Takž ohlédna se, spatřím sedící malíře, ani po některých tu hledíce je kontraktují1; a ptám se: „Proč to dělají?“ Odpověděl: „Proto, aby to ne tak jako zvuk hlasu mizelo a míjelo: těch již památka nepřestane.“ I hledím, a aj, každého vykontrfektujíc vyhodí rovně jako jiného do rokle, obrazu toliko tu nechávají, a aby ode všech spatřován býti mohl, na žerdi vystrkují.
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L. P. 1623

1 zobrazují, portrétují

Obrazu toliko tu nechávají, a aby ode všech spatřován býti mohl

Člověk se rodí jako možnost lidského. To, co nás vyděluje z prvotní přírody a dělá lidmi, je lidská společnost a schopnost se učit. Nevychovávají školometské řeči, ale především vzory, které nás obklopují. A k jakému obrazu současné „vzory“ formují českou populaci? Mimo jiné k modifikaci tržního hospodářství, pro niž je charakteristická ignorace cestovního ruchu coby zdroje tržní síly. Přitom právě tržní síla je základní iniciační veličinou byznysů, resp. celého tržního hospodářství včetně uplatnění se na trhu práce. K základním předpokladům dobré výkonnosti cestovního ruchu coby univerzální tržní platformy přivádějící na trhy spotřebitele a peníze z vnějších ekonomických systémů se řadí absence obstrukcí a flexibilita při vyřizování víz, dobrá dopravní dostupnost, pohostinnost a pozitivní obraz země doma i ve světě. České úrovni naplnění těchto předpokladů odpovídá zlomek peněz, který naše národní hospodářství prostřednictvím cestovního ruchu každoročně získává. Leč díky vyzdvihovanému obrazu cestovního ruchu to veřejnost nezajímá, natož aby štvalo. Česku se nedostává povědomí, že i pro existence těch, kdo nepůsobí ve službách, jsou útraty cizinců a domácích hostů přínosem. Navzdory tomu, že jinak mají lidé jasno, že o jejich peníze, např. na dobročinnost či kulturu, na zahraniční zájezdy, na jejich mzdy, na bezplatnou zdravotní péči, dotace, sociální podpory, důchody a další sociální vymoženosti či na státní a další zakázky, na jejichž realizaci je dostatek financí, jde až na prvním místě.
Jaromír Kainc