Přišli sme tedy do jiné ulice, kdež po všech stranách plno vidím vyšších i nižších stolic: na nichž sedícím „pane rychtáři, pane purgmistře, pane uředníče, pane regente ^1 ^, pane purkrabí, pane kanclíři ^2 ^, pane místodržící, páni soudcové, milostivý králi, kníže, pane“ etc. říkali. I dí mi tlumočník: „Nu, tu máš ty lidi, kteříž soudy a výpovědi ^3 ^ v rozepřech konajíce, zlé trescíce, dobrých přichraňujíce, řád v světě zdržují ^4 ^.“
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce, l. P. 1623

^1 vladaři ^2 nejvyšší písaři ^3 rozsudky ^4 udržují

Nu, tu máš ty lidi, kteříž řád v světě zdržují

Lázeňství v osmnáctém století odstartovalo éru cestovního ruchu, a to přesto, že je o nějakých deset tisíc i víc let (jak dokládají archeologické nálezy prosperujících sídel na obchodních trasách) předešel business travel. Cestovní ruch je totiž univerzální tržní platformou přivádějící kupní sílu, poptávku a spolu s ní hospodářskou prosperitu do navštěvovaných míst. Avšak za to, a nejen za to, že do Česka a jeho lázeňských míst přivádí kupní sílu zvenku, stihl české léčebné lázeňství v našem kafkovském státě trest. Ačkoliv je balneologie součástí medicíny, dostala od většiny polistopadových ministrů zdravotnictví a byznysu spjatého s nemocniční a ambulantní léčbou cejch zbytné volnočasové sféry. Ze systému zdravotní péče hrazené z veřejných prostředků byla vymýcena zdravotní prevence a drtivě omezena dostupnost lázeňské léčby. Válka tržní chamtivosti proti uzdravujícím silám přírody pokračovala tím, že stát v roce 1993 zrušil světově proslulý Výzkumný ústav balneologický, Mariánské Lázně, s.p. O dvacet let později se pak Nečasově vládě dostupnost lázeňské léčby podařilo omezit tak, až to bylo likvidační nejen pro léčebné lázně, ale i pro chronicky nemocné pacienty ze sociálně slabých vrstev. Těžit jen z proslulosti českého léčebného lázeňství nejde donekonečna. Zato z nemocného národa, zdá se, že ano.
Jaromír Kainc