Že všecky ty práce k odpočinutí jsou cesta

Když jdeme, dí mi tlumočník: „Nu, jižs prohlédl práce a kvaltování lidská, a nezlíbiloť se nic; protože se snad domníváš, že mimo práci lidé ti nic nemají. Ale věz, že všecky ty práce k odpočinutí jsou cesta, k němuž naposledy všickni, kdo sebe v prácech nelitovali, přicházejí: že totiž, když statku a zboží, aneb slávy a poctivosti1, anebo pohodlí a rozkoší dosáhnou, mysl jejich dosti se v čem kochati má. Protož již tě ale k hradu Potěšení povedeme, aby se, jaký cíl jest prací lidských, podíval.“
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1624

1vážnosti

Začnu anekdotou: V jedné z turisty hojně navštěvovaných rezervací se před chýší vyvaluje domorodý obyvatel, kolem proudí davy a on mudruje: „Všichni tito lidé přes rok tvrdě makají, jen aby tu alespoň na čtrnáct dní mohli dělat to, co já po celý rok.“
Cestovní ruch není odvětvím pouze průmyslově a hospodářsky nevyspělých zemí a už vůbec ne výjezdový. Jeho úroveň napovídá, jak se té které zemi daří. Produkty tohoto odvětví – umožňující cestování, relaxaci a poznávání cizích končin atd. – zpravidla nebývají až tak levným zbožím, zato však jsou vysoce motivujícím a žádoucím artiklem, že jsme kvůli němu mnozí ochotni po celý rok tvrdě pracovat, jen abychom mohli na pár dní někam vyjet. A to se české ekonomice vyplácí. Největší poptávka po zahraničních zájezdech totiž bývá v hospodářsky úspěšných zemích.

Jaromír Kainc
nakladatel Všudybylu