Sněžce Náchod se vrací investice

S předsedou představenstva společnosti Sněžka, výrobní družstvo Náchod, Ing. Miloslavem Čermákem se potkáváme 28. listopadu 2014 ve Španělském sále Pražského hradu krátce poté, co převzal diplom Českých 100 nejlepších.
Oceňování nejlepších výrobních družstev na Pražském hradě zavedl Svaz českých a moravských výrobních družstev. Hodnotí nás podle stejných kritérií, podle jakých banky rozhodují o poskytování úvěrů firmám. Patří k nim obrat, produktivita práce, to, jakou firma vytváří přidanou hodnotu, a samozřejmě hospodářský výsledek. Posuzuje se i to, jak firma investuje do své modernizace. Všechna tato kritéria se vloží do tabulky a vyjde pořadí. Sněžka, výrobní družstvo Náchod, tak už byla poněkolikáté vyhodnocena jako nejlepší výrobní družstvo roku.

Pane předsedo, automobilkám se daří a spolu s nimi i skupině firem spadající pod Sněžku, výrobní družstvo Náchod.
Ano, Sněžka, to nejsou jen závody v Náchodě, Třebechovicích pod Orebem a Hradci Králové. Družstvo je stoprocentním vlastníkem čtyř dceřiných společností: STIVAL AUTOMOTIVE, s. r. o., ve Veselí nad Moravou, Bentex Automotive, a. s., v Benešově nad Černou, Bentex, a. s., v Žilině a Autotex, s. r. o., ve Snině. Naše skupina tak v současné době zaměstnává dvanáct set až třináct set lidí. Expanzí Sněžky jsme se trefili do začátku finanční a hypotéční krize. Aby firmy nově začleněné do družstva mohly rozjet výrobní program, bylo třeba zavést jiný systém a proškolit zaměstnance. A na tento rozjezd Sněžka svým dceřiným firmám půjčila peníze. Teď se jí tyto investice vrací, protože dceřiné závody prosperují. I to byl možná jeden z důvodů dnešního ocenění.

Úspěch, a nejen v podnikání, přeje připraveným.
Určitě, i proto se management snažíme jazykově zdokonalovat. Dnes všechno stojí na komunikaci. Spousta věcí se řeší po telefonu a po internetu. Komunikačním jazykem v automobilovém průmyslu je hlavně angličtina. Přestože takoví Francouzi mluví anglicky neradi, v tomto oboru používají angličtinu i oni. Proto u nás průběžně probíhají kursy angličtiny, ale také němčiny, protože obchodujeme i s německými firmami, a to nejen z automobilového průmyslu. Naši zaměstnanci se školí rovněž v profesních a manažerských dovednostech – třeba jak zeštíhlit firmu nebo jak s minimem lidí zvládnout maximum práce. Učí se posoudit oprávněnost konkrétních nákladů. Když se náklady stlačují dolů a výnosy jdou nahoru, zvyšuje se produktivita práce, tvoří vyšší přidaná hodnota a zlepšuje hospodářský výsledek. Optimalizujeme i výrobní procesy a práci dělnických profesí: když děláme nějaký výrobek, vezmeme kameru a podle obrazového záznamu pak analyzujeme, zdali se neprovádějí zbytečné úkony. V automobilovém byznysu se o zakázky tvrdě soutěží. Potenciální zadavatel vám dá podklady a řekne: „Nabídněte nám cenu.“ Pak se dozvím, že jsme byli první, druzí nebo třetí. V kuloárech zjistím, že někdo stejné zadání zvládne o půl minuty rychleji. Musím tedy přemýšlet, proč to umí lépe a co s tím můžeme udělat. Technologie nejsou všechno. Nejde tedy pouze o to, že máte lepší a rychlejší stroj. Klíčová je organizace práce. Zaměřujeme se tak na to, jestli výrobní proces nezahrnuje např. zbytečné přesuny materiálu. Jestli je výrobní linka postavena tak, aby nedocházelo ke ztrátám apod.

