Zastavil sem se nejpilněji při soudu senátorském, kdež sem jména panů soudců tato spatřil: Atheus¹, Svárurád, Sluchosud, Stranobij, Osobolib, Zlatomíl, Darober, Nezkus, Malověd, Nedbal, Kvapil, Ledabyl; všech pak president a nejvyšší sudí aneb prímas byl pan Takchcimíť. Z kterýchž jmén hned sem se, jací tu soudové bývají, dovtipovati začal: avšak příklad se v mé přítomnosti trefil.

Příklad se v mé přítomnosti trefil

¹Neznaboh

Tématem ankety třetího vydání Všudybylu roku 2003 jsou lidské zdroje. Byznys cestovního ruchu je zejména o cílech a lidských zdrojích, už proto, že je celosvětově největším zaměstnavatelem. Lidskou dimenzi má v podstatě všechno, co lidé ovlivňují, a tak mne i v souvislosti s námluvními tanečky kolem (ne)volby českého prezidenta napadla stará totalitní anekdota o tom, jak strana a vláda buduje socialismus pro náš lid, ale že lidi jim na to kašlou. Ano, lidské zdroje jsou mocnou silou. Lidé se totiž, století nestoletí, režim nerežim, za obdobných okolností chovají obdobně. Takže nakolik je dnes neaktuální čtyři sta let stará Komenským výše vymalovaná alegorie?