Rozmanitost jedním z největších darů Moravskoslezského kraje

S hejtmanem Moravskoslezského kraje Ing. Evženem Tošenovským se potkávám 3. prosince 2007 na Krajském úřadě v Ostravě. Pane hejtmane, před dvěma dny jsem se u vás na D47 potkal s dalším místním patriotem, ministrem průmyslu a obchodu České republiky Ing. Martinem Římanem, který se zúčastnil slavnostního otevření její první části a pak na téže trase i zprovoznění nejnovější 174. čerpací stanice Shell. V krátkém vyjádření pro Všudybyl pak uvedl, že právě v Moravskoslezském kraji byla završena magická hranice jednoho tisíce kilometrů dálnic a rychlostních silnic České republiky.
Náš dálniční úsek se mnoho let připravoval. Dálnice do regionu přináší hospodářské oživení v širokém spektru a už nyní začala plnit rozvojovou úlohu. Je zřejmé, že výrazně ovlivňuje zájem investorů. Usilují o to, aby byli včas v místech, kudy povede. Region, který byl dlouhou dobu „spící oblastí“, prožívá boom výstavby ubytovacích kapacit a apartmánových domů, které začínají být velkým byznysem. Přicházejí investoři, mající zájem o výstavbu hotelů v té nejvyšší kategorii. Moravskoslezský kraj se tak dočkal ekonomického rozvoje včetně markantního nárůstu příjezdů obchodní a turistické klientely, a tedy i podnikatelských aktivit cestovního ruchu. Samotný úsek D47, zprovozněný v sobotu, se projeví zjednodušením průjezdu Ostravou. Důležité je, jak rychle se napojí na dálniční síť České republiky. V roce 2008 bude otevřen další velký kus D47.

Posláním projektu Všudybyl je poukazovat na možnosti cestovního ruchu a napomáhat (a to za osobního přispění prezentovaných osobností) otevírat oči a srdce těm, díky nimž s ním není zacházeno jako se strategickým odvětvím s obrovským a zřejmě nevyčerpatelným hospodářským potenciálem. To je důvod, pane hejtmane, proč má Všudybyl v Moravskoslezském kraji spoustu čtenářů a já přátel, a to i mezi vysoce postavenými lidmi, kteří působí v jiných hospodářských odvětvích než zrovna v cestovním ruchu. Takže ani já nemohu nevidět, že Ostrava a Moravskoslezský kraj zažívá výrazný hospodářský vzestup.
Jsem rád, že se ukazuje to, co jsem říkal na začátku. Že dálnice je potřeba, protože výrazně zlepší dopravní dostupnost Moravskoslezského kraje a krajského města Ostravy vzdáleného 400 km od Prahy, což je pro něj z hlediska cestovního ruchu nepochybně určitou bariérou. Stejně tak jako jsem v osmém vydání Všudybylu 2007 v souvislosti s Letištěm Leoše Janáčka Ostrava naznačil, že nás zajímá především to, odkud k nám budou lidé létat, zůstává hlavní prioritou to, koho a jaké další rozvojové aktivity k nám dálnice D47 přivede. Už i „nevěřícím Tomášům“ se potvrzuje, že Moravskoslezský kraj má ohromný potenciál. A při rozhodování tak velkého investora, jako je Hyundai, velkou úlohu hrálo např. to, kolik tu máme golfových hřišť, jak blízko to budou mít do přírody, tedy jak rychle se dostanou do Beskyd či Jeseníků. Díky takovéto klientele se bude daleko rychleji měnit i infrastruktura cestovního ruchu. Ta je v obou našich pohořích přece jen stále ještě hodně postavena na již překonaném konceptu spartánsky vybavených turistických chat. Dnes už se ale do ní začíná výrazně investovat. Jsem přesvědčen, že tak jako v ostatních zemích s vyspělých průmyslem cestovního ruchu budou hlavní klientelou našich hor a jistotou tamních podnikatelů v cestovním ruchu tuzemští turisté a doplňkovou zahraniční. Rozvoj Moravskoslezského kraje jde per partes. Není vytvořen nějakým umělým způsobem, a i díky tomu je velmi reálné, že bude dlouhodobý.

