Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
• kočáry – téma, které není nikde vyjma Ctěnic
souhrnně prezentováno • nejatraktivnější jsou reprezentační
pražského primátora, českého krále Ferdinanda V. a arcibiskupský kočár
• omnibus, který vozil lázeňské hosty v Karlových Varech
• ve Ctěnicích si lze objednat výuku jízdy na koni •
opravdičtí návštěvníci jezdí na kole • turisté se již
adaptovali na současné turistické značení • nová expozice Prahy
na českých veletrzích působila jako bomba a na zahraničních vyniká
•
Začátkem minulého století byla mototuristika v plenkách. Spedice
i osobní doprava byly dominantně závislé na železnici a vozidlech
tažených koňmi. Na formanských vozech, drožkách, kočárech a omnibusech
apod. Šesté vydání Všudybylu loňského roku (str. 27) prezentovalo
ctěnickou stálou expozici kočárů. Hlavní město Praha, v jehož
vlastnictví je ctěnický zámeček, navrátilo tomuto areálu proslulost
výletního a turisticky atraktivního místa. Ředitele Pražské informační
služby Ing. Václava Novotného jsem oslovil: „Pane řediteli, proč
kočáry?“
Kočáry jsme shledali jako velice zajímavé téma, které není nikde
souhrnně prezentováno formou výstavní expozice. Dokumentují dobu, kdy lidé
ještě nevstávali s tím, že si hned po ránu brali léky na snižování
tlaku a neusínali s léky na snižování cholesterolu. Dobu, která se nám
dnes jeví klidnou a snad i idylickou. Hlavní město Praha disponuje areálem,
který je už idylický sám o sobě. Zjistili jsme, že v různých
depozitářích se nacházejí unikátní povozy a že pro ně dotyčná muzea
nemají odpovídající využití. Proto Pražská informační služba
požádala o spolupráci Národní technické muzeum, Poštovní muzeum,
Národní zemědělské muzeum, Muzeum hl.m. Prahy a Arcibiskupství pražské a
vytvořili jsme expozici devatenácti kočárů, která v České republice
nenachází paralelu. Ve Ctěnicích tak jsou k vidění všechny možné druhy
koněspřežné dopravy. Od nejjednodušších bryček, které se např.
používaly jako řeznické povozy, přes lovecké bryčky, kočáry až
k poslednímu omnibusu, který vozil lázeňské hosty v Karlových Varech od
nádraží do lázeňského centra. Nejatraktivnější jsou asi reprezentační
kočáry. Jsou zde kočáry pražského primátora, posledního českého
korunovaného krále Ferdinanda V., který svůj výměnek trávil v Praze.
Vrcholem sbírky je bezesporu skvostný arcibiskupský kočár. Je natolik
unikátní, že i v Evropě je jen málo kočárů s ním srovnatelných. To
vše je zasazeno do příjemného přírodního rámce v kombinaci
s jezdeckým střediskem.
Jízda koňmo je možná ještě starším způsobem dopravy než
vozmo. V každém případě je to způsob dopravy navazující.
A dostupný téměř všem návštěvníkům areálu. V jezdeckém středisku
ve Ctěnicích je umístěno patnáct koní. Lze si zde objednat výuku jízdy,
a to jak na otevřené, tak v kryté jízdárně. V souvislosti se Ctěnicemi
bych rád pohovořil ještě o jednom druhu dopravy, který v současné době
prožívá obrovskou renesanci, cyklistice. Ctěnice jsou na okraji Prahy. Jsou
dostupné dvěma autobusovými linkami městské hromadné dopravy. Autobus č.
280 (přes Ctěnice do Vinoře) odjíždí od stanice metra „Palmovka“,
zastávka před zámkem je „na znamení“. Kdo chce jít z Vinoře do
Ctěnic pěší procházkou, použije linky č. 259 (od stanice metra
„Palmovka“) do Vinoře, vystoupí v zastávce „Vinořský hřbitov“ a
dále se dá po žluté turistické značce k zámku ve Ctěnicích. Obě linky
jezdí ve všední dny i o víkendech. Pro pohodlnější, mototuristy, jsme
vybudovali fešácké parkoviště. Opravdičtí návštěvníci ale jezdí na
kole. Jsou jim k dispozici stojany na kola, které jsou zasazeny jako součást
dlažby. Každý stojan má oko, do kterého se dá kolo přimknout. Ctěnice
jsou bezesporu jedním z milých cyklistických cílů a cyklisté tvoří
osmdesát procent jejich návštěvníků. Veřejnosti jsou otevřeny
o víkendech od 10 do 18 hod., od 17.6. do 30.9. denně od 10 do
18 hodin.
