Malebná osada Rejvíz leží na severu Moravy u hranic s Polskem, uprostřed trojúhelníku Jeseník – Zlaté Hory – Vrbno pod Pradědem, na náhorní rovině s úžasně zdravým klimatem, v nadmořské výšce 750 až 800 metrů. V létě je druhým, turisticky nejnavštěvovanějším místem Jeseníků. Z naučné stezky k Velkému mechovému jezírku je možné obdivovat řadu svědků dávné minulosti: borovici blatku, vřesy či suchopýr, anebo nejrůznější druhy mechů a lišejníků. V rašeliništích je ještě jedno, leč oku turisty skryté, Malé mechové jezírko. Další zajímavostí je pomník z roku 1929 jedenácti rejvízským občanům padlým v první světové válce od sochaře Engelberta Kapse. Kdo již na Rejvízu byl, bude zřejmě vyprávět o židlích, v jejichž opěradlech řezbáři ztvárnili tváře někdejších i současných štamgastů. Současný Rejvíz nabízí na pět set ubytovacích míst, posezení v pěti restauracích, půjčovnu kol, koloběžek, lyží, jízdu na koni, tenisové hřiště, v brzké budoucnosti krytý bazén a saunu, ale i poklidné houbaření a velké množství dobře značených turistických tras pro náročné i pro rodiny s dětmi, právě tak jako trasy pro cyklisty.
Josef Halamíček

Historické centrum Zlatých Hor je chráněnou městskou památkovou zónou s řadou kvalitních renesančních a barokních domů a církevních staveb. Významnými památkami jsou farní kostel Nanebevzetí P. Marie, špitální kostel sv. Kříže, kaple sv. Rocha, zříceniny hradů Edelštejna, Leuchtenštejna a Koberštejna. Historii života na zlatohorsku dokumentují sbírky Městského muzea. Návštěvníkům se nabízí další zajímavá místa, jako např. rozhledna na Biskupské kupě, poutní místo P. Marie Pomocné, národní přírodní rezervace Rejvíz s Mechovým jezírkem, Zlatorudné mlýny na Olešnici a pestrý výběr naučných stezek.

Při cestě ze Zlatých Hor do Ondřejovic leží malebné Údolí Ztracených štol. Říčka Olešnice zde opouští úzce zaříznutý úsek údolí a po miliony let ukládá zlato do náplavů. Zdejší rýžoviště byla těžena povrchově i hlubinně, tzv. měkkým dolováním. Pravý břeh Olešnice je poset pinkami, obvaly i odvaly. Je protkán nespočetnými kanály pro přívod vody do rýžovišť. Hlavní přívodní kanál je stále v provozu. Geologové v těchto místech prokázali vysoké obsahy zlata s opětovným nabohacováním. V hloubce cca 5 m bylo průzkumnou šachticí odhaleno vydřevené důlní dílo, zřejmě jedna ze ztracených štol ukrývajících zlatonosné žíly. Spekuluje se i o provázání ztracených štol s 6 km dlouhou štolou Tří králů, která ústí ve vzdálených polských Glucholazích a prokazatelně pokračuje až za zlatohorské nádraží. V současné době je v tomto romantickém údolí Hornický skanzen s replikami středověkých hornických mlýnů s naučnou stezkou „Údolí Ztracených štol“. V mlýnici vám bude předvedeno drcení zlaté rudy a při troše štěstí si kousíček zlata můžete odnést domů. Oba dřevěné stroje, zhotovené podle dobových nákresů, jsou poháněny vodními koly, která čerpají energii z původního kanálu. Horský ráz údolí a postavení vodních kol v kaskádě kolmo ke svahu vytvářejí čarokrásné zákoutí. Jako by se zde opravdu čas zastavil. Naučná stezka vás přivede i k místu, „kde voda teče do kopce.“ Optický klam je na místě tak silný, že pozorovatel jen stěží pochopí umění dávných zlatokopů.

Zlaté Zlaté Hory

Ing. Milan Rác

Zlaté Hory, včetně osady Rejvíz, křižuje řada turistických stezek a tras. Na poměrně malém prostoru u nás můžete najít řadu turistických atraktivit. Třeba malebnou rozhlednu na Biskupské kupě. Nebo se seznámit se speleoterapií v sanatoriu Edel, kde léčí respirační nemoci dětí z celé republiky. Projít se po hornických naučných stezkách osazených informačními tabulemi, které seznamují s historií rudného revíru. Podívat se do Městského muzea nebo navštívit zlatokopecký skanzen s funkčními replikami strojů na zpracování zlatonosné rudy a rýžovat tam zlato.

