Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Usnesením č. 220 z 27. března 2013 schválila vláda Koncepci státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2014–2020. Koncepce představuje základní strategický střednědobý dokument. Jeho hlavním cílem je zvýšení konkurenceschopnosti cestovního ruchu na národní i regionální úrovni, posilování jeho výkonnosti a pozitivních dopadů na sociokulturní a environmentální rozvoj Česka. Výsledkem uplatňování nové strategie bude vytvoření systému řízení cestovního ruchu včetně jeho dlouhodobého financování. Mezi nejdůležitější návrhy koncepce patří srozumitelnější vymezení postavení Ministerstva pro místní rozvoj ČR, agentury CzechTourism a dalších subjektů, jako například krajů. Za pomoci připravovaného zákona o podpoře rozvoje cestovního ruchu chce Ministerstvo pro místní rozvoj ČR stabilizovat regionální spolupráci mezi veřejným, privátním a neziskovým sektorem na principech destinačního managementu. Právě organizace destinačního managementu by měly poskytovat informační a marketingový základ pro kvalitní prezentaci Česka v zahraničí a podporovat marketing českých destinací v rámci domácího cestovního ruchu. Součástí koncepce je i změna ve způsobu uplatňování dotační politiky. Ta bude nově zaměřena na využívání integrovaných přístupů na regionální úrovni, využívání nových finančních nástrojů (zvýhodněné úvěry) apod. Přímá dotační politika totiž v minulosti vedla k deformaci tržního prostředí (podpora komerční infrastruktury a služeb cestovního ruchu). Tento způsob podpory kritizovali i samotní podnikatelé. Koncepce je propojená s realizací národního marketingu, který je popsán ve schválené Marketingové koncepci cestovního ruchu agentury CzechTourism. Oba materiály byly připravovány současně a jsou vzájemně provázané. Prioritami koncepce jsou: zkvalitnění nabídky cestovního ruchu; management cestovního ruchu; tvorba a marketing produktů cestovního ruchu; politika cestovního ruchu a ekonomický rozvoj.
S ředitelem odboru cestovního ruchu Ministerstva pro místní
rozvoj ČR panem Alešem Hozdeckým se potkáváme 17. dubna
2013 v Čestlicích na summitu Hospitality & Tourism.
Pane řediteli, vaše vystoupení zde na summitu bylo věnováno
budoucnosti cestovního ruchu a rámci, který Ministerstvo pro místní rozvoj
ČR vytváří prostřednictvím vládou schválené Koncepce státní politiky
cestovního ruchu v ČR na období 2014–2020.
Koncepce obsahuje základní priority. Jsou v ní zmiňovány i některé
legislativní úkoly, a tady je třeba rozlišovat dvě základní právní
normy: Jednak připravovaný zákon o podpoře cestovního ruchu. Ten je
směřován k systémové podpoře turistických regionů, destinačních
managementů a k podnícení spolupráce mezi soukromým a veřejným
sektorem – nejen v oblasti tvorby základních marketingových a
propagačních strategií destinací, ale obecně. Druhým základním
legislativním kamenem je novelizace zákona 159/1999 Sb., o některých
podmínkách podnikání v cestovním ruchu. Tady jde v podstatě o
„uklizení hřiště“, protože tento zákon, přijatý v roce 1999, byl
velmi korektně připraven a zpracován. Třináct let poměrně uspokojivě
fungoval, a domníváme se, že jeho rámec zůstal dostatečný. Současná
praxe však ukazuje, že je třeba některá jeho ustanovení přeformulovat a
nenechávat prostor k duplicitním interpretacím. Zejména potřebujeme
vymezit kompetence dvou klíčových hráčů – cestovních kanceláří a
pojišťoven – tak, aby odpovídaly aktuální situaci a potřebám
příštích let. Součástí koncepce je i marketingová strategie agentury
CzechTourism. U té dochází k určité redukci a přeskupení jejích
zahraničních zastoupení. Jak ministerstvo, tak vedení agentury CzechTourism
se snaží oslovit zajímavé rostoucí trhy, disponující velkým
hospodářským potenciálem. Ostatně toto téma tu dnes na summitu zaznělo
i v příspěvku ředitelky Pražské informační služby paní Nory
Dolanské. Ta zdůraznila, jak je třeba vytvářet podmínky pro expanzi
českého incomingu na perspektivních zdrojových trzích a účinně je
oslovovat. To se týká například oblasti Latinské Ameriky, ale zejména
zemí skupiny BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína), u nichž zaznamenáváme
rostoucí příjezdy do evropských turistických destinací. V oblasti
marketingu sleduji ofenzivní aktivitu CzechTourismu a Ministerstva pro místní
rozvoj ČR vůči zdrojovým trhům Společenství nezávislých států.
