Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Albrechtice jsou malebnou horskou obcí, a v tomto duchu se ji snažíme rozvíjet tak, aby tu nevznikaly žádné megalomanské apartmánové satelity. Uvažujeme i o horském hotelu, který by umožňoval ubytovávat skupinovou klientelu a realizovat v Albrechticích kongresové a firemní akce. Sjezdové lyžování tu má báječné podmínky. Máme tu Tanvaldský Špičák, největší kopec s největším ski areálem v Jizerských horách. Jsou tu i výborné běžecké trasy. Jizerskohorská magistrála totiž vede až k naší obci.
Se starostou obce Albrechtice v Jizerských horách a majitelem
firmy DETOA panem Jaroslavem Zemanem se potkáváme v ředitelské kanceláři
jeho továrny 10. prosince 2010. Interiér této místnosti je ukázkovým
příkladem meziválečné syntézy futurismu, kubismu a secese – stylu Art
Deco, jehož pojmenování mu dala pařížská mezinárodní výstava propagace
života v tehdy moderním světě „Exposition Internationale des Arts
Decoratifs Industriels et Modernes“, která se konala v r. 1925.
Pane řediteli, vaše fabrika má ale delší historii a i jiné
úžasnosti. Mj. to, že v českém podvakrát rozchváceném průmyslovém
pohraničí (poprvé po odsunu Němců po květnu 1945 a podruhé po kupónové
privatizaci z 90. let) stále dává práci místním obyvatelům a výrobky,
včetně dřevěných hraček, úspěšně vyváží do zahraničí včetně
Dálného východu.
Ano, naše továrna má dlouhou historii, a to od r. 1908, kdy tady Johann
Schowanek založil továrnu a budoval ji třicet let. Když byla na vrcholu,
měla třináct set zaměstnanců, špičkové technologie, moderní pracovní
postupy, čistou architekturu budov a vysoce reprezentativní design
interiérů, zejména administrativních prostor, včetně prosklených
kanceláří, aby úředníci viděli na dělníky a dělníci na úředníky
(chytré, že!). Johann Schowanek tu měl a dodnes má dobrou pověst. Proto ani
po druhé světové válce jeho hrobka, na rozdíl od řady jiných německých
pietních míst, nebyla nikdy vykradena. Dnes je ve vlastnictví Obecního
úřadu Albrechtice. Johann Schowanek začal z chudých poměrů. Pocházel
ze sedmi nebo osmi dětí. Narodil se 24. dubna 1868 v Pasekách nad
Jizerou. Vyučil se v dědově dřevosoustružnickém podniku a později se
zabýval zdokonalováním dřevoobráběcích strojů. V roce 1896, ve věku
28 let, opouští dědův podnik a se stroji vlastní konstrukce si 16. dubna
1896 pronajímá mlýn v Desné, kde zakládá vlastní podnik. Když mu v r.
1906 konkurenční firma Schnabel & Sohn vykoupila jím vyhlédnutý objekt
pro rozšíření výroby, koupil v Jiřetíně pod Bukovou zemědělskou
usedlost. 1. ledna 1908 tu zahájil výrobu dřevěného zboží. Program jeho
továrny zahrnoval: soustružené perle ze dřeva, celuloidu a galalitu,
dřevěné kulaté knoflíky, dřevěné výrobky pro textilní průmysl. Od r.
1927 dřevěné hračky, vánoční ozdoby, jo-jo, dřevěnou bižuterii,
vázané tašky z dřevěných perlí, dřevěné přezky a spony, modely lodí
a letadel atd. 1. června 1934 převzal řízení firmy jeho syn Hans,
narozený v r. 1905. Za druhé světové války fabrika vyráběla pro
Wehrmacht. Měla monopol na makety lodí a letadel v poměru 1:50, podle
kterých se piloti Luftwaffe učili rozeznávat nepřátelské cíle. Těch se
tady dělalo až pět set denně. Modely byly prováděny do posledních
detailů. Mnoho sběratelů se tak na nás obrací, jestli se tu něco
nezachovalo. Bohužel, z této éry jediná fotografie, na níž je křižník
spojenců. Byla tu i kovodílna o dvě stě čtyřiceti lidech, v níž se
dělaly lafety a části leteckých kulometů, přídavné odhazovací nádrže
pro letadla, pažby na pušky aj. V r. 1945 byl Hans Schowanek zajat Rusy a
odveden. A protože se k českým zaměstnancům choval maximálně korektně,
byl snad i proto „pouze“ pracovně nasazen kdesi mezi Albrechticemi a
Železným Brodem. Jednoho dne pak byl naložen do kolemjedoucího auta a
odvezen. Objevil se v Salcburku, kde zřídil podnik, který později
přemístil do německého Pidingu.
Firma Schowanek se s konkurencí potýkala i za války. Poté, co si Velká
Británie, Francie, Itálie a Německo 30. září 1938 v Mnichově vynutily,
aby Čechoslováci do 10. října 1938 přenechali značnou část svého
území Německu, čeští zaměstnanci jeho firmy odešli, a to povětšinou do
Semil, kde začali vyrábět stejný sortiment. Hans Schowanek se s nimi soudil
kvůli zcizení svého duševního vlastnictví. Avšak i tehdejší obchodní
soudy byly na dlouhé lokte, a tak se u jičínského nedosoudil. Spor ukončil
tak, že semilskou firmu koupil. Po r. 1945 došlo ke změně jejího jména.
