Léčebné lázně v roce 2016

S prezidentem Svazu léčebných lázní České republiky MUDr. Eduardem Bláhou se potkáváme 28. května 2016 v den zahájení 110. lázeňské sezony v Jáchymově, který si letos připomíná 500. výročí svého založení.
Pane prezidente, čím žijí slezské, moravské a české lázně? Co očekávají od roku 2016?
Nejdůležitější je, že náš obor přežil „Armagedon“ roku 2013. Od doby, kdy eska­lovala regulace nároků pacientů na úhradu lázeňských pobytů z veřejného zdravotního pojištění, se situace změnila o sto procent. Současná poptávka pojišťoven a pojištěnců už dokonce překračuje kapacitní možnosti léčebných lázní. A to jak ty, které jsou dány smluvní kapacitou vyčleněnou pro pojištěnce a kterou pojišťovny paradoxně odmítají zvýšit, tak mnohdy i ty, které ale nejsou omezeny počty objektů, lůžek nebo van. Zásadním kapacitním problémem našeho oboru je nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. A nemohu jej zjednodušit jen na zdravotníky. Chybí už také kuchaři, číšníci, recepční a v mnoha lokalitách i pomocné síly. Většina léčebných lázní se totiž nachází v pohraničí daleko od velkých měst, do nichž lidé stále častěji přesídlují. Navíc u hranic se státy, jejichž pracovní trhy českému pracovnímu trhu zdatně konkurují. Paradoxně přitěžující okolností je i to, že většina lázeňských míst je v atraktivních turistických destinacích, kde je po těchto profesích velká poptávka, a to i v podnicích praktikujících šedou mzdovou politiku. K jejich praktikám se léčebné lázně (institucionální zaměstnavatelé) rozhodně nechtějí (ani nemohou) snížit. Zásadní otázkou pro budoucnost léčebných lázní proto je, jak být v daných lokalitách nejen preferovanými poskytovateli služeb, ale i preferovanými zaměstnavateli. Jak zaměstnance získat, udržet, motivovat, tedy i dobře zaplatit. Věříme, že nám v tom spolu se zlepšováním pracovních podmínek pomůže i valorizace úhrad lázeňské péče z pojištění a také elektronická evidence tržeb, která přispěje k narovnání podmínek na trhu práce.

Loňský rok 2015 byl pro léčebné lázeňství jedním z ekonomicky nejúspěšnějších.
Ten letošní, díky tomu, že jsme pod tlakem mzdových požadavků zaměstnanců, zřejmě bude vynikající po stránce výnosů, ale ekonomicky už tak dobře nevyjde, protože mzdy rostou rychleji než výnosy a produktivita. Za svou současnou renesanci náš medicínský obor určitě vděčí vstřícnosti současného vedení Ministerstva zdravotnictví ČR. A jak koncem loňského roku ministr zdravotnictví Němeček na konferenci Sdružení lázeňských míst v Lednici uvedl, léčebné lázeňství bylo jediným oborem českého zdravotnictví, které ocenilo úsilí jeho ministerstva kladně. Reakce představitelů dalších segmentů českého zdravotnictví, přestože Ministerstvo zdravotnictví ČR navyšovalo jejich financování daleko víc než naše, byly opačné. Teď však přichází doba, kdy i léčebné lázně natahují ruku a požadují zvýšit úhrady za pojištěnce. Už proto, že trpíme nedostatkem zdravotního personálu. A abychom o něj nepřicházeli, musíme ho lépe platit. Navíc, naše zdravotnická zařízení potřebují ke zvládání větších objemů léčebné péče víc zaměstnanců a i těmto novým dávat platy v kontextu s tím, jak stát zvyšuje platy ve fakultních ne­mocnicích. Pokud v sousední nemocnici zvýší mzdy sestřičkám, nemohu těm našim říct, že u nás to neuděláme. Proto se obracíme na Ministerstvo zdravotnictví ČR a říkáme: „Od roku 2009 nebyla úhrada lázeňské léčby valorizována, tak už s tím něco udělejte. Je to nezbytné!“ Dostali jsme přísliby pana ministra, tak snad i v tomto ministerstvo vyjde léčebnému lázeňství vstříc. Bohužel, tyto přísliby jsou trnem v oku zdravotním pojišťovnám, kterým vadí rostoucí objem výdajů na lázeňskou léčbu a odmítají nejen zvýšit platbu za den, ale i sjednat pro své pojištěnce větší lůžkovou kapacitu. Kvůli tomu pak není v létě žádnou výjimkou, že lázeňské návrhy z kapacitních důvodů putují z lázní do lázní a pacient skončí úplně jinde, než chtěl.
 
