Vila Tugendhat

symbolika pro Brno mnohem hlubší

„Existují skutečně stavební elementy, z nichž lze vyvinout novou, bohatší architekturu. Dávají nám míru volnosti, které se už nechceme zříci. Teprve nyní můžeme prostor členit, otvírat a spojovat s krajinou, aby se naplnila potřeba prostoru dnešního člověka. Jednoduchost konstrukce, jasnost architektonických prostředků a čistota materiálu se stanou nositeli nové krásy.“

Ludwig Mies van der Rohe, 1886 – 1969

Česká republika je díky Brnu čtvrtou zemí světa, která má zapsánu stavbu moderní architektury v Seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO. Vilu Tugendhat koncem 20. let minulého století navrhl rodák z německých Cách Mies van der Rohe pro manžele židovského původu Fritze a Gretu Tugendhatovy. Greta, rozená Löw-Beerová, dostala pozemek jako věno. Manželé si na něm přáli postavit „dům jasných a jednoduchých tvarů“. Jejich požadavek Mies splnil za použití luxusních materiálů a moderní techniky. Dokonale zde uskutečnil svou ideu kontinuálního prostoru. Obrovské skleněné plochy opticky navozují představu přechodu do okolní zahrady a nabízejí nádherné pohledy. Vila se štíhlými nosnými ocelovými sloupy, klimatizací, okny od stropu s možností mechanického zapouštění do podlahy je dokonalým technickým i estetickým výtvorem. Mies pro ni navrhl i nábytek a interiérové prvky (série křesel z ohýbaných ocelových trubek, onyxová stěna). Významnou roli sehrálo i partnerství, jaké se podařilo vytvořit mezi architektem a stavebníkem. V prosinci 1930 se rodina Tugendhatových mohla do vily s nenápadným vchodem, ale s nádherným pohledem na brněnské údolí, nastěhovat. Užívat ji mohla jen do roku 1938, kdy před nastupujícím nacismem uprchla nejprve do Švýcarska a potom do Venezuely. Vilu po válce krátce obsadila ruská armáda. Komunistický režim ji pak „přebudoval“ na školské, později zdravotnické zařízení. Jedinečná památka podléhala postupné devastaci. Pokusy o její obnovu se objevily v roce 1968. Začátkem 80. let se vila dočkala problematické rekonstrukce. Roku 1992 v ní Václav Klaus a Vladimír Mečiar podepsali rozdělení Československa. Dnes je v péči Muzea města Brna. 

Při příležitosti slavnostního vyhlášení zápisu vily Tugendhat do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, které se konalo 16. srpna, jsem o rozhovor požádal primátora statutárního města Brna Petra Duchoně.
Zápisem se vile Tugendhat dostává obrovského uznání. Zároveň se tímto krokem město jako vlastník významně zavazuje, protože, jak říká nápis na pamětní desce, „je vila chráněna v zájmu celého lidstva“. Této skutečnosti tedy musí odpovídat každý krok, který se bude nyní ve vile a jejím okolí podnikat. Přitom termín „okolí vily“ zahrnuje nejen přilehlé zahrady a domy, které ji obklopují, ale i panorama města, které je součástí výhledu z vily na Brno. Kroků, které se budou podnikat již v nejbližší době, bude celá řada. Připravuje se totiž komplexní obnova vily včetně zahrady.
Zápis do seznamu světového dědictví však přináší nejen vyšší odpovědnost, ale také celou řadu výhod. Již diskuse vedená o zařazení vily do seznamu UNESCO se jednoznačně projevila ve zvýšené návštěvnosti vily. Za první polovinu tohoto roku vilu navštívilo tolik lidí, co za celý uplynulý rok. Její rostoucí popularita Brnu přinese další návštěvníky zejména v budoucnu, až bude dokončena obnova vily a až také lépe využijeme marketingový kapitál, který ve vile máme.

Město Brno se zřeklo plánovaných oslav a takto ušetřené finanční prostředky chce věnovat na pomoc povodněmi zkoušenému Českému Krumlovu.
Ano. Říká se, že Jan Masaryk kdysi coby velvyslanec Československa v USA rozeslal pozvánky s textem, ve kterém uvedl: „Dovoluji si vás nepozvat na slavnostní recepci…“ Za takto uspořené peníze pak byl koupen automobil pro bohulibý účel. Snažíme se jednat podobně.
Předpokládali jsme, že oslavy pojmeme velkolepě. Za dané situace to ale není namístě. Nečerpané peníze (zhruba půl milionu korun) mohou sehrát podstatně užitečnější roli v Českém Krumlově, který povodněmi utrpěl těžké ztráty. Zastupitelstvu města Brna bude v tomto smyslu předložen návrh. To však není jediný způsob, jak město Brno přispěje postiženým oblastem. Rozhodli jsme se připravit návrh na finanční příspěvek pro obce na jižní Moravě a postižená statutární města v Čechách.

