Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Naše firma má ve svém názvu jméno města, odkud začala úspěšnou expanzi. Už proto, že jsme lokální patrioti. Dá říci, že výrobky Sněžky jsou téměř ve všech autech včetně naší největší automobilky, mladoboleslavské Škodovky. Děláme pro Mercedes, BMW, Ford, Rower, Opel, Mitsubischi, Peugeot aj. Těžko bychom hledali vůz, ve kterém alespoň něco malinkého není ze Sněžky Group. Chceme, aby Náchod zůstal naším hlavním městem, proto chápeme jako povinnost podporovat svůj region a město, sportovní a kulturní aktivity na jeho území, dětské domovy, sociální ústavy atd.
Když jsem loni na podzim pro London International Graduate School
zpracovával tezi z managementu „Manažer a jeho postoj v současné
hospodářské situaci“, jako pramen, z něhož jsem čerpal příklad
úspěšného řešení krizové situace, jsem použil loňské interview
s předsedou představenstva firmy Sněžka, výrobní družstvo Náchod Ing.
Miloslavem Čermákem nazvané: „Náš stát si nepotřeboval nic dokazovat:
my ty peníze prožrali“ (viz stejnojmenný článek na www.e-vsudybyl.cz). Miloslava Čermáka jsem
v sídle jeho firmy v Náchodě po roce navštívil 11. ledna
2011.
Pane předsedo, tehdy se náš rozhovor týkal situace roku 2009. Jak
se vaší firmě dařilo v roce 2010?
Závěrečná čísla sice ještě nemáme, ale co se týče obratu, byl
větší než loni. Tzn., že Sněžka měla víc práce. Hospodářský
výsledek však bude horší. Naše firma v roce 2010 a i v letošním
2011 zápasí s nedostatkem kvalifikované pracovní síly. V době, kdy
expandovala (podotýkám, že v r. 2000 měla cca 300 zaměstnanců a dnes
650), jsme nové pracovní síly, zejména kvalifikované šičky, nabírali
i z řad cizinců. V rámci české populace je šič/šička vysoce
nedostatková profese. V posledních deseti letech Česká republika mnoho
šiček nevyprodukovala. Takto zaměřená odborná učiliště totiž
povětšinou zanikla. Současný trend tady v Náchodě ale je nepovolovat
cizincům práci, aniž by kdo řešil nedostatek šiček na trhu práce. Úřad
práce v Náchodě našim zahraničním zaměstnancům neprodloužil pracovní
povolení, a tak jsme byli nuceni přistoupit k práci přes čas a vyrábět
o sobotách a nedělích. Další náklady, které tím vznikly, byly se
speciálními transporty k zákazníkům, protože pokud se zakázky
„honí“ o víkendech, je zoufale málo času na přepravu odvedeného
díla. Závěrečný účet ještě nemám vyhotoven, ale troufám si tvrdit,
že tento přístup úředníků Úřadu práce v Náchodě stál naši firmu
něco k deseti milionům korun. Úřad práce v Náchodě nám posílá
nekvalifikované lidi. Ale to by snad nebyl až tak fatální nedostatek. Avšak
z deseti tzv. uchazečů o práci se šest vůbec nic nechce naučit. Pouze
shání razítko. Ze zbylých čtyř je k použití jeden a náklady na jeho
zácvik jsou enormní. Takový zaměstnanec první měsíc nevyrobí nic, co by
se dalo prodat. Naopak, zkazí fůru materiálu. Rentabilní výsledky
u kvalifikovaných šičů se dostavují až ve druhém třetím měsíci.
U nekvalifikovaných za mnohem déle. I proto se v hospodářském výsledku
nepodařilo dosáhnout čísel, na která jsme byli zvyklí.
A kdo bude české úředníky a jejich zaměstnavatele, český
stát, živit, když Češi nechtějí a cizinci nesmějí?
Chápu, že centrálně existuje nějaká strategie omezit práci cizinců, ale
postup by měl být obrácený. Nejdřív mi dodejte kvalifikované nebo
alespoň zaučené české šiče, a za měsíc za dva naše firma žádné
cizince potřebovat nebude. Nicméně není záhodno ignorovat, že tito cizinci
Českou republiku stejně neopustí. Takže restrikce pracovních povolení
u nedostatkových profesí problém rozhodně neřeší. Naopak rozšiřuje
řady těch, kteří v Česku pracují v ilegálních dílnách, protože se
jedná o dělné lidi zvyklé živit se prací, a tedy posiluje šedou
ekonomiku. Situaci na trhu pracovních sil by vyřešila rekonstrukce
učňovského školství. Vzkříšení učňovských středisek. Určitě
nejsme sami, komu vadí, že v české populaci schází řemeslníci. Tento
problém trápí i další odvětví. Proto je třeba, aby stát rozlišoval,
kterým profesím pracovní povolení udělí a u kterých má na trhu práce
dostatek českých lidských zdrojů. Bylo by to srovnatelné se situací např.