Od koloušů k těm, co chtějí Prahu poznávat pěšky. Již dva
roky Praha disponuje novým systémem turistického značení. Jak se
osvědčuje?
Reakce jsou veskrze pozitivní. Turisté se již na značení adaptovali. Je
realizováno dopravními značkami, které zná dopravní vyhláška. Ta
zásadně používá pouze češtinu, což bylo terčem kritiky. Ale podle
stávajících legislativních norem z ní není úniku, má-li být dopravní
značení legální. Problému nesrozumitelnosti pro cizojazyčně hovořící
návštěvníky Prahy jsme si byli vědomi. Proto jsme pro každý značený
objekt vygenerovali piktogram, který zachycuje jeho charakteristické rysy. Co
se týče autorských práv, ošetřili jsme si je tak, abychom piktogramy mohli
dávat k dispozici komukoliv, kdo o to projeví zájem, např. České
centrále cestovního ruchu, kartografickým vydavatelstvím apod.
S potěšením konstatuji, že vydavatelství průvodců a map je houfně
používají, čímž se pro zahraniční turisty stávají čitelné. Mám za
to, že v řadě míst je pražské turistické značení dovede do míst
dříve trochu opomíjených.
Co značení dalších cílů?
To je problém. Ti, kteří nejsou označeni, jaksi trpí pocitem, že by měli
být také. Značek ale nemůže být nekonečné množství. Staly by se
nečitelné. Je vytypováno zhruba šedesát cílů přesto, že jen historické
jádro Prahy má jeden tisíc osm set historicky chráněných budov. Označit
všechny? To nejde.
Praha má nejen nové značení, ale i veletržní expozici, o níž
Dr. Pittnerová napsala:
„Docela dobře umíme říkat a psát (obzvláště pod dojmem nejméně pět
let koncepčně překonaného oficiálního stánku České republiky na ITB
v Berlíně) ,všechno špatně', ale už méně jsme zvyklí napsat ,všechno
dobře'. Musím přiznat, že i moje hodnocení veletržního stánku hlavního
města Prahy se původně neslo v tónu ,Kde je chyba?' a stálo mě to
několik pokusů, než jsem sama sobě přiznala, že to vážně chybu nemá.
Všechno je správně, od vybraného motivu, jímž je Staroměstský orloj, až
po osvětlení expozice pouliční lucernou. Pozadí je zpracováno citlivě,
takže vypovídá, evokuje, ale nekřičí. Tvůrci evidentně nepostrádají
smysl pro detail, takže podlaha je pokryta pravou pražskou dlažbou (byť
nafotografovanou) a host sedí na originální parkové lavičce. Neruší ani
moderní informační technologie, které dotvářejí prezentaci, a to tím
spíše, že jejich využití není samoúčelné. A mimochodem, nechybí ani
křik kohouta. Kdo jste neměli možnost vidět nový veletržní stánek
hlavního města Prahy při jeho premiéře na letošním ročníku
Go/Regiontour v Brně, následně v Praze, Bruselu, Paříži či Milánu, pak
už vám zbývá jen Montreaux či Londýn.“
To ale není nápad Pražské informační služby, ale pana radního Igora
Němce, to musím čestně uznat. Nová expozice Prahy na českých veletrzích
působí jako bomba a na zahraničních také vyniká. Navzdory tomu, že na
nich bývá spousta velkoryse koncipovaných multimediálních expozic. Protože
jsem praktik a spíše se držím při zemi, trošku se děsím, co se stane,
když se to porouchá. Ale ono se to neporouchává a jako ředitele servisní
organizace cestovního ruchu hl.m. Prahy mne těší, že i u současné
expozice hl.m. Prahy, tak jako u předchozí, je upřednostňována
koncepčnost a kreativita tvůrců, která na veletrzích upoutává a
vyvolává pozitivní asociace.