Oceňuji úsilí o racionální spolupráci při prosazování hospodářských
zájmů České republiky na těchto trzích mj. i prostřednictvím vízové
praxe tak, jak ji již aplikují některé členské země Evropské unie, a to
v rámci limitů evropského vízového kodexu. V tomto velmi oceňuji každý
vstřícný krok Ministerstva zahraničí ČR v oblasti vízové politiky,
jehož přístup přinesl téměř rekordní hospodářské výsledky českého
incomingu v roce 2012. Každého půl roku se schází mezirezortní pracovní
skupina na úrovni náměstků ministra zahraničních věcí, vnitra a ministra
pro místní rozvoj. Dominujícím tématem jejího jednání v loňském roce
byl právě trh SNS. Obrovský hospodářský potenciál má i čínský trh.
Tam agentura CzechTourism posiluje svá zastoupení a Ministerstvo pro místní
rozvoj ČR po dohodě s Ministerstvem zahraničí ČR skrze vládu řeší
posílení konzulárních služeb, tak abychom se v oblasti vyřizování
vstupních víz přiblížili výkonnosti našich západoevropských
sousedů.
Pane řediteli, než jste přišel pracovat do státní správy,
vyzkoušel jste si, jaké to je podnikat: Řadu let jste v Českém ráji vedl
destinační management a byl místostarostou Turnova. Co vám tato praxe dala
pro vaši současnou?
Troufám si říci, že větší sebereflexi a zkušenosti, z nichž teď při
směrování státní správy ve prospěch praxe čerpám. Pro řadu lidí asi
nejsem archetyp úředníka. Poznatky, které jsem nabyl v předchozích
profesích, se promítají i do mých postojů k připravovanému záměru
zákona o cestovním ruchu – právě v tomto prostředí jsem se
dlouhodobě pohyboval. Můj argumentační potenciál při vyjednávání
s pojišťovnami je do značné míry ovlivněn i obdobím, kdy jsem pracoval
pro cestovní kancelář. Musím ocenit, že vedení Ministerstva pro místní
rozvoj je v tomto ohledu velmi profesionální. Obzvlášť pan ministr, který
rovněž vzešel z podnikatelského prostředí, do chodu našeho ministerstva
vnáší racionální přístup, který jde k podstatě věci. V tomto ohledu
je výborná spolupráce i s panem náměstkem Janebou. Ten je velmi dobrým
protějškem strategickým partnerům, ať už je to Svaz obchodu a cestovního
ruchu ČR, AHR, Asociace cestovních kanceláří a další instituce.
K vašim současným pracovním povinnostem náleží budovat a
hájit české pozice v Bruselu.
