Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Rozhovor s předsedou představenstva Svazu českých a moravských
výrobních družstev Ing. Janem Wiesnerem jsem začal úvahou nad názvem této
instituce. Když jsem totiž v budově, kde svaz sídlí, pracoval jako
samostatný odborný referent – specialista pro lidově uměleckou výrobu a
umělecká řemesla, jmenovala se ta instituce Český svaz výrobních
družstev a zřejmě nikdo nepochyboval, že je svazem výrobních družstev po
celé České republice. Tedy nejen v české kotlině, ale i ve Slezsku a na
Moravě. Stávající státní znak sice obsahuje dva české lvy (údajně
proto, aby byl graficky vyvážen) a dvě orlice. Jednu však slezskou a druhou
moravskou. Na Slezsko jste ale v názvu vašeho svazu jaksi pozapomněli…
V názvu možná. Nicméně děláme vše pro to, abychom myšlenku výrobního
družstevnictví prosazovali na území celé České republiky. Tedy
i v historicky a národopisně svébytném Slezsku. V Ostravě máme
pobočku, abychom zde mohli intenzivně jednat s tamními institucemi. Tzn.
úřady práce, s Hospodářskou komorou Moravskoslezského kraje a dalšími,
a mj. tak podporovat vznik nových výrobních družstev. Tato právní forma
totiž účinně napomáhá iniciativě lidí chápat se podnikatelských
příležitostí a vytvářet nová zaměstnanecká místa, a to i pro
sociálně a zdravotně handicapované spoluobčany. Nejúčinnější pomoc
regionům tvrdě stiženým restrukturalizací průmyslu je totiž ta, kterou si
tamní obyvatelé dokáží trvale poskytovat sami. Zkrátka: pomož si sám a
bude ti pomoženo, což je ve své podstatě i dvousetletým filozofickým
odkazem lidí, kteří začali vytvářet první družstevní firmy, aby mohli
úspěšně konkurovat na trhu práce a podnikání. V tomto se vracíme ke
kořenům stošedesátileté historie družstevnictví v našich zemích,
Slezsko nevyjímaje.
Blahoslavení ale mají družstevnictví, obdobně jako např. Svátek
práce, spojeno se Sovětským svazem. Nicméně kolébkou obého jsou Spojené
státy americké. A co se týče idey družstevnictví, jedná se zejména
o tendenci účinně se postarat sám o sebe a zabezpečit svoji rodinu.
Dovolil bych si s tebou nesouhlasit. Jsem přesvědčen, že spousta lidí ví,
že družstevnictví není výplodem komunistického režimu. Že vznikalo
s nástupem kapitalismu, který se, a to i formou družstevního podnikání,
vypořádával s předchozí érou a prosazoval v nově nastupujícím
tržním prostředí. Nejen historie, ale i současnost na celém světě
ilustruje, že družstevnictví je velmi rozšířenou a velmi životaschopnou
formou podnikání nejen v USA, ale i v Itálii, ve Španělsku, Francii či
Velké Británii. Má perspektivu. Základem ekonomické a především
sociální stability vyspělých států včetně USA je totiž rozložení
hospodářských rizik na statisíce podnikajících subjektů. Stojí na
iniciativách živnostníků, družstevníků, na obrovském množství
středně velkých i malých rodinných podniků. Určitě ne na
přesvědčování lidí, že se za ně o ně kdosi postará, na
kolektivistické demagogii, ale na tom, že je jim dán prostor nezatěžovat
(naopak svými daněmi podporovat) stát. A jaké jsou důsledky jednostranné
hospodářské orientace státu na velkovýrobu, na tzv. klíčový průmysl? To
je svým způsobem koledováním si o problém, což ilustruje nejenom
restrukturalizace těžkého průmyslu ve Slezsku, ale i ve spolkových zemích
Německa, ve Francii, Velké Británii a v mnoha dalších vyspělých
státech. Bohužel, současný český stát pokud lidem osobní iniciativu
vyloženě nebere, pak k ní nepřispívá. Stále jakoby sází na podporu
gigantů. Navíc za peníze těch, kterým tu (zdá se) nikdo nikdy nejenže
neposkytne daňové prázdniny, ale naopak čím dál více jim komplikuje
podnikání. Restrukturalizace hospodářství totiž téměř neřešitelně
ochromuje národní hospodářství všude tam, kde je lidem brána iniciativa.
Kde vlády upřednostňují firmy s mnoha tisíci zaměstnanci na úkor mnoha
tisíc podnikatelských subjektů. Takže i z tohoto důvodu se Svaz českých
a moravských výrobních družstev tolik angažuje v regionech s vysokou
mírou nezaměstnanosti, a chceš-li to slyšet, tedy i ve Slezsku.
Jaké jsou podle tebe přednosti družstevní formy podnikání
v České republice?
Určitě mezi ně bude patřit jednodušší zakládání družstevní firmy,
protože je třeba, aby se sešlo pět členů nebo aby tam byl člen plus dvě
právnické osoby. Přednosti jsou i v majetkoprávních vztazích a ve
způsobu řízení. Členové družstva mají větší možnosti, větší
pravomoci, a pakliže se ve vedení firmy sejde dobrá parta, je to vidět. To
ostatně ilustruje drtivá většina podniků sdružených ve Svazu českých a
moravských výrobních družstev (o řadě z nich jsi již ve Všudybylu
psal, a to i v souvislosti s jejich oceňováním v rámci „Českých
100 nejlepších“ na Pražském hradě apod.). Jinak se domnívám, že se
družstevní forma moc neliší od ostatních forem podnikání.