Co brání příchodům kvalifikované pracovní síly do českého zdravotnictví ze zemí mimo Evropskou unii?
Nedomnívám se, že tento stav je jen důsledkem nekonání či konání české vlády, ale že jeho primárním strůjcem je administrativa Evropské unie, která uzavřela hranice nároky na uznávání kvalifikace. Dneska tak můžeme nabídnout práci pouze těm, kteří se v Evropské unii kvalifikovali. Až na výjimky tedy těm, co jsou na západ od nás – a pro ty české zdravotnictví není ekonomicky zajímavé. Z těch, co jsou na východ, zbývá pouze Slovensko a Polsko, ale obě země jsou na tom dnes ve mzdách téměř stejně, a tak jejich občané také nemají extra důvod jít pracovat k nám. Slováci tak už Českem hlavně tranzitují. Pro fyzioterapeuty jsme často jen přestupní stanicí. Čím dál jsou od domova, tím je to pravděpodobnější. Celé je to absurdní, protože Ukrajině bude stačit vstoupit do Evropské unie a všechno bude jinak. Mám za to, že si odpovědné osoby ještě nenalily čistého vína a nepřiznaly si, jak velký problém našemu zdravotnictví hrozí. V pohraničí chybějí dětští lékaři, praktici i gynekologové – a my stále trváme na bariérách, které bychom mohli překonat pouhým administrativním rozhodnutím. Prostě sem Ukrajince pustit už nyní. Nejen že bychom vyřešili problém pohraničí nebo léčebných lázní, ale ještě bychom otupili tlak na geometrický růst mezd.
 
Stále se hovoří o sporech léčebných lázní s autorskými svazy.
To je hodně zveličené. Vzhledem k posledním výrokům, které sice nejdou směrem, jaký bychom si představovali (protože zákon říká pravý opak), soudy autorským svazům přiznávají jen takovou výši úhrady, která je pro naše zdravotnická zařízení akceptovatelná. Evropské studie říkají, že úhrada za všechny dohromady by se měla pohybovat kolem dvaceti korun. Autorské svazy nárokovaly devadesát korun a víc. První soudní verdikty potvrzují oněch dvacet nebo dvaadvacet korun. To by mohlo celému segmentu (zřejmě i včetně čistě ubytovacích zařízení – penzionů a hotelů) pomoci a náš boj by nebyl marný. Na těchto sporech je ale nejvíc frustrující skutečnost, že české právo vlastně neplatí a i jednoduchou holou větu vyloží i Nejvyšší soud třikrát postupně jinak, aby vyhověl právu Evropské unie, které je s touto větou v kolizi a samo o sobě v České republice neplatí. Proto chceme dojít až k Ústavnímu soudu, aby řekl, zda nám taková právní praxe neodepírá jistotu v právní řád.
 
K rozhovoru pro Všudybyl jste přijel na kole.
Kolo je můj „ventil“. Umožňuje mi vzdorovat tlaku a zbavovat se stressu, který moje práce přináší. Má rodina žije v Praze a já jsem pracovně chvíli v Jáchymově, chvíli v Luhačovicích. Na obou místech rád po práci jezdím na silničním či horském kole. Dostává mě to do dobré fyzické i psychické kondice. Jezdím tedy většinou ve všední dny. Když přijde volný víkend, rodina má přednost. Dnešní sobota je výjimkou, neboť je pro mě v den zahájení 110. lázeňské sezony v Jáchymově pracovní.

• www.lecebne-lazne.cz/cs