Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou, 21. dubna 2017, jsem požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Paní náměstkyně, obchodním aktivitám v rámci cestovního ruchu se v České republice daří.
Ano, těží z toho, že jsme považováni za šestou nejbezpečnější zemi světa. Je to ale spíš taková virtuální pozice. Teroristických útoků se obává celá Evropa. V rámci cestovního ruchu existují bezpečnostní rizika, na něž je třeba brát zřetel. Jednou z oblastí, kde se mohou ve zvýšené míře vyskytovat, je sdílené ubytování. Proto se jím ministerstvo pro místní rozvoj musí zabývat. Určitě v naší zemi nechceme mít živnou půdu pro teroristické ataky, které zasáhly i některé země Evropské unie, vytvářet jim prostor. Nemůžeme se zříci standardní praxe, přehledu, jaké nerezidenty na svém území ubytujeme.

Zatím je to v Česku tak, že u tzv. sdíleného ubytování ubytovatel nemusí vést knihu hostů. Na rozdíl od hromadných ubytovacích zřízení, která nejen že toto činit musejí, ale také povinna odvádět místní nebo lázeňské poplatky, platit za pokoje (byť i prázdné) různým ochranným autorským svazům atd.
To v sobě může skrývat (a u některých ubytovatelů obsahuje) prvky neoprávněného podnikání. Subjekty, které provozují hromadná ubytovací zařízení, nejen že musejí vést evidenční knihu podle zákona o místních poplatcích, domovní knihu a plnit povinnosti ubytovatele podle zákona o pobytu cizinců, odvádět různé poplatky, ale i striktně dodržovat hygienické, stavební či požární předpisy a v souvislosti s tím umožnit kontroly policie, hygienických stanic, Státní zdravotní a potravinářské inspekce, Státní veterinární správy aj. My však nechceme bojovat proti sdílené ekonomice jako takové. To, co chceme, je, aby tento fenomén ctil obecně závazné právní předpisy, eliminovat bezpečnostní rizika v rámci sdíleného ubytování na území České republiky a mít fungující spravedlivé tržní prostředí pro všechny soutěžitele (rozuměno osoby, které poskytují služby). Pokud totiž (a že se tak děje) někdo cíleně pronajímá byty, a to i celé bytové domy, výhradně za účelem ubytování hostů, v nichž tito klienti s nikým nic nesdílejí, je to činnost, na kterou se vztahují stejné právní předpisy jako na jiná ubytovací zařízení provozovaná na základě příslušného živnostenského oprávnění (ubytovací služby – volná živnost, nebo hostinská činnost – řemeslná živnost). Proto zvažujeme, aby v novele zákona o místních poplatcích byla provedena změna tak, aby poplatek za ubytování odvedl každý, kdo přechodné ubytování poskytne. Bez ohledu na to, zda ubytovatelem je osoba s živnostenským oprávněním, nebo bez něj. Domnívám se, že je to jeden ze způsobů, jak zviditelnit osoby, které poskytují ubytování i v rámci „sdílení“. Problematika sdíleného ubytování a to, jak k ní (zejména) velké metropole přistupují, se debatuje napříč celou Evropskou unií. Některá města mají povinný registr těchto ubytovatelů, aby měla přehled, které byty jsou takto nabízeny. My sami jsme to projednávali v rámci visegrádské čtyřky s Polskem, Maďarskem, Slovenskem. Jednání na toto téma jsem měla i s německými a rakouskými kolegy. V Rakousku se to týká především Vídně. S úskalími tzv. sdílené ekonomiky se u nás potýká zejména hlavní město. Jeho primátorka se proto snaží, aby Praha přijala obdobná opatření jako už řada jiných velkoměst. Nicméně tato věc se musí řešit resortně. Sdílená ekonomika se netýká pouze ubytovacích služeb, ale i dopravy a dalších oblastí. Neříkám, že budeme vytvářet nové zákony. Řešením otázky sdílené ekonomiky se zabývá pracovní skupina, která vznikla na Úřadu vlády ČR. Do této skupiny byly zapojeny jednotlivé zainteresované subjekty (tj. ministerstva, úřady a spolky zastupující zájmy podnikatelských a jiných skupin). Jsem přesvědčena, že normativy týkající se této problematiky jsou v České republice nastaveny. Nicméně dojdeme-li po konzultaci s ostatními zainteresovanými subjekty k závěru, že pro další fungování trhu je nezbytné provést změny v právních předpisech, budeme prosazovat jen takové změny, u kterých bude zajištěno jejich účinné vymáhání dodržování.

Zmínila jste svá jednání v Rakousku a dalších blízkých zemích. A co na vzdálených pro český incoming strategických zdrojových trzích?
Česká republika má dvaadvacet zahraničních zastoupení agentury CzechTourism. Výsledky napovídají, že se Česko daří prezentovat jako atraktivní turistickou destinaci. Jak už bylo kdysi řečeno, Česká republika nemá moře (vyjma třetihorního hluboko v podzemí, jehož léčivá jodobromová solanka uzdravuje pacienty léčebných lázní v Darkově, Hodoníně, Klimkovicích a Lednici), ale zato má moře památek. Nedávno jsme byly s paní ministryní Šlechtovou v Číně a s námi podnikatelská mise tvořená zástupci incomingových agentur, cestovních kanceláří a Svazu obchodu a cestovního ruchu. Uskutečnilo se tam velké množství zajímavých B2B setkání. Co si myslím, že je rovněž hodně pozitivní, je to, že paní ministryně navštívila provincie, které nejsou v Česku až tak známé. Byli jsme v Henanu v Zhengzhou, v Yunnanu. Tyto destinace jsou nejen zajímavými zdrojovými trhy incomingu, ale i samy o sobě turisticky hodně atraktivní. Navštívili jsme i Kunming, což je hlavní město provincie Yunnan, kde je jedno z největších jednoterminálových letišť světa – Kunming Wujiaba International Airport. Samozřejmě jsme tam jednali i o přímé letecké lince mezi Kunmingem a Prahou. Kunming je pro nás zajímavý i tím, že Yunnan sousedí s Laosem a Kambodžou, takže jeho letiště má výhodnou polohu i z hlediska spojení s Vietnamem.
Rovněž Spojené státy americké jsou pro český cestovní ruch čím dál významnějším zdrojovým trhem. V té souvislosti bych ráda podotkla, že ministerstvo pro místní rozvoj úzce spolupracuje s Českým Aeroholdingem a na jeho expanzi napojuje marketingové aktivity. Například když Aeroholding otevíral přímou linku do Chicaga. V souvislosti s Českým Aeroholdingem, potažmo Letištěm Praha mi dovolte konstatovat, že s jeho novým vedením konečně došlo k situaci, kdy levá ruka ví, co dělá pravá, a tato synergie umožňuje vytvářet velkou přidanou hodnotu. Kromě klientely z USA a Číny, tedy těch největších vzdálených zdrojových destinací, je pro český cestovní ruch a lázeňství stále hodně důležitá klientela rekrutující se ze zemí Společenství nezávislých států. Zejména pak ruští hosté, které do České republiky přivádí zájem o tradiční české léčebné lázeňství. Tyto zdrojové trhy rozhodně nebudeme opouštět, protože z pohledu cestovního ruchu pro nás mají obrovský potenciál. A ještě bych podotkla, že spolu s výrazným posilováním příjezdů německé klientely se pro české lázeňství velmi zajímavě vyvíjí také spolupráce s Izraelem.

• www.mmr.cz
• www.kudyznudy.cz