„Nu, tutoť již aspoň lidi nacházím, kteříž hodnou věc pokolení svého činí.“ Mezitím uhlédám já, že ti milí napominatelé nic více sami k pěkným těm kontrfektům¹ než k druhým nelnuli, ani se těchto co víc než oněch ostýchali: nýbrž nejedni velmi chutně okolo nich se omětali²; a jiní to vidouc také se tam obraceli a s těmi potvorami laškování a kratochvíle sobě strojili. I řekl sem s hněvem: „Tutoť já vidím, že lidé (jakž Ezopů vlk řekl) jiné mluví a jiné činí: co usty chválí, od toho jim mysl letí, a co sobě jazykem oškliví, k tomu jim srdce lne.“ „A ty tuším anjelů mezi lidmi hledáš?“ řekl ofukna³ se tlumočník.

Nu, toť již aspoň lidi nacházím

Kongresová a veletržní turistika jsou velkým byznysem přesto, že se jen těžko dají sumarizovat či satelitními účty vyjádřit všechny jejich přímé, natož související přínosy pro vytváření pracovních míst, podnikatelských příležitostí, ekonomiku a platební bilanci státu. Cestovní ruch je odvětvím natolik průřezovým a multioborovým, že se v něm jen v menší míře uplatňují tahy, které po „sametové revoluci“ vyeliminovaly mnoho českých firem z jejich tradičních odbytišť. Na druhou stranu, je velmi citlivým na signály o nás od nás samotných. Sotva kdo jiný by mohl způsobit to, co jsme si vykoledovali jednostranným popovodňovým světu hlásáním. Jedinečnost, ale i zranitelnost cestovního ruchu tkví v tom, že spotřebitelé přijíždí za zbožím, a ne zboží za nimi. Cestovní ruch je velkým byznysem i pro současnou Českou republiku. Mohl by být neskonale větším, leč není. Tento stav zřejmě bude trvat tak dlouho, dokud se mu nedostane většího očekávání. Např. od romských aktivistů, odborářských funkcionářů, ale i od komunálních úředníků, státních zaměstnanců, důchodců, lékařů, učitelů atd., zkrátka všech, kterým by zahraniční inkaso generované navíc díky důraznější orientaci Česka na cestovní ruch umožnilo vylepšení jejich hmotné situace. Nebo že by šíření objektivních a vyvážených informací o vlastní zemi bylo věcí pouze osvícených médií a politiků? Ale kdože by mezi nimi anjelů hledal?