Na veletrzích se potkávají rozhodující postavy byznysu

TAJMAC-ZPS, a.s.

Dějiny strojírenské výroby začínají ve firmě Baťa v roce 1903. Od roku 1950 se datuje nový název ZPS (Závody přesného strojírenství ). V roce 2000 společnost přechází do vlastnictví italské firmy TAJMAC – MTM s.p. a mění se její název na TAJMAC – ZPS, a.s. Její výrobní program se skládá z vysoce výkonných obráběcích center a ze světového hlediska špičkových vícevřetenových automatů. Obě komodity se uplatňují v nejnáročnějších průmyslových odvětvích na všech světových trzích. Společnost TAJMAC – ZPS, a.s. je komplexní firmou zabývající se vývojem a výrobou obráběcích strojů. Tím, že vlastní slévárenské prostory ZPS – Slévárny, a.s., disponuje koncentrovanou kapacitou zahrnující všechny etapy vývoje a výroby a je schopna na vysoké úrovni realizovat přímo z konceptu zákazníka kompletní dokumentaci, přichystanou k výrobě. TAJMAC – ZPS patří mezi největší české exportéry a zařazuje se do skupiny předních světových výrobců. Její export představuje více než 80 % z vyrobené roční produkce.

Nekompetence se pozná nejen ve strojírenství. Je strašně jednoduché říci, že budu restrukturalizovat. Že během jednoho roku omezím, propustím, zastavím atd. Zpravidla to dopadá tak, že ti, co to dělají, většinou odejdou a je jim jedno, co s firmou či odvětvím, „na němž se podepsali“, bude za tři či za pět let. 

Veletržní turistika je významnou součástí business travel. O veletrzích a hlavně o tom, jak si stojíme v zahraničí, si povídáme s generálním ředitelem strojírenské firmy TAJMAC-ZPS, a.s., Zlín Ing. Františkem Lambertem.
Z hlediska naší strojírenské branže je účast na veletrzích velmi důležitá. Konkurence v obráběcích strojích je obrovská. Jenom v rámci obráběcích center je na světě více jak dvě stě kvalitních výrobců a další stovky těch, kteří se pohybují v oblasti second handů – oprav a repasů. V letošním roce vystavujeme na osmnácti veletrzích a výstavách. Začali jsme v únoru na Samumetal Sasme v Pardenone v Itálii a pokračovali na Simodec v La Roche ve Francii, Metaloobrabotce v Moskvě, 9. Mezdinárodnom strojárskom veľtrhu v Nitře, Metav v Düsseldorfu, Mach-Tool v Poznani, Intertool ve Vídni, na Open House u nás ve Zlíně, IMTS v Chicagu, na 44. Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, na STI 2 Bolgee v Bruselu, BI-MU Milano v Itálii, Machine Tools ve Stockholmu, na Metal Working China v Šanghaji, Machine Tools v Curychu, EMAV Porto v Portugalsku a ve Frankfurtu na Euromold.

