Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Lázeňský areál Sanatorií Klimkovice
se rozkládá v lesnaté krajině na úpatí Nízkého Jeseníku nedaleko
města Klimkovice v nadmořské výšce 370 m n.m. Lázeňská tradice
v oblasti Ostravské pánve sahá do 19. století a je spojena
s využíváním jodobromové vody, tzv. solanky, jejíž přítomnost byla
objevena v souvislosti s důlní činností. Moderní komplex architektonicky
zajímavých budov umístěný do krásné přírodní scenérie s výhledem na
panorama Beskyd nabízí lázeňským hostům různé druhy koupelí
v jodobromové vodě /solance/. Její účinky napomáhají při léčbě
nemocí pohybového a oběhového aparátu, neurologických, ženských a
kožních a příznivě působí na cévní systém. Celý areál včetně
přístupů na procedury je bezbariérový. Všestrannou lázeňskou péči
doplňují četné společenské aktivity lázeňského života, neboť
velkoryse pojaté prostory jsou vhodné k pořádání kulturních
i obchodních akcí. Popsané možnosti předurčují Sanatoria Klimkovice
k tomu, aby byla vyhledávaná nejen těmi, kteří se sem přijíždějí
léčit, ale i těmi, kteří sem jedou za zábavou a odpočinkem. Jsou
oblíbeným výletním místem pro návštěvníky z České republiky i ze
zahraničí.
Lázeňství je nejdynamičtější ze sfér cestovního ruchu. A to
nejenom ve směru péče o zdraví národa, ale i jako možnost, jak dostávat
do české ekonomicky více peněz, ve značné míře i formou zahraničního
inkasa. Přesto i ono je státem poměrně opomíjeno.
Tímto konstatováním jsem začal rozhovor s generálním ředitelem
Sanatorií Klimkovice MUDr. Zdeňkem Machálkem.
Určitě ale nejsou opomíjeny podnikatelskou sférou. Manažeři v lázních
si většinou dobře uvědomují možnosti lázeňství. Lázeňství má na
území Česka obrovskou tradici. Jeho výsledky jsou medicínsky trvale velmi
dobré. Léčebný aspekt lázní je v Česku neustále na prvém místě.
Také z tohoto důvodu jsou vyhledávány zahraniční klientelou. V roce
1992 je navštívilo kolem pětatřiceti tisíc zahraničních hostů. V roce
2001 jich už bylo kolem sto patnácti tisíc. Zahraniční klientela roste
lineární řadou. Z hlediska cestovního ruchu je české lázeňství
zajímavé také průměrnou délkou přenocování – 14,6 dne – už
proto, že zahraniční klienti hradí všechno. Lázeňství, zrovna tak, jako
např. business travel, není až tak o turistech, nicméně služby
cestovního ruchu jsou ty, které obchodní klientele umožňují realizovat
byznys, obdobně jako lázeňským hostům pečovat o své zdraví. Navíc
úspěšnost lázeňství Česka není pouze o léčení, ale i o geniu loci
daných míst. Valná část zahraničních návštěvníků do Česka nejede,
aby se stala lázeňskými hosty, přesto zpravidla na jeden či dva dny
navštíví Karlovy Vary, Luhačovice, Mariánské Lázně nebo Teplice.
Lázeňství je o jedinečnosti přírodních léčivých zdrojů.
Lázně Klimkovice těží z toho, že se pod nimi rozprostírá „pravěké
moře“.
Celá ostravsko-karvinská pánev je na třetihorním moři. Čerpají se zde
jodobromové solanky – juvenilní voda. Je stará několik milionů let.
Její zásoby tu prý jsou na sto až dvě stě let. Složení vody se téměř
nemění. Cca 45g pevných látek na litr, což je vysoká mineralizace
s účinky na neurologické potíže a pohybový aparát a na gynekologické
potíže. Obdobné podmínky jsou v Česku ještě na Hodonínsku. Složením
i množstvím nerozpustných látek je naše voda v Evropě ojedinělá.
Stává se obrovskou módou zřizovat v hotelích, penzionech, ale
i lázeňských zařízeních a veřejných koupalištích bazény s tzv.
mořskou vodou.
