Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky

Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.


Archiv vydání

2024 | 2023 | 2022 | 2021 | 2020 | 2019 | 2018 | 2017 | 2016 | 2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011 | 2010 | 2009 | 2008 | 2007 | 2006 | 2005 | 2004 | 2003 | 2002 | 2001










































Náš kraj je tak krásný, že tu stojí za to žít

Ing. Martin Tesařík

Návštěvu Olomouckého kraje si můžete připravit pomocí manuálu turistické karty Olomouc region Card. Ta opravňuje čerpat slevy na 121 zajímavých místech a zdarma navštívit dalších 75 hradů, zámků, muzeí a jiných památek. Pokud si ji koupíte, nebudete potřebovat lístky na městskou dopravu v Olomouci. Dostanete slevu v akvaparcích a dalších sportovních a relaxačních zařízeních. Zaplatíte méně v restauracích i za ubytování. Ke každé kartě dostanete tištěného průvodce s informacemi o místech, kde ji lze uplatnit, včetně otevíracích dob. Olomouc region Card má dvě varianty: na 48 hodin a 5denní. Můžete si koupit také dětskou kartu, která platí do dovršení 15. roku dítěte.

Rozhovor s hejtmanem Olomouckého kraje, senátorem Ing. Martinem Tesaříkem, jsem 16. března 2012 zahájil konstatováním, že Olomoucký kraj loni dosáhl nárůstu návštěvnosti, což je dáno řadou faktorů. Především ale bonitou turistických cílů a úspěšnými projekty na podporu cestovního ruchu. Jejich rozmanitost naznačuje i mozaika atraktivit, o nichž jsem s hejtmanem hovořil.
Pane hejtmane, za dvouprocentní meziroční nárůst návštěvnosti vašeho kraje mohou hlavně domácí turisté.
Rostoucí zájem o domácí pobyty a objevování krás Olomouckého kraje je velmi pozitivním faktorem. A nejen proto, že čeští turisté útratami podporují svoji vlastní českou ekonomiku v regionech, kde nebývá mnoho pracovních a podnikatelských příležitostí v dalších odvětvích.

Určitě i pro ně Olomoucký kraj rozšířil služby svého turistického informačního portálu www.ok-tourism.cz.
Ano, reagovali jsme na vzrůstající oblibu GPS navigací a potenciálním návštěvníkům umožnili, aby si informace o turistických cílech stahovali přímo do svých navigačních zařízení. Web jsme navíc upravili tak, aby sezonně nejvyhledávanější informace byly nejsnáze dostupné. V praxi to znamená, že pokud návštěvníci webu po nějakou dobu nejvíc vyhledávají např. běžecké lyžařské trasy, dalším příchozím na portál se právě tyto informace zobrazují jako první. Web bude rozšířen o celokrajský systém ubytování. Jeho návštěvníci tedy budou moci nejen získávat informace a rozhodovat se, kam zavítají, ale rovnou si i rezervovat ubytování v příslušném hotelu či jiném zařízení. Touto nabídkou se přibližujeme trendu turisticky vyspělých zemí. V Rakousku, Švýcarsku a Německu jsou tyto služby běžné.

V závěru loňské sezóny byl díky příspěvku Olomouckého kraje pro veřejnost otevřen Arcibiskupský palác v Olomouci.
V letošním roce očekáváme velký zájem návštěvníků o jeho pravidelné prohlídky. Olomoucký kraj se dlouhodobě připravuje na výročí příchodu slovanských věrozvěstů. Společně s dalšími moravskými kraji vytvoříme nového průvodce po církevních památkách. Pokud by se navíc podařilo zrealizovat při příležitosti tohoto výročí návštěvu papeže Benedikta XVI. na Moravě, či v českém Slezsku, nepochybně by to zamíchalo pomyslnými kartami v oblasti cestovního ruchu v daném roce, protože takovou příležitost by si nenechala ujít řada věřících rekrutujících se z celého světa, zejména pak ze střední Evropy.

Zmínil jste Slezsko. V Olomouckém kraji máte zastoupeny všechny historické země, které tvoří Českou republiku: Slezsko, Morava a Čechy…
Ale jen ty pod Kosířem! Území Olomouckého kraje je totiž turisticky zajímavé nejen z hlediska historie, ale i prehistorie. Viz pravěké nálezy v Předmostí u Přerova nebo archeologické naleziště osídlení z 3. století př. n. l. u Němčic na Hané. Máme tu keltská oppidia, spousty hradišť, hradů a zámků.

Včetně Přemyslovského paláce, kde zavraždili posledního Přemyslovce Václava III.
Ano, ale to je historická událost, na které nemá současné vedení Olomouckého kraje žádný podíl. Historie se v našem kraji zapsala různými stavebními slohy. Od románského, jehož je v Česku nejvýznamnějším představitelem již zmiňovaný Přemyslovský palác, přes vrchol baroka, až po současnou architekturu. A obdobně jako mají jižní Čechy své jihočeské baroko, venkov Olomouckého kraje se může chlubit barokem moravským.

