Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Přeshraniční spolupráci rozvíjíme i s Polskem

S radním Ústeckého kraje Janem Szántó se potkáváme 17. června 2013. Na interview jsme se domluvili při otevírání letní sezony cestovního ruchu v Ústeckém kraji na palubě lodi Porta Bohemica.
Pane radní, jak to vypadá s osobní lodní dopravou na Labi?
Lodní doprava je pro turisty určitě atraktivní. Pohled na krajinu z vody je podstatně jiný než ze břehů. Vždy ale jde o ekonomiku provozu. Už v době, kdy město Litoměřice přišlo s nápadem propojit města na Labi lodní dopravou a založit občanské sdružení Labská paroplavební společnost, se počítalo s tím, že udržení turistické plavby se neobejde bez dotací. Tenkrát před pěti lety do tohoto sdružení vstoupily obce, které měly zájem, aby lodní linka přistávala v jejich přístavištích a přiváděla k nim kupní sílu turistů a zároveň další pracovní příležitosti. Postavily se nástupní můstky, a to i ve vazbě na cyklostezky kolem Labe, aby ti, kdo je využívají, mohli část cyklotúry nebo cestu opačným směrem absolvovat na lodi a třeba se během plavby i občerstvit. Uplynulých pět let ukázalo, že zájem je především o úsek Litoměřice – Lovosice – Žernoseky – Píšťanské jezero. Horní část trasy z Litoměřic přes Roudnici nad Labem do Štětí bohužel tolik využívána nebyla. V loňském roce jsme proto po dohodě s obcemi rozhodli dopravu v této části provozovat formou nepravidelné lodní linky. Domluvili jsme se, že na významné akce, které se v těchto městech odehrávají, jako např. Roudnické vinobraní, Festival dechových hudeb FEDO ve Štětí aj., se loď nasmlouvá jednorázově. Problémy s napjatými obecními rozpočty, které vyvstaly koncem loňského roku a pokračují i letos, způsobily, že obce nemohou Labskou paroplavební společnost dál dotovat. Na valné hromadě jsme se proto dohodli toto občanské sdružení zrušit. Jenom náklady na jeho administrativu (mzdy ředitele, účetní, auditora, pronájem kanceláře, telefony atd.) činily zhruba dvě stě tisíc korun měsíčně. Řekli jsme si, že než tyto peníze vydávat na udržení administrativy, bude vhodnější dát je přímo tomu, s kým se uzavře smlouva na provozování plaveb. Všechny obce totiž trvaly na tom, aby plavby zůstaly zachovány. S přepravcem si proto každá obec svůj úsek plaveb nasmlouvává individuálně.

Letos Porta Bohemica vyplouvá z Litoměřic přes Lovosice do Velkých Žernosek, na Píšťanské jezero a zpět.
Jsou to zhruba tříhodinové okružní plavby. Pokud by se plulo až do Ústí nad Labem, trvalo by to, podle rychlosti říčního proudu, pět až šest hodin, a to je pro rodiny s dětmi neúnosně dlouho.

Velké Žernoseky, kde Porta Bohemica přistává, a další severočeské vinařské oblasti mají spojitost s Lobkowiczkým roudnickým zámkem, v němž jsem čtyři roky bydlel nad vinnými sklepy, které v té době dodávaly vína pro Pražský hrad.
Roudnice nad Labem, a vůbec vinařská oblast v „Zahradě Čech“, je díky sopečné půdě velice úrodná. Tradice vinařství je u nás bezesporu velká. Ať už vezmeme Mělník ve středních Čechách nebo v našem Ústeckém kraji Roudnici nad Labem či Velké Žernoseky. V roce 2011 se mezi těmito místy plavila i speciální Vinařská loď.

