NORSKO 4

Loučíme se s Bassebu
Sobota 11. 7. 20015 9:37 Matouš venku testuje, o kolik milimetrů vyrostla za ten týden tráva kolem chaty (a také moji trpělivost). Táta se snaží konstruktivně, s ohledem na nadcházející dění, naskládat věci do auta (ve finále to znamená vyložit celé auto, protože benzínový vařič zůstal vespod). Já mezitím vytírám podlahu v kuchyni. Ano, bohužel se s Bassebu, kde nám Novasol zajistil úžasný norský rekreační dům, loučíme. Klidně bychom tady ještě týden nebo tři zůstali. Bylo nám tu moc dobře. Ještě rozloučení s milou paní majitelkou a odjíždíme směr jezero Vangsmjose.

Sanddalen
12:26 Pomalu stoupáme úbočím údolí Sanddalen. Právě nás předběhli dva koně nahánějící ovci. Zpovzdálí celou situaci hlídají čtyři krávy. Ostatní fauna se nerušeně věnuje konzumaci traviny (kromě jedné ovce, který konzumuje tkaničku Matouošovi pohorky). Před chvílí nám norský děda žijící na zdejší farmě poradil, kudy k horské chatě Tomashelleren a jak dlouho nám to nejspíš potrvá (ty tři hodiny, které nám sdělil, zjevně neobsahovaly rozsáhlé bloudění v okolí oné boudy). Cesta údolím Sanddalen byla nicméně krásná. Vyrazili jsme od jezera Vangsmjose podél říčky Leine?ne. Značená turistická trasa sice vedla jinudy, ale nás to táhlo k říčce poseté vodopády, z nichž některé byly rozhodně větší než malé. Brzy jsme zjistili, proč stezka nevede zrovna tudy. Po vyváznutí ze spárů nespoutané přírody, trollů a mravenců jsme narazili na silnici, po níž jsme pokračovali k již zmíněné farmě s norským dědou.

Boty plné sněhu
19:43 Právě mě bodnul 143. norský komár. Jsou všude. Ještě že má naše velká Gema tak výtečnou moskytiéru: hmyz nemá šanci uniknout ze stanu. Našemu kempování na začátku údolí Rysndalen předcházelo překonání náhorní plošiny mezi tímto údolím a údolím Sanddalen. Vzhledem k tomu, že předchozí norská zima byla velmi nakloněna lyžařům, měli jsme o zábavu postaráno. Po překonání hranice 1 300 m n. m. se sněhová pokrývka krajiny stala souvislou. Bez průšlapen boty plné sněhu. Téměř ve stejný okamžik zmizela i červená „T“ značící turistickou stezku. Orientace v horském terénu sestávajícím z kamení, jezer a sněhu byla i s pomocí kompasu tátových hodinek a mapy nesnadná. Naštěstí ze závějí místy vykukovali červení mužíci ukazující správnou cestu. Díky nim jsme došli až k začátku údolí Rysndalen, kde jsme potkali další zástupce řádu sudokopytníků. Asi sedm sobů pobíhalo po zasněženém úpatí hory. Chvíli jsme je pozorovali. Nádhera!
Martin Kainc

• www.pivovarpoutnik.cz
• www.novasol.cz