I vejdu tam také a spatřím, že tu ještě hrad není, než plac, na němž množství lidí stojí , zhůru k vyšším palácům vzhlédajících a vzdychajících, Když sem se ptal: „Co ti tu dělají?“, odpovědíno mi, že jsou čekanci, laskavého paní Fortúny vzezření a na hrad puštění očekávající. „A co se ne všickni ještě tito tam dostanou? Však všickni o to věrně pracovali.“ Odpověděl: „Přičíněti se každý můž, jak ví a umí; naposledy však na paní Fortúně, koho ona k sobě přijíti¹ chce neb nechce, záleží. Můžeš se podívati, jak to jde.“ I vidím, že tam již výše žádných schodů ani bran není, než kolo jakési ustavičně se točící, k němuž kdo se připjal, zhůru na podlahu vynešen byl a tam teprv od paní Fortúny přijat a dále puštěn. Dole pak nemohl, kdo chtěl, kola se chytiti, než koho k němu uřednice paní Fortúny, jménem Náhoda, přivedla, aneb na ně vsadila: jinému každému ruce sklouzly. Ta pak rejentka Náhoda chodila mezi houfem, a koho se ji událo, toho chytila a na kolo vsadila: ježto² se ji někteří velmi na oči tiskli, rukou podávali, prosili, své vynaložené práce, poty, mozoly, šrámy a jiné zasloužilosti předstírajíce. Ale já držím, že naprosto hluchá i slepá býti musila, tak se nic ani osobám nevzhlédala³, ani proseb nedbala.

Ale já držím, že naprosto hluchá i slepá býti musila

¹přijmout ²ačkoli ³neohlížela se na osoby

Obchod je mocnou čarodějkou, integrujícím činitelem, válečným štváčem i mírotvorcem. Světový obchod byl ten, kdo nejhlasitěji tleskal Československu dobrovolně vyklízejícímu nejen atlasy světa, ale především svá tradiční odbytiště zbraní a dalších komodit jiným, zasloužilejším uskupením. Evropská integrace je také až v první řadě o obchodu, o společném trhu. Ale kdo ze soudných věří, že nás „velký klucí“ chtějí do Evropské unie především proto, aby nám usnadnili uplacírování produkce ve svých zemích? Cestovní ruch je ale byznys, který funguje opačně. Aby inkasoval, nepotřebuje expedovat zboží za kupujícími. Je jediným průmyslem, který dokáže generovat spotřebitele nad rámec stávajících. Tito zákazníci (kteří mají obdobné potřeby jako stálí obyvatelé, jen za ně daleko více utrácejí) do destinací přicházejí, přijíždějí, přilétají či připlouvají, aby se tam kochali krásami, užívali života, vzdělávali se, nebo za obchody, zkrátka čerpat a platit služby, nakupovat. Český průmysl cestovního ruchu je odvětvím, kterému volný pohyb osob a zboží rozhodně neublíží, protože, vzdor našemu a nám vlastnímu sebepodceňování turistické bonity Česka a zavedené praxi vysílání záporných signálů o sobě samých do zahraničí, u nás vždycky bylo na co se dívat, co navštěvovat a čím se kochat.