Pane radní, než jste se začal profesionálně věnovat práci v krajské samosprávě, prý jste mimo jiné podnikal v Africe.
Ano, díky kolegovi, který pochází ze západní Afriky, a v Česku žije už asi osm let, jsme se dostali až tam. Půldruhého roku mě přemlouval, až jsme si „udělali výlet“, a na čtrnáct dní vyrazili do Beninu – státu mezi Nigerií a Togem. Zalíbilo se nám tam. Především jsme tam chtěli rozjet aktivity v oblasti stavebního inženýringu. Uplatňovat schopnosti českých expertů. Samozřejmě jsme se rozhlíželi i po tom, co by tam šlo z Česka vyvážet a co naopak z Beninu importovat do Evropy. Nakonec jsme u těchto aktivit vydrželi pět let. Ten, kdo tuto část Afriky zná, ví, že v oblasti obchodu a vyjednávání je velice specifická. Pokud chcete uspět, musíte se přizpůsobit tamním zvyklostem. Nemělo by vás „rozhodit“, že na domluvenou obchodní schůzku se váš protějšek dostaví později – ne o půl hodiny či hodinu, ale o dva tři dny. Mohou z toho být pěkně napjaté nervy. Obzvlášť pokud jste si zpáteční let rezervovali na určitý termín, a schůzka se ne a ne uskutečnit. Chce to velikou míru stoicismu. Nicméně, co se týče obchodních aktivit, Afrika je určitě atraktivní kontinent. Je to zřejmé i z toho, jak obrovské investice tam za podpory svých států vkládají nejen západoevropské, ale zejména čínské firmy.

Česká republika, bohužel, pro firmy, které se chtějí uplatňovat na zahraničních trzích, dělá nezřídka opak. Stejně jako pro podnikatelské subjekty, které přímo i nepřímo vytvářejí pracovní místa a generují zahraniční inkaso prostřednictvím incomingu. Asi bychom se měli inspirovat sousedním Polskem, když už ne Čínou.
Čínou? Proč ne? Ústecký kraj má partnerství s čínskou oblastí Anhui. Právě se připravujeme na návštěvu čínské delegace. Měla by se uskutečnit na přelomu července a srpna. Číňané mají zájem se seznámit s naším těžařským a chemickým průmyslem a také s možnostmi cestovního ruchu. Možná i proto, že naše Pravčická brána byla nominována na jeden z deseti novodobých divů světa.

Pro Ústecký kraj je důležitá i domácí klientela. A také sousedé, zejména němečtí a polští turisté.
Ano, právě ti tvoří gros turistů, kteří Ústecký kraj navštěvují. Dovolím si tvrdit, že hejtmani všech krajů České republiky kladou na spolupráci s partnerskými regiony velký důraz. Jak v cestovním ruchu, tak v rámci exportních obchodních aktivit. Se Saskem, které s naším krajem přímo sousedí, udržujeme velmi dobré vztahy. Se saskou vládou a s řadou tamních destinačních agentur vytváříme společné propagační materiály v mnoha jazykových mutacích, a spolupracujeme na vzdálených zdrojových trzích v oblasti incomingu do Evropy. Samozřejmě i tuzemská a německá klientela, která uvažuje o návštěvě Ústeckého kraje, má z čeho čerpat. Přeshraniční spolupráci rozvíjíme i s Polskem. Navazujeme spolupráci s polskými cestovními kancelářemi. A protože drtivá většina turistů přijíždí individuálně, při verbování návštěvníků a šíření informací o turistických možnostech Ústeckého kraje naše destinační agentury – České Švýcarsko, České středohoří, Krušné hory a Dolní Poohří – hodně sázejí na internetové aplikace.
Polský potenciál je pětačtyřicet milionů obyvatel. Poláci jsou naši sousedé, a mají Česko rádi. Na podzim proto budeme v Polsku Ústecký kraj prezentovat na veletrhu cestovního ruchu. V této souvislosti jsme jednali o možné spolupráci s generálním vikářem Biskupství litoměřického ThLic. Stanislavem Přibylem. V Polsku totiž chceme prezentovat i možnosti našeho kraje ve sféře církevní turistiky, což je pro Poláky určitě zajímavá oblast. Na biskupství v Litoměřicích třeba nocoval papež Jan Pavel II., a Poláky místa spjatá s jeho životem velice oslovují. Materiály týkající se církevních památek chceme proto připravit právě ve spolupráci s litoměřickým biskupstvím.