Osvěžená paměť národa

16. května mne přátelé pozvali na premiéru českého filmu „Tmavomodrý svět“, abych prý o tom něco napsal ve Všudybylu. Původně jsem tam šel, abych i něco nafotil a případně se vyjádřil k tomu, jaký hotel Praha***** uchystal na premiérovou oslavu catering (samozřejmě jako vždy – perfektní). Dopadlo to poněkud jinak. Fotit protagonisty filmu v neformální zábavě s panem prezidentem Havlem a jeho chotí ve VIP sekci, kterou jsme měl tu čest s nimi sdílet, to bych si koledoval, že by mne jako malého žáčka vyvedli za ucho. A tak místo toho, abych zvěčnil atmosféru premiéry, mi volalo pár známých, že mne vidělo ve čtvrtek v hlavních zprávách ČT1, když zpovídali protagonisty „Tmavomodrého světa“.
Příčí se mi stylizovat se do role filmového kritika a už vůbec se řadit do zástupů těch „kam vítr tam plášť“. Přesto chci konstatovat, že„Tmavomodrý svět“ je pro mne nejlepším filmem, na kterém jsem v posledních deseti letech byl v kině. Nejen tím, co a jak sděloval. Především hloubkou lidské dimenze. „Tmavomodrý svět“ je důstojným osvěžením paměti národa, aby nezapomněl na ty, kteří se zasloužili o samu jeho existenci a o trvání Československa, které by bez obdobného přičinění, obětí a bojového umění jejich předchůdců – Československých legií – nikdy nebylo světovými mocnostmi uznáno.