Občane, když budeš pečovat o své zdraví, budeš mít levnější pojištění?

MUDr. Eduard Bláha

Svaz léčebných lázní České republiky byl zřízen jako zájmové sdružení léčebných lázní a jiných právnických osob podnikajících ve sféře lázeňství v širším slova smyslu bez rozdílu typu vlastnictví na základě zakladatelské smlouvy zakládajících členů. Dle platných předpisů je zájmovým sdružením ve smyslu § 20f Občanského zákoníku. Je členem Evropského svazu lázní a partnerem i oponentem Ministerstva zdravotnictví ČR. Posláním svazu je kultivovat prostředí a vytvářet podmínky pro další léčebné lázeňství v České republice a hájit společné i individuální zájmy svých členů.

S prezidentem Svazu léčebných lázní České republiky, předsedou představenstev a generálním ředitelem společností Lázně Luhačovice, a.s. a Léčebné lázně Jáchymov a.s. MUDr. Eduardem Bláhou se potkávám 26. května 2011, abych se jej zeptal, jak Svaz léčebných lázní ČR vnímá tendence dostat léčebné lázeňství ze systému zdravotní péče hrazené z veřejných zdrojů.
Jsme toho názoru, že Ministerstvo zdravotnictví ČR nechce léčebné lázeňství z tohoto systému vytlačit. Že chce pouze naznačit, že nebude plně hrazenou zdravotní péčí. Na co máme, co bude standard, a na co nemáme, co bude nadstandard. Diskuse na přelomu roku, krátce po akci „Odcházíme“ se vedly o tom, že by léčebná lázeňská péče mohla být nadstandardem. Jako příčinnou souvislost vnímáme, že pan ministr, poté co ustoupil nevybíravému nátlaku jedné profesní skupiny, hledá peníze, ze kterých může pokrýt její požadavky. Do toho přišlo zvýšení DPH, které rovněž ze zdravotnictví něco vytáhne. Hledal obětního beránka, a léčebné lázeňství mu přišlo jako vhodný adept. Snad proto, že si myslel, že nebude mít takové lokty jako např. farmaceutické lobby. Tak tomu není. Léčebné lázeňství je hodně rozšířené regionálně. Přímo i nepřímo zaměstnává lidi i v místech s nejvyšší mírou nezaměstnanosti, a jeho „lokty“, resp. vliv v Parlamentu ČR, se projevují prostřednictvím poslanců, senátorů a hejtmanů. Takže o léčebném lázeňství bylo docela dost slyšet. Náš Svaz se bránil. Výsledkem této obrany je, že už se nemluví o vytlačení léčebného lázeňství úplně z úhrad, z komplexní péče do příspěvkové, ale pouze o revizi indikačního seznamu. Zhruba před dvěma měsíci se říkalo, že by tato revize zdravotním pojišťovnám měla ze tří miliard korun vydávaných na léčebné lázeňství ušetřit zhruba polovinu. Dnes už se bere zpátečka a mluví se o několika stech milionech korun. O snížení v rozsahu cca patnácti procent, a to Svaz léčebných lázní ČR ještě neskončil ve svých argumentacích.

Proč se v Česku klade tak mizivý důraz na předcházení nemocem? Snad ne proto, že je, a to i z hlediska úhrad státu, podstatně lacinější než léčba. Tedy že díky prevenci jsou nižší nebo žádné obchodní marže pro účastníky byznysu napojeného na české veřejné zdravotnictví?
Obdobně jako německé, i české zdravotní pojišťovny zjišťují, že prevence je pro jejich ziskovost výhodná a začínají prosazovat preventivní programy. Ale vrátím se hodně roků zpátky. Když si, Jaromíre, vzpomeneš, jako děti jsme byli průběžně zváni na preventivní zdravotní prohlídky. Řada lidí z této éry v českém zdravotnictví dodnes pracuje, avšak celý zdravotní systém se díky privatizaci zásadně změnil. Speciálně primární péče! Úplně se vytratil státní systém, který dával zdravotní prevenci pravidla. Vznikly zdravotní pojišťovny, které podnikají, a tedy je jejich cílem vytvářet zisk. Preventivní péče zmizela i proto, že neexistuje pojistný produkt, který by říkal cosi v tomto duchu: „Milý občane, když budeš pečovat o své zdraví, budeš mít levnější pojištění.“ Že i v případě tohoto pojistného produktu zafunguje bonusový systém. U zdravotního pojištění neexistuje ani spoluúčast pojištěnce, jež by ho stimulovala o sebe preventivně pečovat. Poslední dva roky mám pocit, že s tím Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR začala a že lékaře nutí, aby se preventivní zdravotní prohlídky, na něž mají klienty zvát, opakovaly jednou za dva roky od věku čtyřiceti let a v určitých dispenzárních skupinách s vyšším výskytem některých onemocnění i častěji. Už se to děje, a důvod, proč se tak nedělo, byla celková společenská změna. Co se týče preventivní léčebné péče v lázeňství, veškerá diskuze o změnách v komplexní příspěvkové péči by měla být o tom, co je komplexní léčebná a co příspěvková preventivní. A pokud preventivní, tak si myslíme, že by se měla zkrátit na dva týdny, aby byla onou preventivní. Třítýdenní už je léčebná. Preventivní může být i kratší, a bude-li kratší, bude ji moci absolvovat daleko víc lidí, protože pro ně bude dostupnější. A pokud to zákon zaměstnancům nepovoluje, a musí na preventivní pobyt obětovat dovolenou, stojí před rozhodováním, jestli dovolená v lázních, nebo kariéra, nebo něco jiného.

Ozývají se hlasy, že je třeba revidovat indikační systém.
Neměl by se ale revidovat bez toho, aniž by se narovnaly podmínky pro léčebné lázně s ostatními segmenty zdravotnictví. Léčebné lázně jsou dnes perfektně regulované tím, že si u nich pojišťovna léčebnou péči pro svého pojištěnce objednává. Může ji i neschválit. Rozhoduje o ní. Kdežto u jakékoliv jiné zdravotní péče se o ní pojišťovna dozví, až když za ni dostane fakturu. Takže, proč tento poměrně dobře kontrolovatelný systém nepoužít jinde? Nebudeme si nalhávat, že nemůže být zneužíván. Ale jenom proto, že pojišťovna někde povolí opratě. Pokud je bude chtít mít pevně v rukou, není revize systému přidělování léčebných pobytových poukazů potřeba a české léčebné lázeňství bude fungovat stejně dobře jako v Německu. Namístě je pouze revize medicínská, protože za čtrnáct let balneologie velmi pokročila.

• www.lecebnelazne.cz