Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
S ředitelem Integrované střední školy automobilní Ing.
Milanem Chylíkem nás loni v červnu seznámil profesor Miroslav Kuzdas na
Galavečeru Českých ručiček, na kterém se setkali vítězové
celorepublikových finále soutěží odborných dovedností širokého spektra
řemesel. 28. ledna 2015 v Brně se potkáváme opět.
Pane řediteli, v minulém vydání Všudybylu si předseda
představenstva akciové společnosti Brisk Tábor Mojmír Čapka posteskl, že
přebytek politologů a sociologů je v rozporu s orientací českého
hospodářství na export.
Vy, coby škola technického zaměření a organizátoři odborných soutěží,
se snažíte tomuto trendu čelit. Ukazujete žákům základních škol, jejich
rodičům, prarodičům, že technické obory a řemesla mají budoucnost.
Ano, už dvacet let se nám daří organizovat v našem oboru největší
soutěž v republice – Autoopravář Junior. Do jejího jednadvacátého
ročníku je zapojeno přes sto dvacet škol a čtyři a půl tisíce žáků ve
čtyřech kategoriích – karosář, automechanik, autolakýrník a
autotronik. Na soutěži spolupracuje řada partnerů. Podporuje ji
i politická reprezentace a představitelé státní správy a krajských a
místních samospráv. Její finále se třetím rokem bude konat v prostorách
Service Training Centre automobilky Škoda Auto v Kosmonosích, a to 1. až
3. dubna 2015. Utkají se v něm nejlepší žáci posledních ročníků
odborných škol ze všech krajů.
Na některých školách lze vypozorovat, že teoretickou výuku a
výuku praktickou učí takřka nepřátelské tábory pedagogů.
Bohužel. Ale to není případ Integrované střední školy automobilní.
Uvědomujeme si, že i kdyby měla sebelepší vybavení, pokud bychom neměli
pedagogy, kteří jsou zruční technici a současně i vynikající učitelé
teorie, je všechno zbytečné. Teoretickou i praktickou odbornou část
u nás učí většinou jeden učitel. Každý se tak, vzhledem k technickému
rozvoji a inovacím v automobilovém průmyslu, proto musí trvale
zdokonalovat. Musí o daném vozidle umět nejen vykládat, ale opravdu ho
opravit. U některých učebních oborů proto zavádíme modulovou výuku a
odbornou část výuky máme s teoretickou propojenu nejen obsahem, ale
i jednou známkou. Až totiž stávající žáci nastoupí do práce, budou
muset předvést, co dokážou v celém komplexu. Určitě je proto škoda, že
se na některých školách odděluje praxe a teorie.
Technický pokrok a konkurence urychlují vývoj
automobilů.
A proto naše žákyně a žáky musíme připravovat na technologie, s nimiž
se setkají po škole v praxi. Ta se během jejich čtyřletého či
pětiletého studia výrazně posune kupředu. Intenzivně se proto věnujeme
také alternativním pohonům vozidel. Jsme jednou z prvních škol, která má
jako výukovou pomůcku k dispozici zbrusu nový elektromobil. Základy nových
postupů a technologií průběžně včleňujeme do svých vzdělávacích
programů a část žáků oboru autotronik samostatně připravujeme na opravy
vozidel s hybridním a alternativními pohony. Je také potřeba vychovávat
specializované profesionály na motocykly, na osobní automobily i na
nákladní automobily. Jeden z nejrozšířenějších tříletých učebních
oborů v Česku je obor mechanik – opravář motorových vozidel. Tento obor
učí přes sto škol. Zhruba tři a půl tisíce žáků letos studuje ve
třetím ročníku. A přestože jich je tolik, dosud žádná ze škol se
nevěnuje čistě nákladním vozidlům, přitom zvládnutí jejich oprav a
údržby je ještě o řád náročnější než u osobních automobilů či
motocyklů.
Takže ještě dokoupit náklaďáky, aby bylo na čem trénovat.
Ostatně už vaše stávající „výukové pomůcky“ – motorky,
čtyřkolky, automobily, motory, diagnostická zařízení atd. – i nově
zrekonstruované prostory reprezentují obrovské investice. Ale budoucnost
České republiky si to zaslouží!
Jakákoliv učební pomůcka pro žáky, hlavně v dílnách, je položka
zpravidla v řádu statisíců korun. Naše škola prošla rekonstrukcí
v době, kdy jsme přecházeli pod současného zřizovatele – Krajský
úřad Jihomoravského kraje. Část finančních prostředků na ni můj
předchůdce, pan ředitel Kšica, zajistil u Ministerstva školství,
mládeže a tělovýchovy ČR. Další část uhradil Jihomoravský kraj. Takže
určitě jim patří díky, že se v Brně podařilo vybudovat takovéto
vzdělávací centrum, které je vysoce konkurenční i v rámci západní
Evropy.
Nejen v autooborech, ale ve všech učebních oborech je málo
žáků. Nedostatek profesí se pak řeší dalším vzděláváním, Národní
soustavou kvalifikací apod.
Určitě to je ale řešitelné v počátečním vzdělávání. Otevřeli jsme
nový obor – autolakýrník, ve kterém je v celé republice zhruba stovka
žáků v posledním ročníku. Podle informací Svazu prodejců a opravářů
motorových vozidel ČR je v Česku zhruba tři a půl tisíce autolakoven,
takže je jasné, že počet učňů nestačí. Nicméně nedostatek
autolakýrníků k sobě daleko víc přibližuje školy a firmy. V rámci
této spolupráce se nám daří nabírat víc motivovaných žáků. Dělá mi
radost, že z pětadvaceti, kteří nám na obor autolakýrník zbyli, díky
tomu, že tu máme špičkové učitele a mistry, od nás odchází patnáct
vyznamenaných plus ti další, téměř stejně úspěšní.
Vstupní recepci vaší školy zdobí množství
trofejí.
Přesto, že jsme školou otevřenou i dívkám, většina z devíti set
žáků jsou chlapci. Samozřejmě, žákyně i žáci mají i další zájmy,
které jim umožňujeme rozvíjet. Máme relativně nové prostory, jak co se
týče tělocvičny, tak zrekonstruovanou posilovnu. Snažíme se, aby u nás
našli náplň i po vyučování. Jsem rád, že jsou úspěšní, ať jsou to
soutěže sportovní, nebo odborné. To, proč se soutěží škola účastní,
je motivovat děti, aby dosahovaly víc, než je průměr. V loňském roce
jsme v konkurenci sto dvaceti pěti škol byli vyhodnoceni jako nejlepší a
získali ocenění Svazu prodejců a opravářů motorových vozidel ČR
„Škola roku vyučující autoobory“.
Pane řediteli, automobily fascinují téměř každého kluka.
Některým to vydrží i do konce života.
Já si to myslím také. Momentálně se proto snažíme komunikovat cosi jako
průmyslovku třetího věku. Lidem, kterým tato fascinace vydržela, a neměli
možnost si splnit svůj sen v průběhu školy nebo profesního života, to
chceme umožnit v době, kdy mají čas si to daleko víc užít. Hledáme
způsob, jak ji financovat. Máme partnery z podnikatelské sféry, partnery
novináře, kteří by se do toho s námi pustili, třeba v oblasti renovace
historických vozidel – veteránů. Seniorkám a seniorům bychom chtěli
nabídnout nejen úroveň počátečního vzdělávání či vzdělávání
dospělých, které je součástí naší činnosti – kurzy pro lidi
v produktivním věku, kteří v této oblasti pracují, ale chtěli bychom to
dotáhnout ještě o kousíček dál.