Pane generální řediteli, jak se vaši partneři dívají na nás, na Českou republiku? Nejsme pro ně tak trochu exoty?
Pro některé ano. Byli jsme hlavně zpočátku devadesátých let. Za deset let, co se v této branži pohybuji ve vrcholových manažerských funkcích, bylo v povědomí mnohých, a to i našich současných obchodních partnerů, že jsme. U některých firem jsme exoty do dneška, ale ti se, pokud navštíví naši společnost, nestačí divit. Většinou jsou to různí západní „spasitelé“ České republiky, kteří ovšem nereprezentují špičku branže a jenom by rádi vydělávali bez práce. Právě takoví a jim podobní přijíždí do Česka s různými návrhy tzv. „pomoci“. TAJMAC – ZPS, a.s., Zlín je objemy prodeje strojů vlastní produkce do zahraničí v České republice největší, nicméně svět má před námi náskok desítek let tržní ekonomiky a obchodu. Přesto se naší společnosti podařilo po revoluci prodat do zahraničí tisíce strojů. Jen v USA jich máme hodně přes tisíc. Od roku 1990 se na zahraničních trzích snažíme budovat značku a upevňovat pozice. V některých zemích se nám to daří, v některých jsme na začátku. Většina špičkových firem ví, že TAJMAC – ZPS, a.s., Zlín existuje. Právě na významných mezinárodních veletrzích se potkávají všechny rozhodující postavy kolem našeho byznysu. Je zajímavé, že to jsou většinou stále ti samí lidé. Rozdíl je v tom, že ne všichni pracují pro tu samou firmu, jako když jsme se potkali naposled, což je i můj příklad. Takže i proto pohled na nás, coby exoty, téměř zmizel. A pokud bych měl hovořit o oblasti Ruské federace a okolních zemí, tam se Tajmacu ve velmi krátké době podařilo rozvinout úzké kontakty. Přišli jsme tam jako firma, o které již věděli, že umí. Navíc Rusko je pro nás zajímavé i z hlediska jazykové podobnosti. Do té doby, než jsme tam díky tomu začali dělat dobré obchody, bych tomu nevěřil. Vždy jsem se domníval, že v Rusku budou vítězit německé a další firmy vzhledem k tomu, že mají náskok a mohou investovat. Není to pravda. Jazyková a kulturní bariéra je pro ně tak determinující, že jsou oproti nám velice handicapováni. Podmínkou samozřejmě je skutečnost, že jsme technicky a kvalitou stejně dobří jako naše západní konkurence. Ruský zákazník je dnes stejně náročný jako například německý! Obdobných úspěchů, ale díky jiným okolnostem, dosahujeme v Číně. V současné době pracujeme na velkém kontraktu s velikánskou firmou. Ani tam nevystupujeme v pozici exotů, ale firmy, která bude tuto velkou firmu učit vyrábět stroje vyšší generace. Stroje pak budeme společně prodávat na čínském trhu.

JUDr. Jiří Šimáně v minulém Všudybylu (str. 6 – 7) hovoří na téma profesionality v řízení firmy a státu.
Profesionalitu – odbornou způsobilost, celkový přehled, znalost ekonomiky a schopnost vést lidi – kladu rovněž na první místo. Dneska si kdekdo říká profesionál. Bohužel výsledky jejich práce, a v tom s Dr. Šimáněm souhlasím, hovoří o něčem jiném. Léta se pohybuji ve vrcholovém managementu. Řídím už druhou firmu. Obě jsou největší a nejsložitější mezi výrobci obráběcích strojů v této zemi. Tyto firmy, na rozdíl od naší konkurence (jež se specializuje na dílčí výrobní kroky či pouze na obchod), si dělají všechno samy. Od vývoje, slévárny, montáže až po prodej. Pokud se budu bavit pouze o naší branži, pak v ní mnoho profesionálů není. Málo je těch, s nimiž lze kompetentně hovořit o problematice napříč firmou. Zpravidla jim chybí praxe a přehled. Nekompetence se ale pozná nejen ve strojírenství. Je strašně jednoduché říci, že budu restrukturalizovat. Že během jednoho roku omezím, propustím, zastavím, snížím náklady atd. Zpravidla to dopadá tak, že ti, co to dělají, většinou odejdou a je jim jedno, co s firmou či odvětvím, „na němž se podepsali“, bude za tři či za pět let. Lidi kolem sebe jsem vždycky učil, že firma tady musí být ještě za deset, dvacet let. A prosperující! Že nás musí zajímat její budoucnost především v oblasti technického rozvoje a že všechno musí být zabaleno v ekonomice. Když slýchám: „Tomu já nerozumím, na to já mám finančního ředitele“, nebo „na to já mám technického ředitele“, to pro mne není profesionalita, ale „škatule, škatule, hejbejte se“. Obklopuji se řídícími pracovníky, kteří jsou ve svých oblastech profesionály, kteří umí spolupracovat a fungovat napříč firmou. Jestliže má jeden z odborných ředitelů nějaký úkol, musí vědět, jak se to týká ostatních a jak se obráceně úkoly jiných ředitelů týkají jeho. Nikdy bych nemohl řídit firmu, kdybych měl pocit, že mám kolem sebe lidi, kterým nestačím, resp. s kterými nejsem schopen se bavit na odborné úrovni a měl pocit, že nejsem s to je přesvědčit o tom, že vím, o co jde.

www.tajmac-zps.cz