Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
S Chairman Europe, Microsoft CorporationIng. Janem Mühlfeitem se
potkáváme 7. května 2014 v době, kdy chystám šesté vydání
Všudybylu, jehož hlavním tématem je lázeňství. A protože daleko
větší část roku tráví ve společnosti představitelů cizích vlád a
zahraničních byznysmenů než doma, zeptal jsem se jej, jak v zahraničí
pohlížejí na české, popř. slovenské lázeňství.
Honzo, registrují vůbec, že cosi takového existuje?
Pojal bych to šířeji. Dělám zhruba dvě stě letů za rok a po celém
světě se setkávám s představiteli zemí – jejich vlád a byznysu – a
samozřejmě také s poněkud méně exponovanými lidmi. Fenomén českého a
slovenského lázeňství je pro mnohé z nich nadčasový. Nejen kvůli
historii, kdy naše lázně byly „salony Evropy“, v nichž se setkávali
nejmocnější lidé tehdejšího světa. Ale i kvůli proslulé karlovarské
kúře; vodoléčebným metodám Vincence Priessnitze a kúrám a dietám
Johanna Schrotha, které se od nás ze Slezska rozšířily do dalších
evropských lázní; kvůli Václavu Libenskému, který působil
v Poděbradech a položil základ úspěšné léčbě stavů po infarktu
myokardu; díky unikátní metodě profesora Václava Vojty, kterou zázračně
léčí následky dětské obrny i v našich Jánských Lázních; kvůli
výsledkům klimkovické rehabilitační metody Klim-Therapy, kvůli léčbě
v Dětské lázeňské léčebně v Lázních Kynžvart či Luhačovicích.
Zejména u dětí dokáže včasná komplexní lázeňská léčba zabránit
rozvoji těžkého onemocnění. Těžko kdo u dětských pacientů spočítá
ekonomický přínos výsledků úspěšné léčby, jak to umíme
u dospělého pacienta se sníženou pracovní schopností, kterého
přírodní léčivé síly vrací do plnohodnotného života. U dětí se
jedná o úsporu léků a nákladů na opakovanou hospitalizaci v dospělosti,
na sociální podporu po celou dobu jejich života…
No, je vidět, že ses na mé interview připravoval stejně
pečlivě, jako já na hostování ve tvé televizní talkshow „Rendez-vous
ČT24“.
Asi to bude tím, že čtu Všudybyl a že díky softwaru od Microsoftu nemám
problém, ať jsem kdekoliv po světě, nahlédnout do archivu na www.e-Vsudybyl.cz a pomocí textového
vyhledávače najít informace, které potřebuji.
Provozovatelé léčebných lázní v České republice léčebné lázeňství
nezanedbali. České léčebné lázeňství, to není jenom slatina,
minerální prameny, čistý vzduch a hezká místa, ale také odborně zdatný
lidský potenciál, kterým tento medicínský obor v Česku a Slovensku
disponuje. Bohužel, nikdy jsem neměl tolik času, abych si mohl dovolit jet do
lázní na delší dobu. Říkám bohužel, protože rozdíl mezi wellness a spa
není ani tak v režimu či procedurách, jako v délce pobytu. V čase,
který je přírodním léčivým zdrojům poskytnut na to, aby mohly lidský
organismus vrátit do stavu, v jakém se nacházel před tím, než onemocněl,
a u chronicky nemocných lidí tak učinit „alespoň“ na půl cesty. Tedy
zvýšit kvalitu jejich života. K nastolení adaptačních mechanismů
zdravého člověka totiž dochází zpravidla až po třech a více týdnech,
u řady indikací třeba po šesti. Co se týče mých osobních zkušeností
s našimi lázněmi, navštěvuji je minimálně dvakrát za rok. Naučit se
relaxovat je totiž strašně důležité, a pro lidi ze Západu obzvlášť.
