Pověst o Skalickém padělateli
Na skalické tvrzi zhřešil zeman. Vztáhl ruku na královské právo ražení peněz. Ve sklepě tvrze shromáždil penězokazecké náčiní a pustil se do zločineckého díla. Počínal si přitom tak dovedně, že dlouho unikal spravedlnosti. Tak k nerozeznání byly peníze jím vyrobené od těch, které vycházely z královské mincovny. O to přísnější měl být trest, když zemanova činnost vyšla najevo. Sám král se chtěl vypořádat s člověkem, který se pokusil znevážit jakost měny, tolik ceněné v očích zahraničních kupců. Přitáhl s oddílem vojáků až ke skalické tvrzi a nechal zemana vsadit do vězení. Uprostřed tmy a žalostného osamění se dal zeman záhy na cestu pokání. Uprosil své žalářníky, aby mu sehnali lipové dřevo a paletu barev. Slíbil, že do vynesení rozsudku zhotoví pro krále dar. Snad se mu podaří obměkčit jeho srdce, aby byl při posuzování viny shovívavý. Sotva dostal potřebné, pustil se do práce. Nejedl, nepil a pracoval. Zdálo se, že je stravován jakýmsi vnitřním žárem, který mu nedovolil vzdálit se od nehotového díla. Když nadešel den soudu, nechal si král předvést viníka. Zeman padl před svým pánem na kolena a s výrazem upřímné pokory mu podával práci. Král i jeho rádcové užasli. Zemanovou rukou se proměnilo obyčejné dřevo v obraz svítící jasnými barvami. Byl na něm namalován Kristus přibitý na kříži. Pod ním zpodobnil klečícího kajícníka. Nebylo pochyb, že tím klečícím je sám provinilý. Z výše svého utrpení hleděl na něho Kristus. V jeho tváři nebylo zatvrzelé odsouzení, ale bylo z ní možno vyčíst pochopení pro lidské slabosti a odpuštění. Král hleděl střídavě na obraz, střídavě na zemana. Pochopil? Nikdo se neodvážil porušit význam chvíle. Náhle vstal, přistoupil k zemanovi a pozvedl ho ze země. Před užaslými zraky všech přítomných mu udělil milost. Zeman se slzami v očích králi děkoval. Mohl se svobodně vrátit domů. To ale ještě není konec příběhu. Kdybychom se domnívali, že se zeman po této lekci polepšil, krutě bychom se mýlili. Sotva se trochu sebral po vězeňské újmě, pustil se do padělání peněz s ještě větším zápalem. Snad chtěl dohnat to, co zameškal v cele. Jeho nehodnotné peníze s ošizeným podílem drahého kovu znovu zaplavily trh. Ale královo oko bdělo. Panovník se záhy dozvěděl, že ten, kterému velkomyslně daroval milost, ho sprostě podvedl. Přitáhl s velikým vojskem znovu před tvrz a snadno ji dobyl. Aby zabránil zemanovi v páchání další nekalé činnosti, dal tvrz vypálit. Zeman se zachránil na poslední chvíli, když vklouzl do tajné sklepní chodby, jež ústila v nedalekém lese Vršky. Tam prý zakopal svůj zlatý poklad. Dodnes se úzké prohlubině v lese říká „Zlatá jáma“. Zemana již nikdo nikdy nespatřil.

Maškarní průvod Rybovou Lhotou, Třebištěm a Skalicí

Tradice maškarních průvodů sahá do poloviny 20. století. Dovolujeme si vám přiblížit jejich průběh včetně toho posledního, 5. března 2011, jemuž je věnována fotoreportáž.
Maškarní sdružení obcí Skalice, Rybova Lhota a Třebiště

Každý rok
ve správný masopustní čas organizuje Maškarní sdružení obcí Skalice, Rybova Lhota a Třebiště přípravu dalšího ročníku maškarního průvodu. Vše začíná promítáním minulých „maškar“ v hospodě U Rumcajse tři týdny před průvodem a následuje přípravná schůze. O týden později je zahájena příprava kulis a alegorických vozů, domlouvání scének, programu apod. Další týden se dělají poslední přípravy. Dva až tři dny před dnem D se koná zabijačka a výroba specialit. Škrábou se brambory na výrobu „skalické cmundy“. Obojí je během průvodu za menší obnos nabízeno přihlížejícím.

Nastává sobota,
kdy se průvod masek s alegorickými vozy a občerstvením vydává na tradiční trasu, na níž je v každé z obcí předveden kompletní program. Náročný den je zakončen maškarním plesem. Po krátké noci se hned v neděli dopoledne schází část nejvěrnějších, aby odstrojila vozy a uklidila kulisy. Vybrané peněžní prostředky z průvodu a plesu se používají na financování různých společenských akcí, zájezdů pro členy Maškarního sdružení a děti, dětských dnů, karnevalů a narozeninových darů pro jubilanty. Vybrané finance byly použity i na opravu kostela ve Skalici. Maškarní sdružení nezapomíná na své členy ani při posledním rozloučení.

Každý ročník
má hlavní téma, kterého se jednotlivé scénky snaží alespoň částečně držet. Dlouhá léta byl ředitelem Maškarního sdružení pan Vladimír Podojil, který je i nadále aktivním členem a patří mu největší dík za udržování této tradice, kterou je obec Skalice vyhlášena v širokém okolí. I v přetechni­zovaném 21. století, kdy už nezbývá tolik času, Maškarní sdružení stále žije. V letech 2003–2004 vedl sdružení pan Miroslav Vilímek ze Třebiště a po něm funkci převzal a ve vedení nyní pokračuje Luboš Kostrba.

S průvodem
je spojena řada příprav, na nichž se podílí množství dobrovolníků. Svým časem a nápaditostí přispívají k báječnému průběhu celé akce. Těmto všem je třeba vyslovit velký dík, protože bez nich by skalické maškarní průvody nebyly tím, čím dnes jsou. Nezbývá než si přát, aby i v dalších letech tento zvyk obveselování místních obyvatel i návštěvníků pokračoval a dal jim zapomenout na starosti všedních dnů. Tímto zveme všechny, kdo máte chuť se bavit, na další ročníky. Naše hlavní heslo zní: „Udělej si každý masku a podpoř tu skalickou chásku!“

 

• www.obecskalice.estranky.cz