Snažíme se tam prosazovat zájmy České republiky vůči Evropské unii, ale
i vůči dalším institucím. V současné době se např. řeší rámec
legislativy pro vztah cestovní kanceláře či cestovní agentury a
spotřebitele. Druhou rovinou této práce je účast na zasedání dalších
organizací. Nedávno jsme například zaznamenali úspěch na půdě OECD
(Organisation for Economic Co-operation and Development), kde se nám pro
Českou republiku podařilo získat pořadatelství prestižního
Mezinárodního statistického fóra pro cestovní ruch 2014, které OECD
pořádá společně s Eurostatem. Je to do jisté míry uznání toho, že
Česká republika patří (minimálně mezi novými členskými zeměmi) mezi
evropské lídry, zejména v oblasti statistik cestovního ruchu a v tvorbě
satelitního účtu. Starými členskými zeměmi jsou naše metodiky a postupy
v této oblasti vysoce ceněny a respektovány. Pro Českou republiku je to
uznání kompetentnosti a kvality práce. Zároveň se nám tak nabízí velká
příležitost podívat se na to, jakým způsobem pracuje s daty a různými
šetřeními v oblasti cestovního ruchu řada dalších vyspělých zemí.
A především na to, jak je prostřednictvím státu a partnerských platforem
(rozuměj zájmových sdružení, asociací apod.) využívají k prosazování
svých hospodářských zájmů. To je to podstatné. Samotná čísla mohou
být hezká, ale především musí k něčemu sloužit.
V tomto vydání radní hlavního města Prahy pro kulturu,
památkovou péči, výstavnictví, cestovní ruch a zahraniční vztahy Ing.
Václav Novotný konstatuje, že osmdesát procent turistů navštěvuje Prahu
individuálně.
Ono to zřejmě platí celorepublikově. Je to celosvětový trend, který se
vzhledem k rostoucím možnostem e-technologií už nezmění. Co mě v té
souvislosti trochu stresuje, a to zejména s ohledem na ostatní turistické
regiony, resp. destinace České republiky, je cenová politika pražských
hotelů. Když to porovnám s jinými evropskými velkoměsty na západ i na
východ od Česka, až mě děsí, jak levně se dá v Praze bydlet
v pětihvězdičkovém hotelu. V tomto ohledu bych přál pražskému
hotelovému byznysu schopnost konsolidace a nalezení cesty k tomu, aby
pražské hotely své služby opět prodávaly za ceny odpovídající
evropským. Také proto fandím snahám nového pražského vedení, ať už
v osobě pana radního Václava Novotného nebo ředitelky Pražské
informační služby paní Nory Dolanské. Přesto, že v oblasti cestovního
ruchu už Praha opakovaně prokázala, že může fungovat z podstaty (někdy
i jakoby proti všem), je potřeba pro zvyšování výkonnosti cestovního
ruchu a na něj napojených hospodářských aktivit něco dělat. V povědomí
světové turistické veřejnosti je určitě třeba být víc než jen levnou
destinací s příjemnými kulisami. Pro návštěvníky Prahy a Česka vůbec
je třeba vytvářet přidanou hodnotu. To si pražský radní pro cestovní
ruch i šéfka Pražské informační služby uvědomují, a já jim v tomto
směřování budu rád nápomocen. V té souvislosti musím zmínit
i výbornou spolupráci s Prague Convention Bureau. Při řadě kandidatur na
různé akce, včetně již zmiňovaného boje o přidělení pořadatelství
Mezinárodního statistického fóra pro cestovní ruch OECD, jsme se vždy
vzájemně podporovali a doplňovali. Mám radost, že lidé, ať už ve
veřejném či privátním sektoru, začínají vytvářet skutečné sítě,
byť ne vždycky najdeme společnou notu. Je pravda, že komunikace a jednotné
či společné prosazování zájmů je v cestovním ruchu velký a letitý
problém. A nezáleží na tom, zda mluvím o managementu destinace (třeba
té pražské) nebo vedení nějaké asociace či šéfovi nějakého byznysu.
Neumíme moc táhnout za jeden provaz. Radši si každý hrajeme sám na svém
písečku. Určitě se ale začínáme navzájem víc poslouchat a to je
dobrá zpráva