Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Na Slovanském ostrově v paláci Žofín se 1. června 2015 ve
Velkém sále uskutečnilo 180. Žofínské fórum na téma Turistická sezona,
cestovní ruch a služby. Mluvčími byli: ministryně pro místní rozvoj Karla
Šlechtová, generální ředitelka agentury CzechTourism Monika Palatková,
člen Rady asociace krajů a hejtman Středočeského kraje Miloš Petera,
generální ředitel společnosti Thun 1794 Vlastimil Argman, prezident
Asociace hotelů a restaurací ČR a viceprezident Svazu obchodu a cestovního
ruchu Václav Stárek, předseda Asociace cestovních kanceláří ČR Viliam
Sivek, ředitelka Prague City Tourism Nora Dolanská, vedoucí rozvoje služeb
cestovního ruchu Plzeňský Prazdroj Tomáš Raboch, předseda Sdružení
historických sídel Čech, Moravy a Slezska Libor Honzárek a ředitel
společnosti STEM/MARK Jan Tuček. Jejich příspěvky najdete na: http://www.zofinto.cz/…inske-forum/.
Při té příležitosti jsem o vyjádření požádal první
náměstkyni ministryně pro místní rozvoj Ing. Kláru
Dostálovou.
Ráda bych reagovala na slova paní ministryně, která cestovní ruch nazvala
průmyslem. V Česku totiž tvoří tři procenta hrubého domácího produktu,
a tak by si určitě zasloužil odpovídající pozornost. Umožňuje tu
zaměstnávat na čtvrt milionu lidí. Navíc je třeba vidět spoustu
multiplikačních a synergických efektů, které přináší v rámci regionů
a celé společnosti. Paní ministryně vybrala několik témat, která jsou pro
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR zásadní. Jedním z nich je problematika
zákona o cestovním ruchu, zda ano, či ne. Za ministerstvo mohu potvrdit, že
zákon zatím ne. Posudky Legislativní rady vlády ČR, Ministerstva financí
ČR, Ministerstva vnitra ČR poukazují na to, že obsah jeho stávajícího
návrhu naráží na Ústavu České republiky a řadu platných zákonných
norem. Mnohé subjekty, které podnikají a poskytují služby v cestovním
ruchu, si od zákona o cestovním ruchu slibují zajištění dotačního
financování.
Chceme
ověřovat správnost nastavení stávající dotační politiky a prověřovat
možnosti jejího nastavení pro nově připravovaný národní program
podpory.
Jestliže uvidíme opravdu nějakou nutnost, kterou bude třeba legislativou
upravit, prověříme vyřešení této záležitosti prostřednictvím novely
stávajících zákonů, případně přistoupíme k tvorbě zákona
o cestovním ruchu, který by upravoval tuto konkrétní problematickou oblast.
Pokud bychom si vystačili se stávajícími dotačními tituly, regulovat
destinační společnosti, které už v České republice fungují, nedává
smysl. Když se dostávám k financování, cílem Ministerstva pro místní
rozvoj ČR je zapojit do financování rozvoje cestovního ruchu místní
poplatky. Proces zapojování by měl fungovat na bázi motivace. Ministerstvo
nemůže městům a obcím výběr místních poplatků v kontextu cestovního
ruchu nařídit. To spadá do jejich samostatné působnosti. Jedná se
o poplatky z ubytovací kapacity (až 6 Kč za každé využité lůžko a
den) a poplatky za lázeňský nebo rekreační pobyt (až 15 Kč na
návštěvníka a den).
Dám
příklad: pokud se města a obce určitého území dohodnou, že do
společného programu na podporu cestovního ruchu vloží pět milionů korun,
stát jim k tomu přidá dalších pět milionů. Rázem je tak pro dané
území k dispozici deset milionů korun na rozvoj konkrétních aktivit ve
prospěch rozvoje tamních obcí a měst i podnikání. Aby daná oblast měla
nárok na vytvoření dotovaného programu, bavíme se o území
disponujícím deseti až patnácti tisíci lůžky. Někdo může namítat,
že existují krajské destinační společnosti – co s nimi, protože
počty lůžek budou „válcovat“ všechny ostatní. Ministerstvo pro
místní rozvoj ČR ale krajské destinační společnosti vnímá hlavně jako
partnery pro koordinaci, pro strategii marketingových plánů.
Určitě to však nejsou organizace, které by měly za municipality dělat
aktivity na konkrétních územích v rámci spolupráce samospráv a
podnikatelů.
Neboť
krajské destinační společnosti by měly rovněž realizovat marketingové
aktivity a jimi „zastřešovat“ lokální destinační managementy stejně
jako národní destinační management zastřešuje lokální a
regionální/krajské.
Není to žádné novum, v tomto duchu už Ministerstvo životního prostředí
ČR s kraji přešlo na vícezdrojový systém financování v rámci tzv.
„kotlíkových dotací“, kde se sdružily finanční prostředky kraje a
státu a zdařile pomohly fyzickým osobám k výměně neekologických
starých kotlů za nové, daleko šetrnější k životnímu prostředí.
Podobný model financování sdružující finanční prostředky z více
zdrojů lze zavést i v oblasti podpory cestovního ruchu na konkrétních
územích.