Se starostou Zlatých Hor, Ing. Milanem Rácem, se potkávám 3. dubna 2012.
Pane starosto, v interview s hejtmanem Tesaříkem hovoříme i o Zlatých Horách. O tom, že právě u vás byly na území Olomouckého kraje nalezeny dvě unikátní hroudy zlata. Ta první měla k půldruhému kilu a ta druhá bezmála dva kilogramy.
Zlaté Hory jsou jedním z největších rudných revírů v České republice. Po osudu vámi zmiňovaných zlatých valounů, které tu byly nalezeny už koncem šestnáctého století a poté převezeny na Pražský hrad coby dar císaři Rudolfu II., usilovně pátráme. Hledali jsme i ve Vídni, avšak zatím bezvýsledně.

V roce 2010 vaše město hostilo Mistrovství světa v rýžování zlata. Byly zlaté medaile pro mistry světa ze Zlatých Hor opravdu ryzí zlaté?
Jenom zlacené. Mistrovství světa se tehdy zúčastnilo na pět set závodníků ze čtyř kontinentů a dvaceti zemí. Jsem hrdý na to, že jsme je dokázali zajistit vlastními silami. Že nám je neorganizovala žádná agentura. Do práce se zapojila víc jak stovka dobrovolníků včetně skautů, studentů i seniorů, kteří zajistili tlumočení, servis, dopravu z mezinárodních letišť apod. Komunikovali jsme s celým světem v několika jazycích. V tom, kromě propagace našeho regionu a vůbec České republiky, vidím obrovské plus našeho Mistrovství světa v rýžování zlata 2010.

Každé léto s sebou na Otavu beru rýžovací pánev. Někteří kamarádi to glosují nejapnými poznámkami na téma zbohatnutí. Já ale nerýžuji kvůli zlatu, ale kvůli rýžování. Pane starosto, také rýžujete?
V rámci každoroční soutěže v rýžování zlata „O zlatou pánev starosty města“ rýžuji ve VIP kategorii, která je na závěr akce, a kde se dávají největší soutěžní zlatinky. A není to na čas. Závodů profesionálů se nezúčastňuji. Mnozí si myslí, že rýžování je zábava pouze trempů. Mezi soutěžícími jsou ale i vlastníci zlatých dolů, ředitelé báňských fabrik, geologové aj. Zajímavá sorta lidí. Rýžování je dovednostní koníček, který napomáhá i k navazování kontaktů a upevňování mezilidských vztahů.

Čím je cestovní ruch pro vaše město?
Před deseti lety se tvrdilo, že náš region zachrání už pouze cestovní ruch, ale to není až tak pravda. Na ekonomice našeho města se podílí i ostatní hospodářské báze, včetně průmyslové výroby. Ano, turismus je pro mnohé obory a profese významným zdrojem získávání zakázek, práce a příjmů, ale není samospasitelný. Velkým hospodářským přínosem jsou pro náš region polští turisté, kteří reprezentují obrovskou kupní sílu. Poláků žije v okruhu sta kilometrů od Zlatých Hor několik milionů. Jen Wroclaw má šest set tisíc stálých obyvatel. Na Wroclawskou dálnici, která spojuje Katowice s Německem, je to od nás asi pětapadesát kilometrů. Do turistické infrastruktury se už začíná investovat i na polské straně hranic. Pokud své aktivity spojíme, určitě dojde k dalšímu navýšení výkonnosti cestovního ruchu.

Zlaté Hory leží ve Slezsku. Cítíte se být Slezany?
Určitě. Historie se nemá zapomínat, byť je realita, jaká je. Ve Zlatých Horách jsem se sice narodil, ale skutečností je, že po roce 1946 bylo toto území znovuosídleno nově příchozími lidmi z vnitrozemí Československa. To je možná tak trochu brzda rozvoje našeho regionu. Byť je to ze Zlatých Hor do Glucholaz jen pět kilometrů, mentalita tamních lidí je zcela odlišná. Hranice, která byla kdysi mezi námi násilně vytyčena, se teprve začíná opravdu velmi pomalu odbourávat.

 

• www.zlatehory.cz