Každoročně zhruba stovka žáků do zahraničí

S ředitelem Hotelové školy, Obchodní akademie a Střední průmyslové školy Teplice Mgr. Jiřím Nekudou se potkáváme v Teplicích 27. ledna 2014, krátce před tím, než se žáci a učitelé školy vydají reprezentovat Ústecký kraj a předvést svoji zručnost a odbornost na Pražský hrad.
Pane řediteli, Pražský hrad je nejprestižnější adresou v Česku, a to i pro poskytovatele cateringu.
Pozvání nás velmi těší. Obsluha státní návštěvy arménského prezidenta je naše jubilejní dvacátá cateringová mise na Hradě. Měli jsme tam být už loni v září, kdy se chystala návštěva vietnamského prezidenta, ta se však nakonec neuskutečnila. Českého prezidenta, Miloše Zemana, jsme ale obsluhovali už před dvěma měsíci, když navštívil Ústecký kraj.

Incoming zvyšuje výkonnost nejen sám o sobě, ale celé české ekonomiky. Projevuje se to nějak v poptávce po studiu na vaší Hotelové škole?
Mohu konstatovat, že obory služeb jsou na tom lépe než technické. Žákům Hotelové školy Teplice se snažíme zabezpečit co nejkvalitnější praxi. Nejen na Hradě či v rámci České republiky, ale i v zahraničí. Nepreferujeme však, aby za praxí jezdili tisíce kilometrů. Soustřeďujeme se na to, co je nám nejbližší, tedy na příhraniční Sasko. Pravidelně spolupracujeme zhruba s tuctem hotelů v dostupnosti do padesáti kilometrů od Teplic. Každoročně tak vycestuje zhruba stovka žáků, jak maturitních, tak učňovských oborů – servírek/číšníků a kuchařů. Vyzkoušejí si venku praxi, upevní jazyk, a ujistí se, že dokážou konkurovat tamním kuchařům, cukrářům a číšníkům. Velká část našich žáků v Německu získává takové pracovní kontakty, že tam pak jezdí pravidelně a mnozí zde po dokončení školy nastoupí do stálého pracovního poměru. I tady v nejbližším příhraničí, v Altenbergu, Marienbergu, tak už najdeme naše absolventy, kteří ve zdejších restauracích a hotelích pracují nastálo. Výjezdům do vzdálenějších destinací se ale nevzpíráme. Máme například tří- a čtyřměsíční stáže v Řecku, ale u této destinace dodržujeme striktní podmínku, že na ně vysíláme až osmnáctileté žáky. Poslat totiž v šestnácti letech dítě, které toho ještě moc neumí, do Řecka či jinam takhle daleko, je nezodpovědné. Pracovní zkušenosti naši žáci sbírali i ve Walesu nebo v síti hotelů Clarion v Irsku. V současné době probíhají první kontakty s velkou odbornou školou v Moskvě. Potvrzuje se přitom staré dobré rčení, že Rusko je země netušených možností. Bezmála 10 tisíc žáků na jedné škole hovoří za vše.

Teplice – Malá Paříž – úžasné lázeňské město.
Určitě, byť v minulých desetiletích to moc neplatilo. Nyní se u nás objevují nové restaurace a kavárny, a i my se tomu snažíme pomáhat. Předloni kolega učitel Kulhánek se svými žáky přišel s projektem testovat teplické kavárny. Nastavili jasná kritéria a hodnotili nejrůznější aspekty – od kvality káv, úrovně služeb, přes čistotu nádobí, sociálního zázemí atd. Ve spolupráci s krajskou pobočkou Asociace hotelů a restaurací ČR potom vyhlásili „Kavárnu Teplic“. Projekt se tak uchytil, že jsme jej realizovali i v Ústí nad Labem a na přímluvu pana primátora také v Mostě. Chystáme se na další ročník. Vyžádali si jej sami restauratéři a kavárníci, dobré postavení na tomto žebříčku je pro ně užitečnou prestižní referencí. Bohužel jako všude i v této oblasti platí, že někteří majitelé ještě nepochopili nebo ani nechtějí pochopit, že zákazník je náš pán!

