Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Tolerance k netoleranci 

Sabatina James dnes žije v Německu a bojuje za práva muslimských žen v Evropské unii. Proč se o takové věci vůbec nemluví? Protože se žvaní o politické korektnosti. Kde zůstala v tomto případě ochrana lidských práv? Sabatina James to vyjádřila stručně a výstižně, že slabinou Evropy je tolerance k netoleranci.
Občanská společnost je moje dlouhodobé téma. Proč nemá prakticky žádná muslimská země pevnou a funkční občanskou společnost? Podle Hegela je základním pilířem občanské společnosti vzájemné uznání. Princip vzájemného uznání je ale něco, čemu se v muslimských zemích vůbec nedaří. Islám zásadu vzájemného uznání nemá. Je nepřátelský k samotné myšlence občanské společnosti jako něčeho odlišného od státu. A tak v muslimských zemích mají problémy odbory, ženská hnutí i různé zájmové organizace. Ekologické hnutí prakticky neexistuje. Přitom málokde je taková ekologická krize jako v severní Africe a na Blízkém východě.
Jistě, tu a tam se najde výjimka. Třeba Írán, na rozdíl od arabských zemí má silné odbory a také ženské hnutí. Má pozoruhodnou kinematografii, která reflektuje zárodky občanské společnosti. V Turecku byl tradiční kult státu jako něčeho nadřazeného, ale v poslední době i tam sílí občanská společnost. Vybavil jsem si, jaký šok utrpěli obyčejní Turci, když v době ničivého zemětřesení pro ně stát neudělal vůbec nic. Iniciativa ve prospěch obětí přišla od občanů, kteří organizovali pomoc přes internet a mobilní sítě.
Tyto příklady ukazují cestu, jak postupovat dál ve vztahu k muslimským zemím. Hledat spojence, diferencovat. Podporovat odbory i zájmové organizace. Pomáhat ženskému hnutí. Uvědomit si, jaký potenciál pro vzájemné vztahy představuje ekologické hnutí. Bude-li se rozvíjet, byla by to ostatně šance i pro náš evropský průmysl. Jenže to je téma na jinou debatu.
Přihlouplé výkřiky o povinných kvótách uprchlíků pro evropské země jsou kontraproduktivní. Nepomohou nikomu a ničemu, zato mohou vést ke xenofobii a rasismu. Čas od času se k tématu vztahu mezi Evropou a islámem vrátím. Třeba statěmi o vztahu islámu a ekonomické teorie. Podle různých sond by chtělo do Evropy odejít asi 100 milionů lidí ze severní Afriky. Avšak to není v silách Evropské unie absorbovat. Lépe je pomoci stabilizaci situace v domovských zemích. A neslevovat z obrany hranic a samozřejmě nedovolit to, co se nyní rýsuje, aby se z uprchlíků stal výnosný byznys. Italská mafie jde už touto cestou. Měli bychom si položit i otázku, zda USA svými akcemi nespustily něco, co přinesl náraz Hunů jako spouštěč stěhování národů. Čtěme Grantovu knihu o deseti příčinách zániku Říše římské. Leccos nám bude povědomé. O situaci rozvojových zemí a islámu se systematicky a dlouhodobě zajímám, a proto jsem v Evropském parlamentu hlasoval proti povinným kvótám.
Miloslav Ransdorf