„Neb ač v království našem všecko znamenitě ušlechtile spořádané a veselé uhlédáš, a že se všechněm královny naší poslušným dobře vésti může, porozumíš: však vždy, pravdať, jedno povolání a obchod¹ nad druhý víc pohodlí a zvůle² má; budeš sobě ze všeho, co budeš chtíť, vybrati moci. Jáť všecko, co jest, vyložím."I dím: "Jak pak tobě říkají?“ Odpověděl: „Jméno mé jest Mámení.“

Jméno mé jest Mámení

Jan Amos Komenský Labyrint světa a ráj srdce L.P.1624

(¹zaměstnání ²výhod)

Jméno mé jest Mámení

„Jo, deset deka salámu, to vám bylo salámu!“, tak naivně si část veřejného mínění idealizuje historii. Současnosti pak dává cejch, že: „všecko stojí za h…“, pro kterýžto jev vynalezl jistý dramatik dramatický termín „blbá nálada ve společnosti“. Dějinné vystřízlivění (neboť každá revoluce požírá své děti) je pak provázeno nostalgickým vzdycháním: „kde jsou ty zlatý časy, kdy to ještě stálo za h…“, vykresleným Komenského alegorií: „že se všechněm královny naší poslušným dobře vésti mohlo.“
O prázdninách mi bylo dáno trochu více cestovat venku i po Česku a opakovaně pociťovat uspokojení nad tím, že žiji právě v téhle zemi. Česká republika je malebná. Má báječné dispozice. Ale ať se bude psát jakýkoliv letopočet, skleróza a „blbá nálada“ určitých lidí se bude vždycky posouvat společně s letopočtem. Vždy bude nahrávat mámilům, kteří se (jako teď před volbami) budou teatrálně osočovat či spolčovat a předhánět v ujišťování, že „budeme sobě ze všeho, co budeme chtíť, vybrati moci“. Ale já si o prázdninách během cest v řadě obcí a měst České republiky opět rostoucích do krásy připomněl prastarou pravdu, že hledáme-li pomocnou ruku, pak ji nejsnáze najdeme na konci svého ramene.
Za všechny čtenáře pak děkuji těm, kteří svými zakázkami umožnili osmému vydání Všudybylu věnovat se tak významnému tématu jako je cestovní ruch v regionech.