Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Velvyslance Ázerbájdžánské republiky jsem požádal o pár slov
26. května 2014 na recepci, kterou spolu s chotí pořádal k státnímu
svátku své země v zahradě své pražské ambasády. Bohužel, recepce pro
něho byla i rozlučkovou, neboť zanedlouho odchází do Velké
Británie.
Pane ambasadore, s jakými pocity budete z Česka
odlétat?
Se smíšenými, v nichž se bude kloubit hrdost na vykonanou práci a smutek,
že odjíždím ze země, kterou jsem si zamiloval a v níž mám spoustu
přátel. Podobné pocity jsem už měl v roce 1995, kdy jsem opouštěl Brno,
protože jsem nastupoval na naši ambasádu v USA. Takže to zažívám
podruhé. Když jsem pak po osmi letech opouštěl Washington, žádný smutek
jsem necítil. Česká republika zřejmě má nějaké speciální kouzlo. Když
přemýšlím, jakých bylo téměř sedm let mé druhé české mise, vytane mi
na mysli, že se z tohoto pobytu zrodili tři potomci. Dva jsou má dvojčata,
a ten třetí, resp. první, protože je nejstarší, jsou kvalitní
bilaterální vztahy mezi Ázerbájdžánem a Českem. Nejsem až tak
namyšlený, abych si osoboval, že jsem tátou všech těchto vztahů. Ale
alespoň strýcem, protože pojem „kmotr“ v soudobém českém kontextu
vyznívá úsměvně. Ázerbájdžánsko-české vztahy jsou tak dobře
zaběhnuté, že už jim dnes téměř nic neuškodí. Ázerbájdžánská
republika a Česko jsou ve vzájemných vztazích tam, kde potřebují: Dobře
rozjetá hospodářská spolupráce; vynikající trend ve vzájemné obchodní
výměně, která se blíží 1,7 miliardy USD s rychle rostoucí energetickou
složkou; velký zájem o spolupráci v dalších oblastech, jehož
svědectvím je třeba v těchto dnech v Baku probíhající konference na
téma Studium našich studentů v Česku; všestranná koordinace politických
postojů. To ilustruje i další kolo česko-ázerbájdžánských konzultací
na Ministerstvu zahraničních věcí ČR, jehož se zúčastním koncem
května. A ještě něco: chápání pozice, kterou jeden i druhý stát
v mezinárodní politice máme. Tímto tématem se bude zabývat i konference
na půdě Univerzity Karlovy, kterou zaštiťujeme společně s předsedou
dolní komory vaší poslanecké sněmovny, panem Janem Hamáčkem.
Nejvýznamnějším rysem mé zatím poslední české mise nejsou ani tak cesty
českých podnikatelů do Ázerbájdžánu nebo koordinace společného úsilí
v řadě mezinárodních otázek, jako to, že když jsem před šesti sedmi
let u nás v Ázerbájdžánu řekl, že s Českem potřebujeme udělat toto
a toto, musel jsem hodně vysvětlovat proč. Teď už se nikdo neptá, proč
právě Česko. Podobné je to i v Česku, což potvrzuje můj kolega, český
velvyslanec v Ázerbájdžánu pan Vítězslav Pivoňka. Udělal jsem všechno,
co záleželo na mně. A asi ne špatně, protože když náš prezident pan
Alijev hovořil s předsedou vaší sněmovny, konstatoval, že
v Ázerbájdžánu máme zavedený precedens, že se velvyslanci občas
vracejí na místo svého někdejšího působení. Takže se máte na co
těšit nebo čeho obávat. Nicméně v příštích letech to bude na mém
nástupci. V žádném případě se ale nebráním tomu, abych se podle svých
možností, a nakolik to dovoluje Vídeňská úmluva o diplomatických
stycích, i nadále angažoval v ázerbájdžánsko-českých vztazích.
Česká republika je totiž záležitostí na celý život.