v sousedním Německu, kde v komunálních službách pracují převážně
Turci, ve skladech Rusové, protože Němci jejich profese už nikdy v tak
velké míře dělat nebudou. Chtělo by si uvědomit, že v České republice
jsou úřady práce od toho, aby poskytovaly službu, kterou si české firmy
formou daní platí, a ne aby jim házely klacky pod nohy a brzdily je ve
prospěch zahraniční konkurence. A bude-li se tak dít i nadále, tak než
nechat Sněžku zkrachovat, bude ji třeba přemístit tam, kde takový servis
existuje. Už loni jsme z tohoto důvodu byli přinuceni přestěhovat část
výroby na Slovensko do Sniny, kde máme dceřinou společnost. Pokud se
přístup Úřadu práce v Náchodě nezmění, půjde odtud na Slovensko
další výroba. Ruku v ruce s tím dojde i ke ztrátě pracovních míst
dalších českých občanů. Už totiž nebude potřeba, aby tolik lidí
zajišťovalo přípravu pro šicí provozy a další činnosti, které souvisí
s výrobou a distribucí naší produkce. To, že úředníci Úřadu práce
v Náchodě nechtějí prodloužit pracovní povolení zapracovaným a
kvalifikovaným pracovním silám, proto výrazně ohrožuje i pracovní místa
a sociální jistoty českých občanů – obyvatel Náchoda a okolí…
…kteří pak pravděpodobně rozšíří řady těch, kdo budou
žít na dluh, byť se možná budou domnívat, že ho, na rozdíl od státu,
nebudou muset splácet.
Ale budou! Obsluha státního dluhu České republiky každým rokem stojí víc
a víc. A pokud jásáme, že na letošní rok byl schválen deficit
137 miliard Kč, není to nic k jásání. Ano, je to určité zlepšení, ale
pořád je to dluh. Pořád se ony pomyslné nůžky rozevírají. Peněz na
dluhovou službu bude potřeba víc a víc. Jak vidíme na příkladu Řecka,
Irska, Portugalska, a za nimi bude Španělsko a Itálie, které rovněž mají
obrovské deficity, tak cena peněz vázaných státním dluhem stoupá. Proto
se zvyšuje i hodnota dluhopisů. Teď se diskutuje, jestli náš dluh je dost
malý nebo dost velký. Já jsem přesvědčen, že je příliš velký. Když
si uvědomíte, co by se dalo postavit za každoročních cca padesát miliard
korun vyvedených z české ekonomiky do zahraničí formou úroků –
dluhové služby, tak o tom člověk nemusí nějak dlouho přemýšlet.
Pamatuji se, že už děda, když mne učil hospodaření, říkával:
„Podívej, když vyděláš stovku, deset korun dej do kasičky na špatné
časy a devadesát korun můžeš utratit. Po sedmi letech tučných, přijde
sedm let hubených, a až přijdou ty hubené roky, budeš mít kam sáhnout.“
Bohužel, náš stát v době, kdy byla konjunktura, nešetřil. Naopak, sekal
další dluhy. V podstatě se dá říci, že jsme ty peníze prožrali, aby se
získaly hlasy do voleb. Ony prožrané peníze nám teď chybí, protože když
přišla doba hubená, není kam sáhnout. Dluhy je třeba umravnit na
přijatelnou úroveň, a pokud už si půjčovat, tak na rozvojové investice,
které budou České republice vydělávat. Tedy aby peníze přinášely
peníze, a ne obráceně, což se teď děje. Přijatelná úroveň dluhu,
i toho státního, je pro mne deficit nula.. A to ne až za patnáct let, ale
za rok, nejpozději za dva. Prostě velice rychle. Náš státní dluh je
příliš velký, i když někteří ekonomové (zřejmě podle přísloví:
„Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“) tvrdí, že je malý, tím mám
na mysli pana Švejnara. Zkrátka na státních dluzích vydělávají
bankéři, kteří s penězi točí, a platíme to my, kteří vytváříme
hodnoty. A servis, který stát poskytuje? S tím nemohu být spokojený,
protože do něho naléváme víc peněz, než je potřeba. Přitom státní
aparát by měl být od toho, aby poskytoval službu i českým podnikatelským
subjektům a pomáhal jim v podnikání. Nikoliv aby nám házel klacky pod
nohy, zvyšoval daně, kladl nástrahy a snižoval konkurenceschopnost českých
firem vůči zahraničním subjektům.
Obzvlášť, když je Česko výrazně exportně orientovanou
zemí.
Sněžka Náchod je firmou, která vyrábí hlavně pro automobilový průmysl,
ať už se to týká sedáků nebo opěrek. Devadesát procent toho, co
vyrobíme, končí v zemích Evropské unie. Tím mám na mysli Německo,
Británii, Francii, Slovinsko, Slovensko. Zhruba deset procent naší produkce
zůstává v Česku, avšak putuje do firem typu Johnson Control a Fehrer,
které tady mají pobočky. Ony dál potom exportují i tyto naše výrobky.
Sněžka je závislá na automobilovém průmyslu. Proto vítáme, že se auta
prodávají, protože tím máme víc zakázek a možnost dosáhnout na další
projekty. Naše české výrobky jsou vysoce konkurenceschopné. Bohužel,
v tuhle dobu musíme odmítat nové projekty, protože pracovní síla je
limitujícím faktorem našeho podnikání. Úředníkům Úřadu práce
v Náchodě by však mělo být jedno, s kým česká firma exportní zboží
vyrobí, hlavně že tvoří přidanou hodnotu a dává práci lidem, kteří
v Česku žijí a platí tu daně.