Velké ideály nepotřebují jen křídla,
ale i terén, odkud by mohly vzlétnout.
Ernst Hemingway

Kachní hody

31. května 2001 „Restaurant u Kolowrata“

Pouze dobře vypečené kachny
Novinářské kachny nepotřebují ani křídla a ani ideály. Jen terén, kde by to mohly případně někomu pohnojit. Každou chvíli z nich totiž něco vypadne. Leč, nebojte se značek od blátotlaček. Z Kachních hodů, pořádaných 31. května v Praze na Malé Straně časopisem Všudybyl a Restaurantem u Kolowrata společně s Českými aeroliniemi, společnostmi ProMoPro, SBA Expert a Eso travel, žádné kachny nevzletí. A pokud snad ano, pak budou chutné, voňavé a opravdu dobře vypečené!

Poletí za velkou louži?
Stěžejním programovým bodem Kachních hodů. Byly kachny. A tak se dosud nezodpovězená otázka: „poletí za velkou louži?“ může zdát scestnou. Nehledě na to, že „velkou louží“ obvykle žádná, byť sebevětší louže míněna není. Ani rybník. Ani tak veliký rybník jako Rožmberk nebo dokonce Balaton. Ba ani Středozemní moře. U nás Evropanů integrujících se do Evropy je pojmem „velká louže“ zpravidla míněn Atlantický oceán. A to už by musela být jó novinářská kachna, aby jej přeletěla. Ne tak finanční ředitelka společnosti CZ Fruit Ing. Kamila Pfauserová. Díky Kachním hodům, kam přišla, viděla a vyhrála dvě letenky od ČSA Praha – New York – Praha a víkendové aranžmá od cestovní kanceláře Eso travel.

P.S.

Odposlechnuto v Restaurantu u Kolowrata
Je známo, že v „Restaurantu u Kolowrata“ se velmi ráda schází vybraná společnost. Nejinak tomu bylo na Kachních hodech. Poslouchat cizí telefonní hovory se sice nemá, ale tenhle stál opravdu za to. Je autenticky zapsaný (včetně nespisovnosti a vulgarismů) po té, co nejmenovaný X.Y. zvedl vyzvánějící mobil odložený na stole:
„Áaaaa…, to seš ty, miláčku…“ Vydechl překvapeně. „Jo jo jo… Jo baterka v hodinkách ti došla? Aha… Jo nový hodinky za sto dvacet tisíc korun – potřebuješ? No né, já nic neříkám. Samozřejmě kup si… Zima ti je? Novej norkovej kožich? Proboha!? Devět set šedesát tisíc korun? (I kuš!) Jóóó, samozřejmě. Já nic neřikám. Kup si… ano, ano, ano… Jo bojíš se jet domu taxíkem? Jo nový Porsche? Čtyři miliony korun!?! (Pane Bože, to je peněz!) Né, já nic neřikám, samozřejmě, kup si ho…
Ahoj lásko, zítra jsem doma. Pa pa, pa pa.“
Poté se nejmenovaný X.Y. významně rozhlédl po lokále a hlasitě pronesl:
„Chlapi, čí je ten mobil?“