V pátek večer jsem na Pražském hradě dělal interview s generálním ředitelem akciové společnosti Veletrhy Brno Ing. Jiřím Škrlou. Mj. v něm řekl, že si velmi váží spolupráce s Asociací krajů České republiky, jejímž jste předsedou.
Představitelé Asociace krajů České republiky, to je uskupení pozoruhodných lidí, a je mi velkou ctí mezi ně patřit. Jako hejtmani si navzájem nekonkurujeme, protože máme svá teritoriálně vymezená působiště, na jejichž územích musíme přesvědčovat o svých kvalitách. Zároveň nás spojuje složitý boj o hledání místa krajů na slunci. Tvoříme skupinu lidí, kteří umí velmi pružně komunikovat a jsou významnými partnery i pro vámi zmiňovanou akciovou společnost Veletrhy Brno. Ukazuje se, že když se my, kraje, na něčem dohodneme, může to mít velký drive a sílu. Jsem rád, že se nám např. podařilo výrazně přispět ke změně charakteru Regiontouru. V jeho začátcích jsem byl skoro jeho velký nepřítel, protože mi připadal samoúčelný. Byl pro mne akcí, na níž se scházeli starostové a municipální úředníci, jakoby hlavně proto, aby spolu soutěžili, kdo vyrábí lepší slivovici, kde se rodí lepší víno apod., avšak nemělo to výstup ven. Prvotní Regiontour neprezentoval možnosti regionů a pro jeho vystavovatele bylo podružné, zdali tam vůbec přijdou incomingoví nákupčí. Díky souhře krajů a Veletrhů Brno se ale Regiontour posunul do profesionální, vysoce reprezentativní přehlídky pestrosti regionů České republiky, což je velký dar, který je stále ještě velmi málo hospodářsky využíván ku prospěchu obyvatel této země.

Je. V úvodníku tohoto vydání medituji o tom, že vnější prostor je vůči nám všem relativně stejně přátelský/nep­řátelský. Že pro kariéru přemnohých je tak nejobávanějším vnitřní nepřítel. Nicméně boj, kdo s koho, plá nejen uvnitř politických stran, ale i v rámci řady podniků a úřadů. A také nebývá až tak o tom, aby uspěly ve vnějším prostoru, ale jak vyeliminovat ty, kteří vynikají, a jak si vydobýt existenční jistoty na zaměstnavatelích, popř. daňových poplatnících. A konkurences­chopnost vlastní politické strany nebo Česka? Ta je (sic podřezávajíce si pod sebou nejen větev, ale celý strom) pro mnohé podružná. A tak není divu, že se v regionech realizuje pouze zlomek užitečných věcí a byznysů. Že je Česko v rámci průmyslu cestovního ruchu pouze na zhruba čtyřech miliardách eur zahraničního inkasa ročně místo na čtyřiceti, přičemž důvod, proč u nás turisté pobývají, je hlavně v rukou státu. Tedy dobrá pověst naší vlasti a konkrétních regionů, která se v podmínkách nekomunikace a leckdy i naschválů daří budovat jen těžko.
O to důležitější je, že se v rámci Asociace krajů České republiky prosazuje vzácná shoda. Pokud potřebuji do hodiny znát názor hejtmanů, elektronicky jej dostanu skutečně do hodiny. Ať už je to o připomínkování zákonů, o společném postupu či třeba o zvážení, zdali přijmout pozvání k návštěvě Číny. Dodržujeme pravidlo, že pokud některý z hejtmanů řekne: „Takovéto rozhodnutí mi bude způsobovat problémy, nepřijímejte tento postoj,“ takové rozhodnutí není přijato. Naše vnitřní loajalita je velmi vysoká. Mám-li tedy potřebu prosadit určité stanovisko, musím přesvědčit ostatní hejtmany. Ne vždy vyhrávám. Nezřídka je to o dlouhých debatách. A i když i kvůli nim jezdíme na jednání Rady Asociace krajů České republiky často až na druhý konec republiky, jsou hrozně důležitá a inspirativní. Vzájemná úcta k tomu druhému, který např. „vede válku“ na jiném poli, je značná. Asi těžko za posledních osm let najdete vyjádření jednoho hejtmana vůči druhému hejtmanovi ve shazovačném tónu. Řekne buď: „Já s tím souhlasím,“ nebo: „Já s tím nesouhlasím,“ ale nenajdete mezi námi dramatickou osobní animozitu, protože se jedná pouze o politický názor. Tj., mohu nebo nemusím souhlasit. Je to o naší velké pokoře k funkci hejtmana. Tu bereme tak, že jsme jimi pouze na nějakou dobu a pak tuto funkci předáme někomu jinému. S hrdostí říkám, že hejtmani, tak jak jsou novou politickou funkcí, nejsou pouhými figurkami, ale že si velmi záhy vydobyli uznání společnosti. A to je pro politickou scénu a politickou kulturu v naší vlasti bezesporu přínosem.