Všudybyl poukazuje na univerzální tržní podstatu cestovního ruchu. Mentoruje, že peníze se mají především tržit, a ne především fasovat, a iniciuje společenskou objednávku, aby mobilní kupní síla dostávala šanci daleko víc přispívat k blahobytu obyvatel České republiky. Tedy i k prosperitě oborů a oblastí, které s turisty a hosty nepřijdou do obchodního či pracovního styku. Nicméně cestovní ruch zahrnuje také užívání si vydělaných peněz. Ostatně v našem loňském interview jste hovořil o svých cestovatelských zážitcích ze střední Ameriky.
Peníze se nejen akumulují, ale musí se i točit. Nedělá mi problém vyrazit do světa a nějaké tam utratit. Hlavní motivací k cestování pro mě je se podívat, jak se co kde dělá, jak se kde žije. Jaká je tam kultura. Je to užitečná forma dovzdělávání se. Vzhledem k tomu, že jsem s tím začal už zamlada, jsem nikdy netrpěl pocitem, že bychom tady v Česku byli sto let za opicemi. Naopak, jsme špičkoví v celé řadě činností a věcí. Díky poznávání jiných zemí a kultur se ovšem člověk zároveň dozvídá, v čem máme hrubé nedostatky. Když vidím, jak se staví dálnice v Číně – v tunelech a na pilotech, že jsou za rok o sto kilometrů dál, protože pracují na tři směny – a pak jedu ve všední den v půl deváté ráno po české D1 a ti, kdo ji mají rekonstruovat, se pozvolna scházejí do práce… A v některé dny je tam jen zúžený provoz, a nikdo nepracuje… Tak to si říkám: tady je něco špatně. Tady máme obrovské rezervy. Jak je možné, že naše dálnice je mnohem jednodušší, a přesto stavíme mnohem dráž než v sousedním Německu či ve Francii? Nechci domýšlet… Vidím obrovské rezervy a jejich využití se můžeme učit ve světě. Byrokracie a hospodaření, to je naše slabá stránka.

O jordánské Petře jsem poprvé četl v cestopisech Richarda Haliburtona, a v roce 2011 ji navštívil. Vy jste tam byl letos.
Toužil jsem Petru vidět už delší dobu. Vždycky se to ale nějak odsunulo. Situace v Arábii se v posledních pěti letech rychle mění. Protože jsem tamní situaci neznal, a obraz, který o této části světa vytvářejí „naše“ hromadné sdělovací prostředky, není příliš povzbudivý, řekl jsem si: „Já tu Petru chci vidět. Kdo ví, jak to tam bude vypadat za rok za dva.“ Proto jsem si naplánoval, že vyrazím do Jordánska. Samozřejmě s tím, že z jordánské strany navštívím i Mrtvé moře, hrad Karak, poušť Vádí Ram a Akabu. Zjistil jsem, že Jordánsko je vysoce kulturní zemí se spoustou vzdělaných obyvatel, díky tomu, že výrazně investuje do školství a vzdělávání. Dost mě překvapilo, že každý třetí obyvatel Madaby je křesťan a že křesťané a muslimové spolu velice dobře vycházejí. Žádný islámský stát! Ať jsem se bavil s vyznavačem islámu nebo křesťanem, nic takového tam nechtějí. Jsou si vědomi, že by to byla cesta zpátky do doby temna. Říkali: „Zaplať Pán Bůh, že na hranicích se Sýrií máme naši armádu.“ Je možné, že podpora Jordánska ze strany vyspělých států je větší než podpora některých dalších zemí Blízkého a Středního východu. Kvitoval jsem, jak důsledně tam dbají na bezpečnost. Jsem rád, že jsem Jordánsko navštívil, a rád se tam vrátím. A přehodnotil jsem svůj názor, že lázně jsou k ničemu. Mrtvé moře mi výrazně pomohlo od neduhů, které mne v posledních letech pronásledují.

• www.snezka-na.cz