní turistika je nejen o konkrétních akcích, ale zejména o povědomí o dané zemi coby kongresové či veletržní destinaci. Na toto povědomí mohou mít nepříznivý vliv živelné pohromy, labilní bezpečnostní situace, politické napětí i antipropaganda ze strany konkurenčních destinací. Avšak ani řešení tak složité situace, jako je odstraňování následků živelné pohromy, není o ničem menším než o onom biblickém: „Člověče, pomoz si sám a bude ti pomoženo.“ A to se také děje. Bohužel „masmédia“, možná i z obavy, aby si je lidé nedávali do souvztažnosti s epochou oficiálního budovatelského optimismu, šíří převážně informace o míře neštěstí a následném potenciálním nebezpečí, a ne o tom, jak rychle se s ním v řadě regionů České republiky, a to i v řadě turisty navštěvovaných míst, dokázali vypořádat. Stále dokola to samé. Není se proto co divit, že na nás svět pohlíží jako na zdevastovanou zemi. A do takové turisté své miliony a miliardy dolarů (do Česka cca 4 miliardy dolarů ročně) nevozí. O rozhovor na toto téma jsem si dovolil požádat primátora hlavního města Prahy RNDr. Igora Němce.

Pane primátore, jste hejtmanem kraje, který generuje zhruba 80 % zahraničního inkasa cestovního ruchu. Povodeň byla bezesporu ochromující živelnou pohromou. Prahou prošla největší voda zaznamenaná v dějinách. Obráncům Prahy se podařilo něco, co je v Evropě unikátní, zachránit historické centrum, ačkoliv přímo jím protéká řeka. Také proto je Praha Evropskou unií hodnocena jako jedna z nejúspěšnějších metropolí, které živelnou pohromu takovýchto dimenzí zvládly.
K tomuto hodnocení zřejmě bylo několik důvodů. V prvé řadě se podařilo ochránit centrum a včas evakuovat území, kde bydlí čtyřicet tisíc obyvatel. To, že se tak stalo bez zranění, natož ztrát na životech, že nikde neplavaly automobily apod., řadí Prahu mezi sídla, která dosáhla maxima možného. Záhy po povodních jsem se zde setkal s panem Prodim a s panem Verheugenem, s kterým jsem si dal na Starém Městě pivo. Nejenom, že drtivá většina hotelů funguje, ale i restaurace na Starém Městě, královská cesta a Karlův most jsou volné. V podstatě celá památková oblast, na niž jsou turisté zvyklí, je přístupná. Navíc v těchto dnech Praha nabízí něco, co dosud v novodobé historii nenabízela a dlouho nebude. Centrum bez automobilů. Máme měsíc po povodních. Poskytuji rozhovory zahraničním televizím a dělám všechno pro to, abych k nám do Prahy pozval co nejvíce návštěvníků. K zásadnímu obratu v pohledu na Česko ve světě ale zřejmě dojde až v momentě, kdy se nám podaří realizovat summit NATO a kdy se plejáda zúčastněných hlav států včetně velmocí projde starou Prahou za asistence televizních štábů z celého světa včetně CNN.

Bohužel, na CNN a v jiných televizích doposud ukazují záběry z dob, kdy záplavy kulminovaly. To, jak reaguje státní propagace cestovního ruchu, ruku v ruce se zastrašovacími kampaněmi hotelových řetězců, jejichž hotely v Praze doposud nejsou s to přijímat turisty (kdo ví, co by jim s nimi mohla konkurence provést), jakoby ilustruje lidové rčení, že blbec je horší než živelná pohroma.
Domnívám se, že v rámci povodní Prahu poškodilo i zpravodajství České televize a její přímé vstupy v dominantní míře vysílané z Prahy o Praze. Mohu-li letošní povodeň srovnávat s neméně ničivými záplavami před čtyřmi roky na střední Moravě, tak tehdy se nic takového nedělo. Bohužel, ani letos při přinášení zpráv z Českých Budějovic, Krumlova a dalších měst a obcí, které neméně hrdinně bojovaly s ničivým živlem. Povodeň v Praze nejvíce postihla oblast Karlína, který je v podstatě pětadvacetiti­sícovým městem, jež nikdy turistickým centrem nebylo.Vypadalo to ale, že jenom Praha je zatopená, že jenom Praha je „pupkem světa“. Tato nevyváženost mne, a oprávněně i občany, zejména z ostatních zatopených míst, extrémně popudila.

Popovodňová psychóza umožňuje činit jisté kroky. I takové, o nichž v prvním vydání Všudybylu tohoto roku (str. 6 – 9) hovořil Jan Horal, když říkal:
„Bohužel, ve Švédsku v roce 1969 nastal strašný zkrat – doba Olafa Palmeho. Sociální ideály, které jej dostaly na post premiéra, byly přespříliš altruistické – nereálné. Vytvořil sen o supersociálním státě a s novým daňovým systémem zavedli novou daň z majetku. Daň z majetku považuji za oprávněnou, ale způsob, jak ji konstruovali, měl pro Švédsko katastrofální důsledky. Ze Švédska se vystěhovalo více než dvacet tisíc nejúspěšnějších podnikatelů. Giganti jako Ikea, Tetra Pack. Následkem této daňové politiky ztratili švédští sociální demokraté vedoucí pozici. Impulsem pro volební debakl bylo vydání pohádky slavné švédské spisovatelky – autorky "Pipi Pučochaté“ – Astrid Lindgren o čarodějnici „Pompeli Possa“, která byla tak strašně bohatá, že zemřela hlady. To byla tak jasná alegorie, že se celé Švédsko smálo vládě a výraz „Pompeli Possa“ se stal synonymem její blbosti. To je varování i pro naši vládu. Příliš vysoké daně mají opačný efekt. Daně mají být přijatelné a mají se vybírat. V České republice se ale daně nevybírají plně. Daně zde platí jen ten, kdo je absolutně blbý nebo morální."
Pane primátore, jste považován za jednoho z nejlepších českých šachistů. Šachy jsou velmi dobrým způsobem, jak se učit, aby se zdánlivě přínosný tah vzápětí neobrátil proti tomu, kdo jej učinil. Jak způsobit, abyste vy, politici, uvažovali více tahů dopředu v zájmu věcí pro tuto zemi dlouhodobě pozitivních?
To bohužel u řady politiků nevím. Navíc Praha byla vždy popelkou v uvažování vládních představitelů. Naší povinností je dělat všechno pro to, abychom tento stav změnili. Zvyšování daní ze strany vlády považuji za extrémně nešťastné zejména pro Prahu. Praha není městem fabrik ani dolů. Je městem služeb a turistického ruchu. Pokud se bez jakékoli kompenzace daně zvyšují tím, že se zvedá DPH, zdražují se služby. Znamená to nejen to, že se ještě více potápějí podnikatelé, z nichž mnohé takto vytrestala již velká voda. Zvýšení cen za ubytování v hotelích a v restauracích může vážně ohrozit příliv peněz zahraničních návštěvníků do české ekonomiky. Růst DPH bude odčerpávat potřebné finanční prostředky právě u zboží a služeb, které jsou nezbytné a jejichž nákup nelze odložit na pozdější dobu. Je to kontraproduktivní krok paradoxně i pro stát, protože prostředky z cestovního ruchu jdou přímo jemu. Zvyšování daní a zdražování bude rozšiřovat fronty na úřadech práce, protože mnohé z firem, které v důsledku povodní nemohou fungovat, již nyní propouští zaměstnance.

www.praha-město.cz