Jedním z míst každoročního potkávání se hejtmanů jsou Karlovy Vary. I to letošní, karlovarské, se konalo v rámci „Karlovarského týdne“, na nějž CzechTourism (ale i do dalších míst České republiky) přivezl desítky nákupčích incomingových služeb. Ostatně i dnes, kdy spolu, pane hejtmane, hovoříme, je díky CzechTourism na pracovní návštěvě krajů České republiky stovka zahraničních touroperátorů. Objem zakázek nasmlouvaných během takovýchto workshopů i mediální výstupy svědčí i o zdařilé strategii při vyhlašování marketingových témat. Ta pro rok 2008 jsou: „Česká lázeňská sezona“, „Industriální a technické památky“, „Velikáni české hudby v kontextu k českým regionům“ a „Česká kuchyně“.
Rozhodně si nehraji na profesionála cestovního ruchu. Cestovní ruch je svébytné a složité hospodářské odvětví. Nicméně jsem přesvědčen, že aktivity vládní agentury pro podporu cestovního ruchu, která do regionů České republiky přiváží potenciální zahraniční obchodní partnery, jsou pro nás velmi významné. Bohužel, zploštěné vnímání cestovního ruchu v Česku je značné, a i proto se většina incomingových aktivit odehrává hlavně v Praze. Stále se nám nedaří prodávat další regiony, což je velký úkol. Jsem toho názoru, že prezentujeme hlavně krásy České republiky a že neumíme namíchat určitou zážitkovou výjimečnost. A přitom je tím nejúčinnějším způsobem, jak konkurovat Alpám a popř. přímořským letoviskům. Ale i alpské regiony činí kroky, aby jejich turistická střediska nežila pouze z podstaty a disponovala atraktivní zážitkovou infrastrukturou cestovního ruchu a programy. Turisté jezdí za zážitky, což je důvod pro hluboké profesní zamyšlení, co výjimečného jim nabídnout v České republice. CzechTourism organizovaný workshop zahraničních touroperátorů vnímám jako setkání profesionálů, kteří chtějí prodávat produkt Česká republika a kteří si bytostně nepřejí stížnosti svých klientů na nekvalitu jimi prodaného produktu.

Jak mají někam dojít lidé, kteří nevědí, odkud vzešli? Kteří zapomínají, že Česko sestává ze tří svébytných historických útvarů? Tedy nejen z Moravského markrabství a Českého království, ale i ze Slezského velkoknížectví. Jak mohou nabízet zážitkovou výjimečnost, když ignorují výjimečnosti své vlasti?
Málokterý z krajů České republiky má tak obrovský dar pestrosti, tak složitou, bohatou, ale i svízelnou historii jako Moravskoslezský. Moravskoslezský kraj mám rád právě pro jeho výjimečnost. Vždy mohu volit, co chci zažít či vidět. Rád jezdím na běžkách. Pokud vyrazím do Beskyd či Jeseníků, jsem tam téměř sám. Půl dne tam nikoho nepotkám. Člověk, když stojí v ztichlém lese a slyší praskání stromů nebo svištění vzduchu… to je zážitek, který se těžko zažívá jinde. Vím, že tato nedotčenost je protisměrná rozvoji cestovního ruchu a záplavě turistů. Na druhou stranu vím, že za půl hodiny jsem z hor ve městě a ocitnu se v úplně jiném prostředí. Tyto možnosti Ostravanům mohou závidět v Praze i v Brně. Slezsko a Morava jsou výrazně svébytné regiony s vlastní historií a zvyklostmi. A právě tato naše rozmanitost je jedním z největších darů Moravskoslezské­ho kraje.

www.kr-moravskoslezsky.cz