Čas vašemu kraji opravdu přál, a tak není divu, že tu máte jeho stálou výstavu. Šternberk je ale nejen místem Expozice času. Je s ním spjat i nejstarší automobilový závod do vrchu.
Nově koncipovaná Expozice času byla ve Šternberku otevřena 11. prosince loňského roku. Věřím, že také tento projekt podpořený z prostředků Evropské unie přitáhne do Olomouckého kraje nové turisty. A samozřejmě tu máme i řadu dalších muzeí a galerií. Všechny zmínit, by bylo na samostatné vydání Všudybylu.
Ecce homo Šternberk se u nás jezdí od roku 1889. Je srdeční záležitostí nejen skalních příznivců motorismu. Rok co rok k nám do kraje přivádí desítky tisíc návštěvníků. Je jednou z posledních historických tratí, která využívá běžně používanou komunikaci. To závodníkům, i co se týče parametrů zatáček, přináší velké výzvy a divákům řadu zajímavých situací. V tom je náš závod krásný a jiný. Ale nejen motoristický sport dělá Olomoucký kraj proslulým. Nejúspěšnějším sportem je bezesporu tenis. Členka tenisového oddílu TK Agrofert Prostějov Petra Kvitová je wimbledonskou vítězkou. A nesmím zapomenout ani na našeho současného nejlepšího tenistu Tomáše Berdycha. Rovněž Přerov je úspěšnou tenisovou líhní. Zkrátka, český tenis má hlavní základnu v Olomouckém kraji.

Olomoucký kraj je největším lázeňským krajem České republiky. Rozlohou i počtem lázeňských míst. Slezská část vašeho kraje dala světu Vincence Priessnitze, jehož postupy ovlivnily celou Evropu a daly základ dnešní vodoléčbě. Rovněž tak léčebné kúry a diety Johanna Schrotha. Ty se používají v obezitologii a u dalších indikací. Kousek jižněji, pod Lázněmi Jeseník a lázněmi Lipová máte termální lázně Velké Losiny. Tamní ruční papírna aspiruje na zápis na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Vzpomínám na doby, kdy jsem pracoval jako primátor Olomouce, jak náročným procesem bylo zapsání olomouckého sloupu Nejsvětější Trojice. Pokud si vytyčíte takový cíl, musíte k jeho dosažení dát dohromady spoustu expertů a fandů. A stojí to i nějaké peníze, protože Seznam UNESCO je exkluzivní klub, který garantuje nejen výjimečnost, ale i perfektní stav památky.

Papírna zatím ne. Zato Olomoucké tvarůžky po šesti letech „bojů“ uspěly a jsou chráněným zeměpisným označením Evropské unie.
Život je o paradoxech. Byť jsou z Loštic, neřekne se jim jinak, než Olomoucké. A ač jsou z Moravy, jsou podávány jako česká specialita. Od roku 1994 je v Lošticích, v místě původní výroby tvarůžků, Muzeum Olomouckých tvarůžků. Schraňuje řadu jedinečných dokladů o jejich výrobě a osudech výrobců.

V době, kdy jsem bydlel v Olomouci, byl opakovaným cílem mých výletů hrad Bouzov. Přestože byl založen na přelomu 13. a 14. století, je „novostavbou“ z let 1895 až 1910, kterou financoval velmistr řádu německých rytířů Evžen Habsburský.
V našem kraji máme spoustu hradů a zámků. Rád bych zmínil hrad Helfštýn, který je každoročně místem konání symposia Hefaiston – setkání uměleckých kovářů z různých míst světa. V době symposia mají návštěvníci hradu možnost vidět, jak pracují. Zejména děti fascinuje, jak se díky ohni a jejich fortelu proměňuje kus rozžhaveného železa. Že to není tak, že se všechno kupuje v supermarketu, ale že se nějakého pěkného výsledku dosáhne lidskou prací. A státní hrad Bouzov? Pro svoji malebnost je místem pořádání společenských akcí, koncertů, divadelních představení, výstav, svateb a častého výskytu filmařů. Zahrál si už v mnoha historických filmech a pohádkách.

K pohádkovému nálezu došlo rovněž na území Olomouckého kraje, ve Zlatých Horách.
Ano, v letech 1590 a 1591 tam byly nalezeny dva valouny zlata o hmotnosti 1,385 a 1,78 kilogramů a poté věnovány císaři Rudolfu II. do Kabinetu kuriozit. Dnes jsou Zlaté Hory s Hornickým skanzenem se zlatorudnou stoupou významným turistickým cílem. Každoročně se tam koná soutěž v rýžování zlata „O zlatou pánev starosty města“. V roce 2010 tam dokonce bylo Mistrovství světa v rýžování zlata, jež k nám do Olomouckého kraje přivedlo návštěvníky ze všech obydlených kontinentů, včetně Austrálie.