Ve slavnostním projevu jste řekl, že vila Tugendhat není jen významnou architektonickou památkou, ale že její symbolika a význam pro Brno je mnohem hlubší.
Vila Tugendhat je svědkem našich moderních dějin. Na vilu lze pohlížet jako na plod tehdejšího mnohonárodnostního a multikulturního soužití v Brně třicátých let minulého století. Kombinace vlastník židovského původu, architekt německého a česká stavební firma je velmi příznačná. Ilustruje, jak sloužilo městu k duhu, když zde lidé žili na základě principu občanského soužití a národnost ponechávali věcí soukromou, s níž netřeba šermovat na fanglích venku na ulici. Vilu Tugendhat můžeme vnímat i jako svědka pohnutých momentů, kdy lidé museli utíkat před nacismem.
Ve vile Tugendhat vidím i jistou paralelu s Brnem. Chodíte-li po ulici kolem vily, ničím vás na první pohled nezaujme. Teprve když vejdete dovnitř a sestoupíte do obývacích prostor s výhledem do zahrady, dostaví se pocit překvapení. Překvapení z krásy, které jste byli tak blízko, a přesto jste ji neviděli.

Vila Tugendhat ale potom zažila snad ještě smutnější období, které válečný pilot Britského královského letectva, úspěšný podnikatel vlastnící v současné době hotel v dnes zmiňovaném Českém Krumlově, Jan Horal v prvním vydání Všudybylu 2001 (str. 6 – 9) charakterizuje:
„Ti nejprimitivnější převzali vedení našich národů a zodpovědnost za jejich budoucnost. Postavili společenskou pyramidu na hlavu. Nahoře byli ti, kteří měli být dole. Neodešel jsem proto, že bych se bál. Že by mi mohli něco vzít. Emigroval jsem, protože jsem si nedokázal představit, že bych mohl žít v systému, proti němuž jsem bojoval. Ti, kteří se prodrali k moci, měli sice rudý mundúr, a tamti hnědý, ve skutečnosti to ale byl ten samý duch.“
V době komunismu vilu postupně přikrýval prach zapomnění. Fyzicky chátrala a její ideové bohatství zůstávalo nevyužito přes nespornou snahu mnoha obětavců. Je tedy logické, že svoboda nově nabytá po roce 1989 znamenala i nový impuls v osudu vily. Ostatně vila Tugendhat není jediným příkladem kulturní ignorance tehdejšího režimu. Nedaleko odtud se nachází kavárna Era, další skvělý příklad funkcionalistické architektury. I tu je potřeba zachránit pro další generace.

V epoše ukončené podpisy právě v této vile a v zahraničí kratičkým potleskem Československu, v posledním tažení naivně vyklízejícímu nejen atlasy světa, ale především svá tradiční odbytiště jiným, zřejmě pokrokovějším a humánnějším zbrojařským uskupením, bylo Brno světově proslulou Mekkou strojírenství. Zmiňoval-li jsem pana Horala a jeho válečnou minulost, je možné to ilustrovat na příkladu neuvěřitelně spolehlivé lehké pěchotní zbraně, za druhé světové války i po ní licenčně vyráběné ve Velké Británii. Po celém světě jí s anglosaskou výslovností říkali Brno. Pane primátore, zápisem vily Tugendhat do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO Brno podstatně upevňuje své postavení na mapách kulturního světa.
V Brně se dobrá strojařina dělá stále, byť ne v takovém měřítku jako dříve. Připomeňme Vysoké učení technické a jeho strojní fakultu, která je líhní velmi talentovaných strojařů. K dobrému jménu města v této oblasti nepochybně přispívá i firma Alsthom a její špičkové turbíny nebo firmy vyrábějící elektronové mikroskopy. Všechny tyto výrobky jsou svými nároky na strojírenské zpracování extrémně náročné. Pravda, žádný z nich nenese název Brno.
Docela by se mi líbilo obnovit u nás tradici pojmenování výrobků podle měst. Je to účinný marketingový nástroj. Příkladem ze světa může být pojmenovávání jednotlivých modelů automobilky Seat. Příkladem z naší minulosti – tím se opět vracíme k vile Tugendhat – může být známá židle Brno Miese van der Rohe, kterou si ve vile mohou návštěvníci prohlédnout.
Pokud jde o upevněné postavení Brna na mapách kulturního světa zápisem vily na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, rád bych upozornil ještě na jednu výjimečnost. Je to poprvé, co se na seznam dostává funkcionalistické dílo. Do seznamu se tak vnáší určitý kontrast mezi monumentálními památkami, jako jsou egyptské pyramidy, Akropolis v Athénách, aztécká pevnost Machu Picchu v Peru, madridský Escorial na jedné straně a vilou Tugendhat na straně druhé. Kontrast naznačuje velikost a revolučnost architektonického projevu Miese van der Rohe. Je to známka obrovského ideového náboje, protože vila Tugendhat například ve srovnání pracnosti, množství spotřebovaného materiálu, délkou výstavby a monumentalitou nemůže zmíněným památkám konkurovat.

www.brno.cz