
Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Naposledy spatřil sem Smrt mezi nimi všudy se procházející: ana kosou ostrou, lukem a střelami zaopatřena byvši, všechněch hlasem, aby se smrtedlnými býti pamatovali. Ale jejího volání žádný neposlouchal, každý svého bláznovství a neřádu předce hleděl. Takže ona střely dobývajíc1, po nich na všecky strany házela: kterýmiž jak koho v houfu, mladého, starého, chudého, bohatého, učeného, neučeného bez rozdílu trefila, tak se káceli. Kdo trefen byl, křičel, řičel, řval; jiní okolo chodící když ránu uhlédali, prchali trochu, a hned zase nedbali nic. Někteří přijdouc podívali se na raněného chroptícího, a když nohy stáhna dýchati přestal, svolajíc se, zpívali sobě okolo někoho, jedli, pili, výskali; někteří přitom trošku se přišklebujíce. Potom se ho chytili, vlékli a vyhodili jej přes ohradu do tmavé té jámy, kteráž okolo světa jest.
Je možné říci, že
incidentem, který odstartoval epochu třicetileté války a putování Jana
Amose Komenského, byla druhá pražská defenestrace. Rovněž je možné
konstatovat, že když koncem třicátých let minulého století měly
zbrojovky potřebu (po kolikáté již a ještě) vyskladňovat zbraně, a kdy
pro „zachování míru“ bylo třeba postoupit jistá území, také jsme
s tím měli cosi do činění. Nicméně lze věřit, že v očích pánů
Dalladiera a Chamberlaina a všech, které reprezentovali, byl pan Hitler
zřejmě člověkem, který nechtěl nic špatného, jen bezpečnost a
pořádek. Současná epocha je věkem ještě globálnějších rizik,
demagogie i snah o globální jištění se. Už proto, že každá existence
je riziko. Proto je zřejmě téměř každé bytí spojeno s preventivními
opatřeními. Živá příroda se jistí až marnotratným plýtváním
v oblasti reprodukce. Lidé si zase vytváří materiální a sociální
podmínky pro své přežití. Firmy mají snahu získávat zakázky, vytvářet
rezervy, obchodní aliance a mobilizovat všechny síly, aby uspěly
v hospodářské soutěži či džungli. Ale i džungle má své zákony.
Před lidskými zákony lze občas kličkovat, před absolutními nikoliv. Ale
i tak je možné se téměř proti každé srážce pojistit. A to i proti
srážce nejnebezpečnější. Srážce s blbcem. Nebo se snad někdo
domnívá, že jsme na tom dnes lépe než před čtyřmi sty lety za doby Jana
Amose Komenského?