Co nového chystáte v letošním roce?
V Ústeckém kraji jsme se s obdobně zaměřenými školami domluvili, že zkusíme navázat na letitou soutěž Czech Specials, zaměřenou na součinnost učitelů s žáky. Rádi bychom uspořádali nějaké další krajské soutěže. Jednali jsme o spolupráci se společností MAKRO. V jejím rámci chceme pro studenty připravit soutěž sommeliérů, baristickou soutěž a soutěž cukrářů a kuchařů. V Ústeckém kraji je nás celkem sedm odborných škol, které o taková klání mají zájem. Našim žákům účast v soutěžích určitě pomůže se „otrkat“, nabýt další praktické zkušenosti. Chceme do soutěží zapojit široký okruh žáků a odborných učitelů, samotný výsledek je druhořadý. Vycvičit pouze jednoho kuchaře na špičkovou úroveň a pak se s ním dva roky chlubit je sice hezké, ale není to naše cesta. Já mám na škole jedenáct set žáků a všichni si zaslouží šanci, tedy pokud o ni stojí.

S vašimi cateringovými službami se lze setkat na veřejných i uzavřených akcích.
Naše dětí jezdí buď s profesionálními cateringovými společnostmi na výpomoci nebo s naším školním cateringovým týmem. Pracují tak i na vysoce prestižních akcích na různých místech České republiky, včetně Prahy, a v Německu. Kromě toho organizujeme vlastní cateringy. Největší událostí pro nás samozřejmě je zahájení teplické lázeňské sezony, kde obsluhujeme stovky hostů. Catering umíme zajistit vlastními silami. Teď jsme jej zajišťovali pro šest set padesát účastníků akce AGC. Snažíme se, aby se žáci Hotelové školy Teplice prezentovali nejen na Pražském hradě, ale i v našem Ústeckém kraji. Minulý týden jsme zabezpečovali obsluhu při návštěvě izraelského velvyslance, který za přítomnosti pana hejtmana navštívil Most. Vážíme si toho, že nás poptávají nejen v Teplicích, ale jezdíme i do Ústí, do Chomutova, zkrátka po celém Ústeckém kraji.

„K tomu, aby rostla produktivita práce, se musí velmi výrazně zlepšit dovednosti lidí ve výrobním procesu. To vyžaduje zlepšit školní a vůbec vzdělávací proces. Uvedu příklad. Česká republika byla v roce 1995 v žebříčku OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development), který srovnává vzdělanost studentů v matematice, ve čtení a ve vlastivědě, na sedmém místě. V devadesátých letech jsme bývali druzí. Dnes jsme sedmadvacátí, a v každém dalším ročníku srovnání OECD se Česko dál propadá. Třetina českých studentů vůbec nerozumí textu – tomu, co čte. To je jedna z věcí, na kterou se investor zaměřuje. Česká ekonomika je malá, proto musí být otevřená. Postavená na zručné, kreativní, vzdělané a flexibilní pracovní síle. „Postup“ v rámci žebříčku vzdělanostní úrovně OECD je velmi špatná zpráva, neboť za pět sedm let už v Česku nebude kvalitní pracovní síla,“ řekl pro Všudybyl viceprezident Microsoft Corporation a poradce premiérů řady evropských vlád v oblasti školství a vzdělávání Jan Mühlfeit (viz www.e-vsudybyl.cz, článek „Existují lidé, kteří si uvědomují tragickou situaci českého školství“). Pane řediteli, jak si v Česku stojí odborné školství zaměřené na cestovní ruch, gastronomii a hotelnictví?
Mezi všeobecným vzděláváním a odborným školstvím je to těžký boj. Polemizuje se, má-li mít odborné školství preferenci před všeobecným, protože většina dětí pak stejně jde na nějakou vysokou školu. Gymnázia je na ně připraví většinou lépe, o čemž není žádná debata. Od toho gymnázia jsou. Když chodím na nábory do základních devítiletých škol, říkám jejich žákům: „Přemýšlejte nad tím, co budete dělat, až ukončíte střední školu. Rozhodnete-li se pro gymnázium, musíte jít na vysokou školu. Když půjdete k nám, připravíme vás na vysokou školu taky, ale když se na ni rozhodnete nejít, už máte odbornost a něčím jste!“ O odborné školství, zejména v oblasti služeb, je poměrně velký zájem. Dětem můžeme nabídnout zajímavé věci: zážitky, výjezdy. Přesto si dovolím podotknout, že odborné školství zažívá těžké doby. Zejména proto, že do odborných škol přicházejí děti, které by dřív neměly šanci udělat přijímací zkoušky. Je to tím, jak se to celé posouvá. Gymnázia berou stále stejné počty dětí, a pochopitelně tak musí brát i ty, které by dříve neprošly přijímacími zkouškami. Tyto děti zase chybí odborným školám. Celková úroveň českého školství se tak snižuje, protože školy se přizpůsobují tomu, koho nabírají, a pochopitelně tak klesá i úroveň absolventů gymnázií. Občas je velmi smutný pohled na fakt, že jsou na gymnázia přijímáni žáci se čtyřkami z hlavních předmětů. Jednou z možných cest je zákonné zavedení povinné přijímací zkoušky a stanovení nějaké minimální úrovně pro přijetí na gymnázia. Tuto myšlenku jednoznačně podporuji!

