Vîlcan, Retezat a Tulişa 5

Čtvrtek 15. srpna 2013 07.40 Ó, jak nechtělo se mi! Otevírat oči, vylézat ze spacáku ze stanu a vařit. Ó, jak nechtělo se mi do všudypřítomného mokra. 08.10 Mám uvařeno. A už zase hřmí, nebe zatažené. 10.00 Vyhlédám ze stanu. Amíci jsou pryč, i stany ostatních. Besídka je prázdná. Vnáším do ní věci ze stanu a balím ho mokrý. Ostatně všechno je mokré nebo vlhké. 10.47 Odcházím hledat stezku. Nechávám si goretexy. Každou chvíli prší. Někdy i leje. 12.40 Jsem u jezera Bucura a obědvám. Tady i cestou spousty rumunských rodin a několik skupin maďarské mládeže – asi na putovním táboře. 13.00 Po modré a poté po žluté značce kolem zvědavých koní jdu za občasného pršení do kopce a mlhy. 14.00 Jsem u nějakého plesa. Možná Tău Portii (2230). Hledám příhodné místo pro stan. Zvolil jsem vyvýšeninu mezi skalami. Stan stavím za prudkého lijavce a hrozně u toho nadávám, protože zatéká pod tropiko. Přichází chvíle papírových kapesníků. Dosucha vytírám louže vody, která tam napršela při jeho stavbě. Pak do něj házím bágl a pak sebe. Zouvám boty, svlékám mokré goretexy, nafukuji karimatku, vyndávám spacák a zaléhám. Mobil je celý zarosený. Suším jej na těle. 15.30 Déšť střídají průtrže mračen. A to jsem se ve vedru a úpalu na Vîlcanu rouhal, jaké by to bylo fajn zalehnout ve stanu a čekat, až se umoudří počasí. A je to tady! Takže, aniž bych kamkoliv šel, jdu si zdřímnout. 17.00 Vařím v zavřeném stanu. Bujon, čaj a hrách. 17.20 Přestalo pršet. Vysvitlo slunéčko a hned zapadlo za skály. Malebná inverze. Mraky jsou pode mnou. Ze skalního amfiteátru nad plesem mi nadávají kamzíci. Romantika! Díky solární nabíječce vychutnávám písně Jaromíra Nohavici z mobilu. 20.15 Polykám dva paraleny. 21.40 Duté vlákno, ze kterého je spacák, prý má hřát i vlhké. Oblékám si kalhoty. 23.20 Prsty na nohou mám jak z ledárny. Beru si čisté, téměř suché ponožky. Lůžko mám hrbolaté. Téměř celý „polštář“ jsem si oblékl, a abych mohl spát na boku, dávám si pod hlavu pohorku.

Pátek 16. srpna 2013 06.20 Kolem kdosi prochází. Uvnitř stanu je 14° C. 07.30 Povylézám ze spacáku a otevírám. Mlha. Vařím snídani. Horký čaj přelévám do PET flašky, a tu si dávám do nohou. 08.15 „Sluníčko, kde jsi?“ Takhle nejen že nic neusuším, ale ani nic neuvidím. 10.40 Přepadla mě mlsná. V tak malém stanu není kam utéct. Zbaštil jsem obědové tyčky a stroužek česneku. 12.00 Mlhou prosvítá slunéčko. Začínám balit na cestu. 13.01 Odcházím za pískotu svišťů. Padesát výškových metrů, a slunce už opravdu je. Otevírá se nádherné vysokohorské panorama ze sedla Poarta Bucurei (2280). 14.10 Jsem v sedle Şaua de iarnă (2297). Jsou tu rumunští turisté a telefonují. Zkouším to také, ale mobil ani ťuk. 14.44 Pokračuji. 15.08 Jsem v sedle Şaua Retezatului. Rozhoduji se, zda dolu k plesům nebo na Vf. Retezat, kam se za totáče nesmělo. Po jistém váhání a odvolávání toho, co jsem odvolal, vyrážím vzhůru. Noha mi uklouzla po šutru pokrytém nacucaným lišejníkem. Tím pádem, umocněným báglem, se ocitám vklíněn mezi balvany, a zvedám se hodně těžce. 16.10 Jsem na Vf. Retezat (2485). Zkouším rozchodit mobil. Marně. Kolkolem mlha, jen na vrcholku slunečno. 17.02 Strmý sestup po žluté značce. V sedle Şaua Lolaia (2215) směrovka červené značky Valea Valereasca. Chvíli se rozmýšlím, a pak vzpomenu na pleso, které jsem viděl z vrcholu Retezatu. Chvíli sestupuji po značce, pak nabírám směr kuloár s plesem. Paráda! Na velkém plochém balvanu těsně vedle Lacul Ştevia (2060) stavím gemmičku a ze všech stran kotvím provázky se zavěšenými kameny. Scenérie jak za odměnu. A to jsem si vyčítal, že jsem si s sebou na Vf. Retezat nevzal dva litry vody a nenocoval tam! Počasí rovněž parádní. Jasno, 12°C. Vařím bujon, čaj a brkaši. 20.40 Dopisuji deník. Nádherná suchá hvězdnatá noc.

• www.e-Vsudybyl.cz/…byli-toulky/