Letos proběhne druhý ročník ankety „7 divů Olomouckého kraje“.
Ano. Tato anketa výrazně zvýšila zájem o zajímavá místa v našich regionech. Hlasovali v ní nejen občané z našeho kraje, ale i z jiných částí České republiky. Loni ji vyhrála Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně před Rychlebskými stezkami a Zlatorudnými mlýny ve Zlatých Horách.

Spíš než hornaté Slezsko se lidem v souvislosti s vaším krajem vybaví zvlněná úrodná Haná. Ostatně, zřejmě ne náhodou si Agrární komora, i ta současná, zvolila sídelním městem hanáckou metropoli Olomouc.
Rovněž zemědělství prošlo velkou změnou. Se vstupem Česka do Evropské unie se změnila struktura plodin. Lány cukrovky tu už neuvidíte. Mnohde je nahradila řepka olejka a kukuřice. Nicméně významný podíl na přídomku bohatá Haná mají dodnes zemědělci. Od malých farmářů až po velké agrokomplexy.

Na vašem území se nachází řada horstev, kterými vedou značené turistické trasy.
Čtenářům Všudybylu bude asi nejznámější druhé nejvyšší pohoří Česka, tedy Jeseníky. S Pardubickým krajem se dělíme o masiv Králického Sněžníku. S Krajem Vysočina o Českomoravskou vysočinu. S Jihomoravským o vysočinu Drahanskou. S Moravskoslezským o Oderské vrchy. Máme tu malebné Rychlebské hory se spoustou romantických zákoutí včetně zatopených žulových lomů. Právě tam přibude nová trať pro horská kola, která rozšíří dosud vybudované Rychlebské stezky u Červené Vody. Přijedou ji postavit odborníci z Velké Británie. V sousedství dalších z našich lázní Teplic nad Bečvou máme Hranickou propast, jejíž potvrzená hloubka 289,5 m ji činí nejhlubší ve střední Evropě. Geologové ale odhadují, že by mohla dosahovat hloubky přes 700 m. Nejen chození po zemském povrchu, ale i v podzemí dělá náš kraj turisticky atraktivním – třeba návštěvy jeskyní na Hranicku, Na Pomezí, Na Špičáku či Zbrašovských aragonitových. Máme tu zřejmě nejkrásnější krápníkové jeskyně v České republice – Javoříčské a Mladečské.

Pane hejtmane, nejednu báječnou akci jsem zažil s kamarády z přerovského vodáckého oddílu.
Nejen Bečva, ale i další toky lákají k vodáckému sportu. Zejména řeka Morava, která je jednou ze základních učebnicových. Pokud ji vodák zdolá, může konstatovat, že se zase o něco zlepšil, protože zejména v meandrech lužních lesů to bývá velmi náročné. Morava přináší nevšední zážitky, které se na volně plynoucí vodě nedají získat.

V letech 1975 až 1978 jsem byl orchestrálním hráčem Posádkové hudby Olomouc.
Také díky této hudbě, dnes Vojenské hudbě Olomouc, je náš kraj každoročně koncem léta místem konání Přehlídky vojenských hudeb v rámci Oslav maršála Radeckého. Ostatně ve slezské i moravské části Olomouckého kraje se koná nepřeberné množství kulturních akcí včetně Festivalu duchovní hudby, na němž jsme se loni potkali.

K duchovnímu životu patří hlas zvonů. Další z unikátností vašeho kraje je jejich výroba.
Ano v Brodku u Přerova. Má dlouhou tradici. Tamní Zvonařská dílna Tomášková – Dytrychová reprezentuje Olomoucký kraj na mnoha prestižních výstavách. Jejich zvony jdou do celého světa. Odlévají až desetitunové. Návštěva této dílny je příležitostí vidět, jak z lidské práce, umu, přemýšlení vzniká cosi krásného, co bude k lidem promlouvat po staletí.

Stejně jako hanácké tradice, jež připomíná titulní strana tohoto vydání Všudybylu.
Haná se rozprostírá od Šumperska k Hranicku, k valašským regionům Zlínského kraje, přes Němčice na Hané a Záhoří. Všude tam se konají národopisné slavnosti a udržují tradice. Je dobře, že nejen ve smyslu oblékání, ale i zvykosloví a lidově uměleckých řemesel. Osobně mám největší radost, když se podaří založit nové folklorní sdružení (tím nechci říci přímo soubor) lidí, kteří svůj čas věnují udržování či znovuvzkříšení těchto zvyků a dávají šanci mladým, aby byl jejich život bohatší. Aby měli povědomí o svém rodišti a po svém případném působení v jiných částech světa měli důvod se vrátit zpátky a říci si: „Ten náš kraj je tak krásný, že tu stojí za to žít.“