V zajetí lyžařského areálu

U většiny populace se konec roku spojuje mimo jiné s plánováním zimní dovolené. Prvotní otázkou pak samozřejmě je, kde zimní dovolenou strávit a čemu se během ní věnovat a jaké služby tak využít. Jednou z hojně využívaných možností je dovolená v některém z lyžařských areálů či center, která se v posledních letech výrazně rozvíjejí. Nárůst tohoto trendu nejlépe dokládá vznik Asociace horských středisek České republiky, o. s., (AHS ČR), která byla založena na podzim roku 2013. AHS ČR sdružuje podnikatele, ale i instituce působící v oblasti horského průmyslu, a to za účelem jejich dalšího rozvoje, ale rovněž za účelem spolupráce na tvorbě legislativy, která zejména v oblasti lyžařského provozu v naší právní úpravě chybí. Z minulosti lze připomenout snad jen návrh zákona o bezpečném pohybu při lyžování, snowboardingu a jízdě na kole (zákon o bezpečnosti na svahu – sněmovní tisk 648), jehož text byl sice skupinou poslanců po zimní sezóně 2012/2013 připraven, nicméně s rozpuštěním poslanecké sněmovny byla vize tohoto zákona opuštěna. Návrh přitom obsahoval řadu přínosných prvků – například povinnost nošení přilby pro lyžaře již platí v Itálii, částech Rakouska či Slovinska. Stejně tak úprava předjíždění na svahu by jistě byla přínosem nejen pro provozovatele lyžařských areálů, ale zejména pro jejich návštěvníky. V současné době tak nadále platí pouze deset základních pravidel lyžařského provozu schválených Mezinárodní lyžařskou federací (pravidla FIS), která Česká republika převzala do svého právního řádu. Tato pravidla sice nelze postavit na roveň zákonného předpisu, za jejich porušení nelze uložit peněžitou pokutu, nicméně lyžař může být v případě jejich porušení vykázán z areálu nebo mu může být odebrán skipas. Největším problémem tak zůstává efektivní postih ve formě peněžité pokuty za porušování pravidel FIS, který byl mimo jiné obsažen v již zmíněném zákoně o bezpečnosti na svahu. Přes evidentní bezvýchodnost shora nastíněné situace můžeme pozorovat určitý pokrok v podobě rozhodování českých soudů, které k pravidlům FIS přihlížejí, byť nejsou pramenem práva. Tak se děje zejména při posuzování odpovědnosti za újmu na zdraví způsobenou porušením povinnosti (zde pravidla FIS) třetí osoby. Na tomto místě není prostor vyjmenovávat všechna pravidla FIS, kterými by se lyžař či snowboardista měl řídit, jejich seznam je však dostupný na internetu a jsou vyvěšena rovněž přímo v lyžařských areálech. Mezi těmi nejdůležitějšími můžeme zmínit povinnost ohleduplnosti k ostatním, dodržování přiměřené rychlosti, předjíždění s dostatečným odstupem, respektování signalizace atd. Vhodné je také připomenout, že některá pravidla FIS vycházejí rovněž z platných právních předpisů, a to například povinnost poskytnutí pomoci či povinnost prokázání identity v případě nehody. Zde je nutné si uvědomit, že nejen lyžařský sport může mít za určitých okolností přesah do takových oblastí práva, jakými jsou právo trestní (např. trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti nebo trestný čin neposkytnutí pomoci) nebo právo občanské, konkrétně ustanovení Občanského zákoníku týkající se odpovědnosti za způsobenou újmu na zdraví. Na soudech a soudcích pak zůstává úkol rozhodnout, zda skutečně v konkrétním případě došlo k porušení právní povinnosti a v jejím důsledku ke způsobení škody, tedy zda byly naplněny podmínky vzniku odpovědnosti za škodu. Má-li si dle Občanského zákoníku počínat každý tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného (tzv. prevenční povinnost), bude jistě na místě se s pravidly FIS seznámit již v průběhu příprav na zimní dovolenou a následně je dodržovat. Bohužel s ohledem na současnou politickou situaci se zřejmě zákona o bezpečnosti na svahu jen tak nedočkáme.
JUDr. Lucie Kolářová, Advokátní kancelář Vácha & Kolář

• www.vacha-kolar.cz