Zimní přejezd Nízkých Tater 2

Úterý 27.12.2011, 07.10 Probouzíme se. 07.30 Vstáváme. 09.40 Po poridgi slunečným dnem do šíleného krpálu na Kolesárovou (1508). Každou chvíli mi vypíná pravá lyže. Pája je kdesi vysoko nade mnou. Po ledové krustě kryjící túje, kosodřevinu a padlé stromy sestupujeme s lyžemi na nohou. 12.30 V sedle mezi Oravcovou (1544) a Zadnou hoľou (1620) oběd. Dojídám první štangli lovečáku. Další sjezd. Pavlova lyže se propadá ledovou krustou a těžký kletr zasazuje tvrdou ránu jeho zádům. Přestala legrace. 16.30 Zatímco kousek před Homôľkou na spojovacím hřebínku za několika smrčky vyhazuji v návěji díru pro stan, Pavel se oblékl do mé polartecové bundy a polyká diclofenac. Ze závěje kouká jen vršek kopule Gemy. Pája vaří ze sněhových schodů vedoucích dolu ke stanu. Lžící z nich dlabe sníh na polévku, čaj a brkaši. To jsem zvědav, jak se zítra dostaneme ven. Esemeskuji synovi Matoušovi, že žijeme. A jak! 18.20 Jsme po večeři. Dneska půjdeme spát hodně pozdě. Možná až v sedm hodin. Opět hvězdná obloha.

Středa 28.12.2011, 07.15 Sněží nám do obličejů. Spali jsme opět při otevřeném stanu. Jak jinak ve spacácích Jožky Rakoncaje. No, nechce se nám z nich. 09.45 Odcházíme slunečným ránem. Mraky jsou pod námi, ale o trochu níž se přes sedélko přelévá mlha. Na Homôľce (1660) opět azuro. Fotíme Vysoké Tatry, Roháče a Kráľovu hoľu vystupující nad inverzní plání. A tyče jsou fuč. Vytvořili jsme rojnici, až jsme je objevili nalevo. Na začátku lesa jsme opět v háji. Bloudíme při krkolomných sestupech mezi popadanými stromy příkrou skleněně ledovatou horou. Našli jsme se před Havraniou poľanou (1400). 13.40 Obědváme u jednoho z mnoha vývratů a přemazáváme lyže. Krusta a led spadaný ze stromů dokonale čistí skluznice. Červená nás dlouho vede přes další a další čerstvé vývraty úbočími, a najednou není. Tak jsme to vzali rovnou dolů. Lesácká cesta. Klika, klika, klika! Konečně se sklouzneme. 16.30 Na stromě nad cestou červená značka. Kašlem na ni a pokračujeme v krasojízdě. 16.30 Na plácku v jedné ze zatáček stavíme stan. Trochu jamuji na flétničku. 17.30 Večeře začala šunkofleky. 19.00 Zaléháme ke spaní. Kousek od nás si staví stan dva další čundráci. Jsou o hodně mladší. Mají skialpinistické vybavení a diví se, jak jsme to mohli projít na běžkách. Myslím si: „To bude tím, že už máme hodně najeto“ (několikrát přetočený tachometr).

Čtvrtek 29.12.2011, 07.30 Vstáváme. Zlézání skleněných hor, kufrování pralesem, hledání značek i to, o kolik „máme najeto“, prodlužuje naše docházkové časy oproti avizovaným letním až na trojnásobek. 09.20 Mlaďoši nasadili na skialpiny tulení pásy a vyrazili do kopců. 09.40 My rozumní pokračujeme po vrstevnicové cestě. Křižovatka s chatou. Radíme se s kompasem a pokračujeme na západ. Další křižovatka. Seník, bouda a na ní modrá značka. Po svačině pokračujeme po modré. Kdesi nahoře narážíme na stopy lyží. Nenecháváme se zmást a dál jedeme po cestě. 12.40 Oběd. Chvíli zápolíme s kopcem a pak se vracíme ke stopě. A ejhle, červená značka. Vede nás až na rozcestí nad Čertovicu. Zde se dáváme do řeči s partou laskavých lidí na skialpinách. Posílají nás do salaše „Líška“ pod Beňuškou (1524). Po cestě z úbočního čůrku nabíráme vodu. V kamnech jsou ještě řežavé uhlíky, a tak jsem je opět roztopil. Rozvěšujeme vlhké věci včetně spacáků, stanu a tropika. Pája vaří fazole. Ač přežraní, dáváme si ještě trochu sýra, o němž mi Pája prozrazuje, že ho má v báglu ještě víc než kilo. Steleme si na podlaze a je nám vedro.

Pátek 30.12.2011, 07.30 Vstávám. Vytrhávám listy z deníku, beru třísky a jdu zatopit v kamnech. Snídaně je obohacena další porcí sýra. Všechny věci se usušily. Stan se vešel do futrálu, zato spacáky nabyly na objemu. 09.00 Pokračujeme na západ, kamsi po ve svahu vybagrované cestě. Jsou na ní stopy po lyžích. Vesměs stoupáme. Pak se lyžařská stopa stáčí za kopec na zarostlý strmý svah. Cesta klesá prudce dolů. Opatrně sestupujeme. Napojili jsme se na lesní silničku, po které svištíme do údolí. Proti nám jdou tři běžkaři. Doklouzali jsme ke státní silnici. Jdeme vedle ní až do obce Jarabá. Scházíme k tamnímu proslulému prameni. 12.30 Jakoby čekal jen na nás. Linkový autobus. Odváží nás do Podbrezové. 23.18 Ještě tentýž den před půlnocí jsme vlakem přes Banskou Bystrici, Bratislavu a Břeclav na hlavním nádraží v Praze.

 

• www.slovakiatourism.sk