Už to nebyl Schowanek, ale dostala jiný název a od r. 1947 se pak začalo
používat TOFA – Toys Factory. Bohužel si jej v Jiřetíně nenechali
patentovat, a jak ředitelství různě přecházelo z Albrechtic a zpátky
(protože do koncernu patřilo na sedmdesát firem po celém Československu),
Semilané si jej patentovali. Do návratu tržního hospodářství to nebyl
problém. Obě firmy byly TOFA: TOFA Albrechtice, TOFA Semily. Po privatizaci
však ano. A tak jsme začali používat jméno DETOA Albrechtice. DETOA je
naše v padesátých letech patentovaná značka, z francouzského De TOFA
Albrechtice. Takže jsme přešli do třetího názvu. Semilská TOFA
zkrachovala, a my si v r. 2008 značku TOFA koupili zpátky.
Pane Zemane, seznámil nás ředitel NOVASOL Group pro střední
Evropu pan Wolfgang Quilitz. Když mne k vám vezl, hovořil o souvztažnosti
Daniela Swarowského k obci, v níž je vaše továrna.
To je rovněž dobré! Mám v Japonsku zákazníka. Když jsem se s ním
v Tokiu setkal poprvé, přibližoval mu náš region a ptal se: „Znáte
Swarowského?“ Odpověděl: „Znám, to jsou Rakušané…“ Já na to:
„To nejsou Rakušané, tu firmu jsme jim tam od nás poslali.“ Daniel
Swarovski se narodil tady v Jiřetíně, kde i nějaký čas podnikal. Jeho
rodný grunt je dvě stě metrů od naší fabriky. Dalším světoznámým
rodákem přes kopec je Josef Riedel, jehož stejnojmenná firma je výrobcem
luxusního lisovaného skla, pro nějž v první polovině 20. století
začali vývozci z Jablonecka užívat název „umělecká krystalerie“.
První slovo odkazuje na výjimečnost vzorů, druhé na křišťál, který na
zákazníky ve spojení s českým sklem dodnes spolehlivě působí, byť už
tato firma sídlí v rakouském Kufsteinu.
No a vaše stále v Jiřetíně pod Bukovou. A díky ní české
albrechtické dřevěné hračky dodnes fascinují děti, rozvíjejí jejich
tvořivost a fantazii.
Náš současný výrobní sortiment má šest segmentů. Jsou to hračky pod
naším názvem DETOA. Pak hračky pro luxusní německé firmy, které z nich
u sebe vyrábějí, řekněme padesát procent, a zbytek u nás. Další
sortiment jsou komponenty do společenských her, zejména pro renomované
německé firmy, protože Němci si na evropské poměry hrají úplně
neskutečně. Dalším sortimentem je produkce korálií. To je naše tradiční
výroba od r. 1908. Prodávají se v Německu i v Česku a jdou do hobby
sektorů. Pátý segment jsou pianinové a klavírové mechaniky zejména pro
firmu PETROF, protože naše fabrika od šedesátých let minulého století
nebyla pod hračkáři, ale v koncernu Československých hudebních nástrojů
se sídlem v Hradci Králové. Od letošního roku je šestým nosným
pilířem našeho podnikání muzejnictví. Exkurze provozy nejstarší továrny
na výrobu dřevěných hraček v Česku a chystané kreativní dílny,
protože jak jste řekl, doktore, naše hračky v dětech probouzí tvořivost
a lásku k přírodním materiálům.
A také jsem řekl, že se potkáváme v kanceláři, která je
sama o sobě dílem špičkového designéra.
Bohatství Johanna Schowanka za první republiky dalo vzniknout čisté linii
architektury fabriky ve funkcionalistickém stylu s prvky Art Deco. Navrhl ji
proslulý jablonecký architekt Robert Hemmrich. Vrchní patro
administrativního traktu se kupodivu dodnes zachovalo téměř netknuté. Tedy
i má kancelář včetně okenních vitráží.
Takže vzhůru do Jizerských hor, do dnes už hojně
navštěvovaného albrechtického muzea! Byznysy, pane Zemane, těch, co
podnikají ve sféře tzv. volného času (a to se týká i muzejnictví), se
totiž nejzdárněji dělají přes koníčky tatínků, ženy a děti, kvůli
kterým se rozhoduje, co kde navštívit a koupit.
Ano, určitě i kvůli nim se naše muzeum stává velmi populárním, vzdor
tomu, že návštěvníci Jizerských hor mohou vybírat z ohromného
množství a rozmanitostí turistických cílů. DETOA Albrechtice se se svým
muzeem trefila do dosud nesaturovaného prostoru. Exkurze probíhají po
domluvě na tel.: 483 356 322 nebo e-mailu: exkurze@detoa.cz ve všední
dny od 8 do 15 hodin. Zahrnují zpracování surového dřeva, výrobu
dílků, jejich barvení a montáž hraček, a proto nejsou vhodné pro děti do
4 let. Délka prohlídky je 45 – 60 minut. Naše výrobky lze zakoupit
v podnikové prodejně. No, mohlo mě to napadnout dřív! Tento nápad jsem
dostal až za éry svého starostování, kdy jsem si uvědomil, že zdejší
provozovatelé horských chalup a penzionů mají problém, jaký program
přímo tady v Albrechticích svým hostům nabídnout. Když je pošlou do
Harrachova, nemusí bydlet u nich, ale v Harrachově, když do Liberce, tak
v Bedřichově. Určitě jsem ale nečekal tak obrovský zájem, a to zatím
muzeum DETOA návštěvníkům zdaleka nenabízí to, co budeme schopni
nabídnout za dva tři roky.