Na začátku cesty není ani auto, letadlo či vlak, ale myšlenka na cíl a cestu k němu. Nebo třeba jen myšlenka na cestu bez cíle. V mém případě se často tato myšlenka spojí s přáním a potřebou naložit rodinu se dvěma dětmi. To si pak cestování a poznávání krajiny autem určitě nepochvaluji jen já sám, ale každý, kdo tento dopravní prostředek může využít. O tom, že auto má na cestách i svoje nevýhody, dnes taktně pomlčíme (příště už třeba ne).

Úvodník poněkud netradičních cestopisů

Ach, ty reklamní předměty…
Tak si lze povzdychnout, když se z dětských skříněk vysypou barevné čepice (dítě do 10 let zásadně musí mít každou, kterou vidí), když věšíte na šňůru vlajkoslávu reklamních triček (pod svetr se hodí skoro každé skoro každému), když si nemůžete vzpomenout, kde se na vašem stole vzala tužka s logem firmy vyrábějící sádrokarton (aspoň, že ještě nevyschla). Ale jak to souvisí s povídáním o cestování autem? Před bezmála třemi lety jsem v přihrádce nového vozu nalezl netradiční reklamní dárek od leasingové společnosti – barevnou brožuru „600+1 výlet“. Na skoro pěti stech stránkách tohoto (reklamního) barevného průvodce je zmíněných 601 tipů na výlet, vybraných a popsaných hlavně pro autoturistu. Tahle jedinečná knížka se ocitla v základní výbavě našeho rodinného vozu a po třech letech jsme během víkendů a dovolených navštívili určitě více než polovinu zde sepsaných českých a moravských (ano, i slezských) destinací. A – kupodivu – ukázalo se, že text nespíchla narychlo reklamní agentura od stolu, cesty (příjezd a parkování), stravování a výletnické tipy skutečně odpovídají realitě. Navíc výběr lokalit, podle mého názoru, odpovídá velmi slušnému místopisu České republiky (můžeme to nazvat třeba vlastivědou). Jestli nějaký reklamní předmět, který mi prošel rukama, má opravdu dlouhou životnost, tak je to tenhle praktický průvodce. A to přesto, že z brožury už lítají listy, ale to je daň levnější lepené vazbě (co bych ještě nechtěl).

Cestovatelské auto evropského typu
Auto, které mi s sebou zmíněnou knížku přineslo, už odjelo svou cestou. A protože jsem jezdil na výlety a cesty i před ziskem vychvalované publikace, vystřídal jsem pro své cestování postupně několik kombíků (jakmile si jednou zvyknete na kombíka, není cesta zpátky) a skončil jsem u pozoruhodného automobilového formátu jménem Citroën Berlingo. Po dvaceti tisících kilometrech ujetých v téhle navztekané stodole po střední Evropě během půl roku jsem Berlingo pasoval na „cestovatelské auto evropského typu“. Šoupacími dveřmi na boku nasypete bez komplikací potomky i do dětských sedaček, aniž byste jim zalamovali nožičky. Dozadu se vejde plná polní (co to znamená, uvidíte, až když necháte sbalit zavazadla ženu) pro čtyřčlennou rodinu na 2 týdny včetně cestovní dětské postýlky, a to ještě elegantně zatáhnete roletu. Autoatlas a deštník dáte do knihovny nad hlavou řidiče a spolujezdce, a co budete pašovat ve schránkách v podlaze u zadních sedaček, nechám na vás (celníci o nich vědí, takže to nepřehánějte). Touto ilustrativní, výrobcem neobjednanou, menší ódou na auto (berte to s rezervou, bez auta to jde taky a s malou fiatkou výlet potěší stejně) uvádíme cyklus připravovaných cestopisů, ve kterých přineseme praktické tipy na výlety, podíváme se po krajině i mezi lidi, vyzkoušíme nějaký ten hotel, pozveme ke stolu a nalijeme si něco dobrého. A nebude to jen cestování po rodné hroudě a nebude to vždycky autem, protože auto je skvělé, pokud si ještě umíte představit život bez něj.

Příště:
přes Slovensko Údolím smrti do polské Dukly, Martinské hole, halušky v Levoči a kdoví co ještě.

Václav Dančo
danco@partyzan.cz
Autor je spolupracovníkem redakce