"Řešení z úleku" na pořad dne?

Léčebné lázeňství čerpá dvě procenta celkových finančních prostředků vkládaných do českého zdravotního systému. Předsedy Sdružení lázeňských míst České republiky
Ing. Jiřího Houdka jsem se ale hned na úvod zeptal, nakolik jsou oprávněné obavy, že léčebné lázeňství bude v České republice vyřazeno ze systému státní zdravotní péče.
Jsem přesvědčen, že obavy o osud léčebného lázeňství, a to i historicky, jsou na místě. Takováto debata se vždycky zvedne, když se hledá možná úspora ve zdravotním pojištění a financování zdravotního systému. Teď mi připadá, s ohledem na objektivní naléhavost úspor, že je situace velmi vážná. Ale budu se opakovat: jsou diagnózy, které si jednoznačně zaslouží komplexní léčebnou lázeňskou péči, protože má nezastupitelný přínos pro rychlý a často vůbec jediný možný návrat do plnohodnotného života z některých pooperačních stavů. Zároveň jsem přesvědčen, že tento systém do lázeňství vnáší relativní stabilitu, na níž je možné stavět další nabídku lázeňských služeb. Ať pro pojištěnce či samoplátce. Právě široká poptávka po léčebném lázeňství a jeho financování formou zdravotního pojištění jej staví do vysoce konkurenční pozice vůči ostatnímu evropskému lázeňství. Z hlediska státu by bylo hospodářsky nešťastné tyto pozice dobrovolně vyklízet a poslat na ulici tisíce odborně zdatných pracovníků.

To není jenom o tom poslat na ulici lidi, kteří sebe a své rodiny živí tím, že pečují o zdraví jiných lidí. Nebýt lázeňské léčebné péče, možná by už dnes ze mě byl invalida odkázaný na podporu státu. A takových, v případě likvidace českého léčebného lázeňství, by bylo hodně. Ostatně, u řady indikací je to o tom, že pouze opakovaná léčebná lázeňská péče umožňuje, že dotyčný pacient po nějakou dobu funguje tak, že není odkázán na invalidní důchod. Domnívám se, že vymístěním léčebného lázeňství by stát sám sebe, co se týče finančních výdajů, zatížil daleko víc. Dá se vůbec spočítat ekonomická výhodnost zdraví a rentabilita léčebného lázeňství?
Odstavení léčebného lázeňství na třetí kolej (protože na té druhé už je) by bezesporu znamenalo rapidní navýšení výdajů státu ve zdravotní a sociální sféře. Nicméně otázka, dá-li se ekonomicky sumarizovat přínos léčebného lázeňství oproti eventuálnímu stavu, pokud by bylo postaveno mimo systém zdravotního pojištění, je problematická. Spočítat se dá téměř všechno. Ale musí se chtít. A mně připadá, že se od roku 1989 nikdy zásadním způsobem nechtělo sumarizovat to, co léčebné lázeňství státnímu hospodářství přináší. A protože takovýto zájem tady nebyl, přichází na pořad dne „řešení z úleku“. To, že uděláme okamžité úspory, by ale v dlouhodobém horizontu znamenalo obrovské, a to i ekonomické ztráty. Faktický propočet bohužel neexistuje. Třeboň již třetím rokem participuje na srovnávacím šetření Fakulty sociálně zdravotní Jihočeské univerzity, jehož cílem je zjistit, jak léčebné lázeňství působí na vylepšení kvality života těch, kteří léčebnou lázeňskou péči potřebují (pooperační stavy u náhrad kloubů, revmatismus apod.). Jednoznačně vychází, že u takto léčených pacientů je kvalita života nesrovnatelně vyšší než u těch, kteří lázeňské léčení neabsolvují. Takovéto výzkumy jsou spíš výjimkou. Zrušením Výzkumného ústavu balneologického v Mariánských Lázních se už nikdo další touto problematikou cíleně nezabývá. Jsem přesvědčen, že je zde prostor, možná i za přispění prostředků z Evropské unie, takovouto instituci znovu zřídit.

Ředitel Lázní Hodonín v tomto vydání Všudybylu konstatuje, že už neplatí pouze v Třeboni, že město a lázně jedno jsou.
Jsem přesvědčen, že už to platí ve většině lázeňských míst. Naše Sdružení lázeňských míst České republiky si totiž dalo do vínku prosazovat, propagovat a bránit lázeňství. Je ale pravdou, že slogan nejlépe funguje tam, kde jsou lázně majetkem města, a to je právě v Třeboni a v Hodoníně.

V lázeňských místech z lázeňství profituje nejen město…
V Třeboni jsme od samého začátku vnímali lázeňství jako nástroj k rozvoji a posilování ekonomické stability ve prospěch obyvatel města. Velmi úzce spolupracujeme s ubytovacími kapacitami, hotely, restauracemi a propojujeme lázeňství s ostatními oblastmi podnikání. Věřím, že to v Třeboni bude fungovat ještě lépe, protože město bylo úspěšné při získávání evropských peněz v závěru loňského roku. Rozjíždíme tak investici za 164 milionů korun, z čehož 148 milionů získáváme v rámci dotací. Investice nám umožní rozšířit nabídku obou našich lázní směrem k wellness, tedy aby se Třeboň ještě více otevřela návštěvníkům. Za všech okolností by bylo špatně, kdyby lázeňská města ustrnula ve svém nakročení do rozvoje lázeňství a zvelebování svého prostředí. Přesto, že se v Třeboni již celá řada věcí zdařila a realizujeme velké věci, město do budoucna čeká řada dalších záměrů. Ať už výstavba lázeňských komplexů či rozvoj místní infrastruktury sloužící stálým i krátkodobým obyvatelům Třeboně, tj. potřebám cestovního ruchu.

A ke všemu tu máte biosférickou rezervaci UNESCO. Naštěstí v době Jakuba Krčína neexistovala ekologická hnutí dnešního vyděračského ražení, protože (dle jejich rétoriky) takovýto ohromující zásah do zdejšího klimatu, plošnou devastaci přirozeného charakteru krajiny a původního biotopu by nikdy nedovolila.
Ve světle dnešní praxe by tomu asi tak bylo. Ale před čtyřmi sty lety rozhodnutí o zásahu do krajiny záleželo na osvíceném panovníkovi a ten rozhodl (jak jinak) osvíceně. Dnes i ti největší skuteční ekologové Krčínův razantní zásah do původního přirozeného rázu krajiny a klimatu hodnotí velmi pozitivně. A tak právě díky Krčínovi tu dnes máme, jak jste řekl, biosférickou rezervaci UNESCO. Třeboňská krajina je cosi, co se nedá koupit, zaplatit ani nikam přenést. Navíc v letošním roce také historické město Třeboň společně se zdejším rybníkářským odkazem (jako technická památka) usiluje o zápis do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

www.mesto-trebon.cz



www.trebon-mesto.cz



www.spas.cz