Z podnikatelského pohledu to beru. Vzhledem k účinkům na organismus to je
ale věc velmi neprobádaná. V pohádkách se hovořívá o mrtvé a živé
vodě. Co se týče chemického složení vody, dokážeme upravit dokonalou
takovou i makovou vodu. Pokud ale srovnáme její fyzikální vlastnosti, pak
o ní víme velmi málo. O jejích účincích na lidský organismus skoro
nic. Pokud vezmu vodu, která je čistá pramenitá, má určité chemické
vlastnosti. Voda, kterou přefiltruji, nechám odstát, či jinak upravím, má
tytéž chemické vlastnosti, ale fyzikální už jiné. Takový paradox mrtvé
a živé vody. Existuje tzv.„kapková metoda“. Pouštíte kapku na vodní
hladinu, kde vytvoří určitý obrazec. Hvězdičku, pravidelné vlnění –
podle toho, jak je chemicky složená. To se týká tzv. živé vody. Když je
ale „mrtvá“ – odstátá, přefiltrovaná, recyklovaná, ačkoli chemicky
stejná jako „živá voda“, má jiné fyzikální vlastnosti. Kapková
metoda v tomto případě neukáže pravidelnost. Dopad kapky udělá
chaotický obrazec, neestetický, nepravidelný. Je to překvapující, protože
chemicky je identická. A jaké má tato „mrtvá voda“ na rozdíl od
„živé vody“ účinky? Ví to někdo? Víme, že když budu vodu nějak
upravovat, její účinek na lidský organismus bude proti vodě, která je
živá, nulový? Nebo horší…?
Lázně Klimkovice byly vybudovány nedávno, před osmi lety, ale
dostat se k vám na léčení není samozřejmostí. Je vůbec třeba, aby
vaše sanatoria o sobě dávala vědět?
O pacienty skutečně nemáme nouzi. Máme výborné léčebné výsledky.
Bohužel v současné době nejsme s to kapacitně pokrývat poptávku. Více
než 30 procent návrhů musíme v sezoně odmítat. Stoupá zájem i ze
zahraničí. Zejména z arabských zemí. Bojovat o další lázeňské hosty
dnes jakoby není aktuální. Nicméně z hlediska dlouhodobých perspektiv je
třeba dostávat Klimkovice do obecného povědomí nejen v zahraničí, ale
i u nás doma.
Kam podle vás kráčí české lázeňství?
Je možné konstatovat, že převážně správným směrem. Zdraví je od
nepaměti prioritou lidí. Pokud budou kolegové dbát rad nás starších,
kteří medicínu v lázeňství vnímáme jako prioritní, bude české
lázeňství trvale slavit úspěchy, a to i jako oblast podnikání. Ne
sklonit hlavu před majiteli, že teď se bude, co to jde, vydělávat na
wellness… Pokud u nás lázeňství nesklouzne k typickému wellness
turismu, což se např. stalo v Baden Badenu, kdy tam díky tomu během
několika let přišli o klientelu, nemám o české lázeňství strach.
Bohužel, paradoxní kvadriádu lze vysledovat nejen v politice, ale
i v řadě dalších oblastí, včetně lázeňství. Je o tom, že: „Kdo
umí, umí, kdo neumí, učí, a kdo ani to ne, řídí… A kdo je úplně
blbý, ten kontroluje,“ a to nejen z moci úřední, ale i v oblasti
podnikání. Rozhoduje ten, kdo vládne nebo vlastní. Jak? To v Česku
ilustruje na jedné straně plejáda zmarněných tradičních světově
zavedených českých firem a značek a na druhé straně řada prosperujících
podniků, v jejichž čele stojí odborníci, kteří rozhodují.
Bohužel. Tlak vlastníků lázeňských zařízení leckdy vede lékaře
k tomu, že přistupují na zkracování pobytů. Týdenní a kratší pobyty
jsou však z medicínského hlediska nesmyslné. Lázeňství není pouze
o procedurách, není o krátkodobém pobytu, je o čase, a to minimálně
tří týdnů. Začne-li kdo netrénovaný (neadaptovaný) intenzivně
trénovat, druhý den se pravděpodobně nehne. Další týden se bude
trošičku vetit a teprve přespříští bude moci uplatnit „novou sílu“.
Lázeňský pobyt vede především ke změně adaptačních odpovědí
organismu. Ať chceme, jak chceme, žádný urychlovač to nezlomí. Vždycky to
musí být alespoň osmnáct, dvacet dnů. Pokud provozovatelé lázeňských
zařízení na toto nebudou dbát a budou slyšet jenom na vytěžování
kapacit směrem k wellness, pak quo vadis lázeňství v Česku…