Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
10 km jižně od Sezimova Ústí, kde jsem prožil první, nejkrásnější část dětství, na řece Lužnici mezi Soběslaví a Planou nad Lužnicí, leží v nadmořské výšce 428 m n. m. v rekreační oblasti obec Skalice. Prochází jí cyklostezka č. 1171, a tak je hojně navštěvována cykloturisty, vodáky i chataři. Přijměte pozvání do této krásné části naši vlasti, které pro vás za přispění akciové společnosti Metrostav připravila obec Skalice.
Jméno obce Skalice
je odvozeno od srázné skály nad řekou Lužnicí. Nedaleko obce je
chráněné území s výskytem vzácné luční orchideje prstnatce
májového. Na jejím okraji směrem na Rybovu Lhotu lze navštívit oboru
mysliveckého sdružení. Budete jí provedeni po domluvě s místními
myslivci. Lze v ní vidět mnoho krásných, ve zdejším kraji běžně se
nevyskytujících zvířat. Večer si můžete zpestřit v místních
hospůdkách U Rumcajse a Budvar. Obě se nachází na kopci na návsi.
V blízkosti Skalice je obec Roudná, kde jsou dva kempy a jezera na letní
rekreaci. Skalice je proslulá tradičním masopustním průvodem. V současné
době v ní působí Sbor dobrovolných hasičů, Myslivecké sdružení Háj,
Cykloteam Skalice a Maškarní sdružení.
Keltské osídlení
V obci se nachází mnoho historicky cenných zajímavostí. Jihozápadně od
Skalice je mohylové pohřebiště z 6. stol. př. n. l. (doba halštatská),
kdy došlo k dovršení osidlování střední Evropy Kelty a začalo se
v hojné míře zpracovávat železo. Se Skalicí a blízkým okolím jsou
spojeny četné vykopávky, které tam od r. 1902 prováděl pan učitel Josef
Švehla. V mohylových hrobech byly nalezeny hliněné nádoby, zbytky udidel,
bronzové sekyrky, část meče, ráfy kol, unikátní bronzové vědérko
k napájení koní a bronzová mísa, zdobené bronzové knoflíky a další
předměty, jež jsou uloženy v Husitském muzeu v Táboře.
První písemná zpráva
dochovaná o Skalici je z r. 1265. Jmenuje Vítka, člena rodu pánů
z Růže, s predikátem „de Scalicz“ (resp. „Zcalitz“), ze Skalice.
Poslední zmínka o Vítkovi pochází z r. 1266. Písemné prameny poté
mlčí až do druhé poloviny 14. stol. Tehdy žilo několik členů rodu
pánů z Landštejna, píšících se ovšem s predikátem „ze Želče“
či „ze Skalice“ podle majetku, který drželi. Byli to příbuzní,
zřejmě bratři, Jan, Petr, Vilém, Vítek a Filip. Pro vlastní dějiny
Skalice, z níž rod pánů Želečských z Landštejna vyšel, však byl
nejvýznamnější poslední ze sourozenců, Filip. Nebyl sice jediný, komu ves
náležela, držel však její podstatný díl. V této souvislosti je
zajímavé, že podací právo ke skalickému kostelu, připomínanému poprvé
k r. 1369, vlastnili r. 1377 bratři Vlček a Valkoun, držitelé nedaleké
tvrze Sedlec. Zpráva z r. 1416 je poslední dosud známá, kterou o Filipovi
máme. Skalické zboží přešlo zřejmě na jeho syna Viléma, který se, na
rozdíl od otce, psal s přídomkem „ze Skalice“. Následující majetkový
vývoj skalického zboží není pro nedostatek písemných zpráv zřejmý.
Dosud neznámým způsobem je někdy počátkem 16. stol. získal Jiří
Bradáč z Toušně. V letech 1528 – 1540 byla Skalice v majetku jeho
zetě Prokopa Hýlovce z Polkovic. Počínaje r. 1550 se stala součástí
rožmberského dominia. Rožmberkové ji nechali připojenou k želečskému
panství, k němuž ji přičlenil pravděpodobně již Oldřich Španovský.
Když Petr Vok z Rožmberka začal rozprodávat choustnické panství, dva
prozíraví soběslavští měšťané Řehoř Smrčka a Šebestián Roubík
v r. 1594 varovali, že Soběslavi hrozí obklíčení cizí půdou.
Přesvědčili městskou radu a požádali Petra Voka o odkoupení okolních
vesnic. Ten za 10 tisíc kop grošů českých městu Soběslav odprodal
Klenovice, Čeraz, Debrník, Vesce, Mokrou, Řípec, Nedvědice, Zaluží,
Vlastiboř, část Roudné, Svákov, mlýny pod Skalicí, Panský a Svákovský,
okolní lesy Luh, Lužec, Kaplanka, Sladký, Růžebnice, Paseky, Kuchyňka,
část řeky, potoky a k nim náležející rybníky, mnoho luk, pastvin,
zahrad, sadů a chmelnic a spolu s tím i Skalici.
Kostel sv. Šimona a Judy,
výrazná dominanta Skalice, byl vystavěn na hradišti ve 13. stol. Dnes je
filiálním kostelem soběslavské fary. Ve 14. stol. byl farním. Fara kolem
r. 1680 shořela. Asi r. 1870 byl kostel sklenut a vystavěna věž, na níž
je zvon z r. 1683, zvaný „Uměráček“. V r. 1928 byly sbírkami
zakoupeny dva zvony. V kostele je umístěna stará středověká křtitelnice.
Okolo kostela se nachází hřbitov. Vzácnou památkou kostela byl obraz
z 15. stol. „Ukřižování Páně“, který zde visel až do r. 1902.
Škola ve Skalici
byla zřízena na základě Tereziánského školního řádu po r. 1780 jako
škola filiální, pod patronátem města Soběslavi pro obce Skalici, Rybovu
Lhotu a Třebiště. Dokud nebylo samostatné školní budovy, učilo se ve
Skalici několik týdnů v zimě po chalupách. R. 1882 přijel na inspekci
okresní školní inspektor František Šanda a shledal, že 156 žáků nelze
vyučovat v jedné třídě. 28. 6. 1883 byl položen základní kámen nové
školy. Školu postavil stavitel Josef Mrázek ze Soběslavi za
11 300 zlatých. V nové dvoutřídce se začalo vyučovat 28. října
1884. V r. 1981, s devíti žáky, byla uzavřena. Dnes je sídlem
obecního úřadu.