Už nikdy nebude méně stresu, už ho bude jenom víc, a my nevíme, jak
s ním pracovat. Východní kultury a filozofie, ať už v Číně nebo
v Indii, to umějí. Kdybych před sedmi lety navrhl, že na schůzku
nejvyššího vedení společnosti Microsoft pozveme Deepaka Chopru, který je
takovým duchovním vůdcem v oblasti výživy, zdravého života a osobního
rozvoje – a mimochodem bude příští týden v Praze – tak by se na mne
dívali jako na blázna. A před třemi lety nám tam přednášel. Je
světově uznávanou autoritou, která spojuje Západ s duchovním odkazem
Východu. Skutečně se musíme naučit odpočívat, bránit přepětí a
vyčerpání svého organismu, a k tomu lázeňství rozhodně patří. Nejde
„jen“ o to, že příroda uzdravuje, ale patří to do mixu
konkurenceschopnosti každé země právě proto, že odpočatí obyvatelé
podávají lepší výkon, což se projevuje v produktivitě práce. O tom
jsem přesvědčen! A co mne k tomuto závěru mimo jiné vede? Že státy
s nejvyšší konkurenceschopností jsou ty, jejichž kultury tuto oblast
nezanedbávají. Naopak, vládne v nich důraz na využívání blahodárných
přírodních zdrojů, na lázeňství, saunování, pohyb a relaxaci
v přírodě atp.
Honzo, zmínil jsi lidský potenciál lázeňství. Znalosti a
dovednosti předávané a zdokonalované z generace na generaci. Výsledky
bádání a jejich úspěšnou aplikaci v praxi. Špičkový vědecký
potenciál. Jak to všechno zahodit, ilustruje i likvidace Výzkumného ústavu
balneologického Mariánské Lázně. Co na tom, že konkurenceschopnost země,
obzvláště malé rozlohou a počtem obyvatel, je v umu a vědecké
vyspělosti, ve vzdělanosti lidí žijících na jejím území.
Rozhodně. Kniha „Start-Up Nation. The Story of Israel?s Economic Miracle“
Dana Senora a Saula Singera, která vyšla v překladu Hany Škapové
i v češtině, se například zaměřuje na otázku, čím to, že ve
státě, který existuje pouhých šedesát let, má 7,1 mil. obyvatel a
žádné přírodní zdroje, ve státě, který je trvale od svého založení
se sousedy ve válečném stavu, vzniká mnohem víc firem než v Jižní
Koreji nebo Japonsku, Indii či Číně, a ukazuje izraelský model. Jeho
pilíře tvoří vzdělanost, propojení s technologiemi a hlavně uvažování
„startupového národa“. Švýcarsko je zase učebnicovým příkladem
propojení školského systému s vědou a aplikovaným výzkumem a výrobní
praxí. Je to zajímavá země pro investory. A skandinávské země? To je to
samé! Pro naši konkurenceschopnost je tedy model jasný. Jsme malá země,
která má omezené nerostné zdroje, která musí těžit z exportu a být
atraktivní pro investory. To vyžaduje vysokou míru zručnosti a kreativity
řemeslných profesí, celkově vysokou vzdělanost a flexibilní pracovní
sílu. A dostáváme se zpátky k lázeňství. Pokud chceme, aby lidé
podávali skvělé výkony, tak do tohoto modelu, navzdory případné
nepřízni resortního ministerstva, české legislativy, lidské blbosti či
lhostejnosti umocňované klíčovými pozicemi lidí prosazujících jiné
zájmy, české lázeňství patří. Pro výkonnost, resp. konkurenceschopnost
na trhu práce je u top manažerů i u lidí, kteří pracují
v dělnických profesích v továrnách, klíčovým faktorem dobrá osobní
kondice. Když jsem nedávno ve Státech přednášel na Harvardově
univerzitě, položil jsem posluchačům otázku: „Když se podíváte na
Daimler, je to pořád ještě automobilová firma, nebo softwarová?“ Koukali
na mne… Tak jsem si odpověděl: „Já nevím. Náklady na výrobu nového
mercedesu z šedesáti procent tvoří software, neboť je v něm zabudováno
šestnáct plně funkčních počítačů.“ Proč tento příklad uvádím?
Protože u lidí, kteří se na výrobě takto špičkového automobilu
podílí, je jedno, jestli jsou designéry, nebo servisními techniky. Nároky
na jejich znalosti a dovednost v této prudce se vyvíjející oblasti jsou
ohromné. Musí být flexibilními profesionály, aby stačili držet krok
s překotným vývojem IT a dalších technologií. To samozřejmě klade
vysoké požadavky i na schopnost intenzivně odpočívat, a je jedno, jakou
práci ve výrobním řetězci zastávají.