Angažuje se vaše Hotelová škola v rámci Národní soustavy kvalifikací?
Ano, ale nezřídka se setkáváme s tím, že přijde zájemce o uznání odbornosti, avšak na získání výučního listu ještě nedozrál. Podmínky ověření odbornosti jsou totiž přísné. Hodnoticích kritérií je hodně a adept musí mít stoprocentní úspěšnost, abychom jej mohli pustit k závěrečné zkoušce. Jsou i zájemci, kteří si neuvědomují, že v daném oboru musí nějakou dobu pracovat, aby něco uměli. Další problém je, že někteří ze zaměstnavatelů netlačí na své zaměstnance, aby byli vyučeni, protože je pro ně výhodnější zaměstnávat a platit nevyučené. Není potřeba chodit daleko, gastronomie je zářným příkladem.

Ve školství se hodně hovoří o tom, že by se měl změnit systém vydávání výučních listů.
Ano, na jedné straně negativně: že by absolventi učilištních odborných maturitních oborů měli dostávat nejen maturitní vysvědčení, ale i výuční list. To by ale byla katastrofa degradující řemeslo. S touto myšlenkou se pracuje kvůli tomu, že je plno dětí, které po čtyřech letech nemají nic, protože nedokázaly složit maturitu. Na druhou stranu se mluví o tom, že by se vydávání výučních listů mělo zpřísnit – a s tím souhlasím. Velice se mi líbí německý model, kde dítě po vystudování odborné školy dostane dílčí osvědčení, pak jde do praxe, a až poté před cechem skládá závěrečné zkoušky a pokud uspěje, obdrží výuční list. V tomto případě už to není otázka školy a nějaké její prestiže za každou cenu, ale odborné komise složené z profesionálů z praxe, kteří k té které škole nemají závazky. Výuční list dají tomu, kdo na něj má svou odborností. To je cesta, která by mohla zkvalitnit úroveň řemesla a poskytovaných služeb i v České republice. Ale to je až ta pověstná třešnička na dortu. Nejdříve si musí kraje udělat pořádek ve školách, v oborech, v jejich nabídce a kapacitách. Zde musím rád konstatovat, že Ústecký kraj už v této oblasti udělal velký kus práce. Že to není zrovna věc přinášející body v oblasti popularity, není nutno zdůrazňovat.

• www.sostp.cz