„Nadto věc ta, kteráž kovy v zlato mění, má jiné také předivné moci: jako i tu, že zdraví lidské až do smrti v celosti zachovává a smrti (leč po dvouch neb třech stech letech) nepřipustí. Nýbrž, kdyby kdo užívati toho uměl, nesmrtedlného by se učiniti mohl. Není zajisté lapis ten jiného nic než símě života, jádro a výtah všeho světa, z něhož zvířata, zrostliny, kovové i sami živlové bytnost berou.“ I ulekl sem se, tak divné věci slyše, a: „Tedy tito nesmrtedlní jsou?“ řekl jsem. Odpověděl: „Ne všechněm se toho najíti dostává. A i kteří dostávají, ne vždycky s tím dokonále zacházeti umějí.“

Kdyby kdo užívati toho uměl, nesmrtedlného by se učiniti mohl

Česko se bohatstvím přírodních léčivých zdrojů a lidským potenciálem řadí k tomu nejlepšímu, co v lázeňství v Evropě je. Metody českých odborníků jsou významnou součástí světového lázeňství. Bohužel, mnohé z tradičních míst v Česku v nedávné historii přišlo o lázeňský statut. Jiné o lázeňský charakter. Úředním přípisem sice žádný přírodní zdroj o léčivé schopnosti nepřišel, ale zato dané místo o synergie přinášející do regionu prosperitu. Bohužel, mnohým stále nedochází (když už nic jiného), že ve zneuznaném lázeňském místě je podstatně méně podnikatelských příležitostí a pracovních míst. To, co uzdravuje, je příroda, a ta česká nejen že neumí, ale ani nemá důvod tlačit na úředníky, aby léčebnému lázeňství nebrali ta dvě procenta z celkového objemu finanční prostředků českého zdravotního systému, které zatím ještě netečou do nelázeňských firem, a nelikvidovali pacientům možnost čerpat z jejích darů.