Další věcí je demografický vývoj. Na to, aby se udržela stabilní
populace, je potřeba 2,1 dětí na jednu ženu. Evropský průměr je 1,6 a
my? 1,4. Česká republika vymírá! Jak tomu zabránit? Existují v zásadě
čtyři strategie: První, že si lidé musí šetřit na důchod. Druhá, že
budou odcházet do důchodu později. Třetí je imigrace a čtvrtá zvýšení
produktivity práce. Pro naplňování většiny těchto strategií je třeba,
aby lidé byli zdraví a ve formě. Aby uměli odpočívat a vydrželi při
maximálním nasazení v pracovním procesu déle než v minulosti. Tedy
další důvod, proč je možné a hlavně nutné na lázeňství pohlížet
jako na jeden z klíčových faktorů udržení konkurenceschopnosti České
republiky.
Když se bavím s nejvyššími představiteli, v poslední době třeba
s Madeleine Albrightovou nebo Tonym Blairem, všichni říkají, že máme
nádhernou zemi a že k nám určitě jezdí hodně turistů. Byl bych rád,
kdyby tomu tak bylo, a navíc kdyby se (vyjma Madeleine Albrightové) jejich
vnímání Česka neredukovalo jen na Prahu. Kdyby k nám jezdilo ještě víc
zahraničních hostů a peníze z jejich útrat daleko větší měrou
podporovaly rozvoj ostatních krajů Čech, Moravy a Slezska. Ale to by bylo
třeba dělat lepší marketing včetně obchodní propagandy nejen českému
strojírenství, sklářství, české hudbě apod., ale i českému
lázeňství.
Interview s Georgem Hozmanem, spoluzakladatelem českého
„Národního fondu expertů“, který se inspiroval zkušenostmi svých
německých kolegů, nazvané „Budoucnost potřebuje zkušenosti, aby si
nezavírala dveře k prosperitě otevřené předchozími generacemi“,
uvozuji: „Na české hospodářství, školství, správu věcí veřejných
i další sektory dopadají důsledky generačního problému naruby, kdy byli
po roce 1989 odsunuti zkušení odborníci, zpřetrhány obchodní vazby,
přeskočena střední generace a do top managementů přišli lidé bez
zkušeností. Bohužel, kdo neví, že neví, často opakuje předchozími
generacemi překonané chyby. Praxe totiž přináší situace, kdy teorie,
natož jen členství ve v tu chvíli správné straně ke kvalitnímu
řízení procesů a vedení lidí nestačí. Manažerky a manažeři, kteří
nemají zapotřebí obklopovat se nulami, aby se udrželi v pozici jedniček,
proto své týmy sestavují z pracovníků všech věkových kategorií,
včetně zkušených odborníků. Vyhnou se tak opakování starých chyb a
jejich firmy a úřady mohou těžit z kontaktů, poznatků a pozic (např. na
zahraničních trzích) dosažených staršími kolegy.“
Jednoznačně to tak je. Současná generace manažerů, vědců, kterým je
pětapadesát let a víc, bude postupně odcházet na odpočinek, ale naše
země stále může využívat jejich životních zkušeností. Jak ilustruje
švýcarský nebo německý model, řada z nich bude své zemi ochotna pomáhat
zadarmo nebo za cestovní náhrady. Jak začínajícím firmám, tak velkým
prosperujícím. Je třeba o tyto expertky a experty nepřicházet a zapojovat
je. Zejména do českého školství. A také by se měli stávat našimi
ambasadory. Ne na ambasádách, ale svou autoritou a díky osobním vazbám na
vlivné lidi by měli venku hájit zájmy Česka v zahraničí, obdobně jako
v předchozím vydání Všudybylu zmiňovaní kongresoví velvyslanci.
Nakonec, sám za sebe si troufám tvrdit, že v tuhle chvíli mám po světě
pravděpodobně daleko víc a lepších kontaktů mezi vysoce směrodatnými
osobnostmi světové politiky, vědy a byznysu než všechna česká
ministerstva dohromady.