Jakou roli v českém výrobním družstevnictví hraje Svaz
českých a moravských výrobních družstev?
Družstva jsou samostatnými subjekty a my jejich servisní organizací.
Zajišťujeme pro ně školení, zejména co se týče zákonných norem a
vyhlášek, a že těch je v české legislativě sakra dost. Poskytujeme jim
právní servis, poradenství v oblasti marketingu, pomáháme s účastmi na
veletrzích, s organizováním kontraktačních jednání aj. Samozřejmě,
je-li nám členským subjektem delegována pravomoc, pak jej zastupujeme.
Má-li která z členských firem problém např. se státní správou,
s ministerstvy a dalšími úřady, tak za ni vyjednáváme. Ostatně už
proto, že posláním výrobních družstev je vyrábět, a ne trávit čas po
úřadech. Svaz Českých a moravských výrobních družstev je zapojen
v rámci Hospodářské komory České republiky, Svazu průmyslu ČR,
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a dalších
podnikatelských struktur. I tam se snažíme tlačit na to, aby se
podnikatelské prostředí v Česku podstatným způsobem zlepšilo. Čili jsme
i v řadě vládních či vrcholových komisí včetně tripartity. Ale jde to
velmi těžce…
No, a už jsi mi odpověděl, aniž jsem se tě ptal. Tak aspoň
řečnickou otázku: Proč?
Protože zde vždycky působila značná nestabilita umocňovaná častým
střídáním na vrcholových resortních postech, na ministerstvech, ve vládě
apod. Získat někoho pro nějakou myšlenku je otázkou času, aby mu bylo
možné předložit argumenty, vysvětlit, co je potřeba udělat atd. Bohužel,
velmi často, když už dospíváme k finále a z vyjednávání by mohl být
přínos pro praxi, je daný člověk vystřídán nebo dojde ke změnám a
celý sisyfovský proces je nutno absolvovat znovu. I když se dílčí kroky
daří, tlačíme tak balvan opakovaně řešených problémů řadu a
řadu let.
Jaký je celkový obrat členských subjektů Svazu českých a
moravských výrobních družstev?
Kolem čtyřiadvaceti miliard korun, z čehož je jedna čtvrtina export.
Logicky. Český trh je malý, firmy mají zájem exportovat, a my se jim v tom
snažíme co nejúčinněji sekundovat. Už několik let před květnem
2004 jsme jim pomáhali připravovat se na vstup do Evropské unie, na nové
podmínky, v nichž je obrovskou konkurenční výhodou, je-li podnik
certifikován a úroveň jeho řízení srovnatelná nebo lepší než
u konkurence. V tomto se podařilo udělat řadu prospěšných kroků a
mnohá členská družstva, která dnes exportují nebo vyrábějí komponenty
pro firmy se zahraniční účastí, jsou na světové úrovni, což je zřejmé
i z jejich hospodářských výsledků.
Svaz českých a moravských výrobních družstev dělá řadu kroků
ve prospěch obtížně zaměstnatelných skupin lidí – invalidních
spoluobčanů atd.
Ano, před dvěma lety jsme na toto téma organizovali konferenci. Jsme zapojeni
do evropských struktur v rámci evropského sdružení CECOP se sídlem
v Bruselu, které má přímé napojení na Evropskou komisi. CECOP se snaží
dát dohromady zásady pro vytváření sociálních podniků v Evropě. První
vznikly v Itálii a Francii a bylo doporučeno, aby členské země svoji
legislativu upravily podle jejich příkladu. Pracujeme na tom zhruba pět let.
Vytvořili jsme projekty, které by v průběhu dvou let měly vstoupit do
života. Patnáct let jsme zapojeni jak v evropských, tak v celosvětových
strukturách. V Mezinárodním družstevním svazu. Česko v nich má
poměrně silné postavení, poněvadž jsme v představenstvech obou
organizací a ovlivňujeme směřování spolupráce.
Jak vnímáš cestovní ruch?
Jako sféru trvale udržitelného hospodářského rozvoje výrazně
přispívající k sociální stabilitě státu. Bohužel odvětví českého
cestovního ruchu není rozvinuto tak, jak by mohlo a mělo být v roce
2005. Na našem území ubývá klasických výrob na úkor importů. Dálný
východ expanduje. Prostě to tak je a bude, protože asijské firmy dokáží
srovnatelnou kvalitu produkovat při výrazně nižších nákladech. V zájmu
obyvatel Česka i samotného státu je proto třeba využívat toho, že je
naše země krásná. Že má spousty nádherných přírodních scenérií,
architektonických a kulturních památek atd., a ubývání práce
v klasických výrobních oborech kompenzovat v oblasti služeb. No a
cestovní ruch je sférou, která národním ekonomikám umí generovat
výraznou vysoce solventní poptávku. Tady je v České republice velký
prostor, a je třeba v tom skutečně cosi dělat. I my se snažíme a budeme
snažit, aby byly více využívány možnosti spojené s rozvojem cestovního
ruchu. Aby členské firmy Svazu českých a moravských výrobních družstev
mohly svými výrobními a službovými činnostmi v daleko větší míře
participovat na jeho hospodářských přínosech. Lidi je třeba smysluplně
zaměstnat, a cestovní ruch je oblastí, která jim může „až přímo pod
nos“ dodávat solventní zákazníky.