Eliminovat bezpečnostní rizika na území České republiky
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
Před hlavní lázeňskou a turistickou sezonou Všudybyl požádal o rozhovor náměstkyni ministryně pro místní rozvoj České republiky pro řízení Sekce regionálního rozvoje Ing. Kláru Dostálovou.
V Českém středohoří už dva měsíce funguje destinační agentura České středohoří, kterou společně s Ústeckým krajem založilo Město Litoměřice a Biskupství litoměřické. V Krušných horách druhým rokem pracuje obdobná agentura. Tyto agentury společně s dalšími dvěma – Dolním Poohřím a Českým Švýcarskem tvoří velmi úspěšný projekt „Brána do Čech“. Jsem rád, že Ústecký kraj destinační agentury podporuje. Kromě jiného do každé z nich každoročně dáváme jeden milion korun. Ať už do destinačního fondu nebo u začínajících agentur na provoz. Projekt „Brána do Čech“ k nám přivádí další a další turisty. Podle údajů Českého statistického úřadu došlo k jejich 20% meziročnímu nárůstu. Za „Bránu do Čech“ získáváme první místa v soutěžích, jako např. byly: „Velká cena cestovního ruchu“ na Regiontouru, nebo „Nejlepší turistický portál roku 2010“.
S radním Ústeckého kraje panem Radkem Vonkou se potkáváme
5. března 2012. Naše interview pro vydání Všudybylu, jehož hlavní téma
je „před hlavní turistickou sezonou“, jsem zahájil citací ze seriálu
Radka Míky, který od podzimu 2009 vychází ve Všudybylu: „Římský
historik Titus Livius uvádí pověst o východokeltském králi Ambigatovi,
jehož synové se svými družinami opustili rodnou Galii a vydali se na východ
hledat nový domov. Jeden proud vedl Bellovesius – v keltštině
„Vítězící vojevůdce“ – a překonal Alpy, což je považováno za
historický fakt. Nás však víc zaujme druhý z bratrů, Segovesius –
„Zářivý vojevůdce“. Ten se svým keltským vojem zamířil severněji,
přes tzv. Hercinský les, a podle řeky Ogary došel k hoře Rif.“ (Viz www.e-vsudybyl.cz, článek: „Počátky
naší státnosti 1 – Praotec Čech“.)
Pane radní, Říp je naší posvátnou horou a symbolem české
státnosti.
Nejen symbolem. Vždycky, když se na historickém území Českého
království stavěla významná stavba, nechával se pro ni z Řípu přivézt
základní kámen. Je tak nejen v základech Národního divadla nebo
nejnověji objektu pražské O2 Areny, ale údajně i pod Karlovým mostem.
Před třemi lety jsme tu v Ústeckém kraji vymysleli a začali realizovat
projekt „Po stopách praotce Čecha“. Jeho součástí je propagace tří
míst: rodiště bájného Přemysla Oráče – Stadic na řece Bílině, obce
Peruc, kde se odehrál jeden z nejproslulejších milostných příběhů
české historie Oldřicha a Boženy, a posvátné hory Říp. Tyto tři
atributy jsme svázali do jednoho projektu a na něj navázali další
turistické cíle. Podpořili jsme jej internetovými stránkami: www.praoteccech.cz. Jsou velmi nápadité.
Projekt jsme cílili hlavně na rodiny s dětmi. Proto jsou jejich výraznou
součástí komiksově vyvedené postavy českého bájesloví. Jsem
přesvědčen, že by povědomí o těchto atributech vztahujících se
k počátkům české státnosti mělo patřit k základní výbavě každého
Čecha. Proč tedy k jejich šíření mezi mladými lidmi a dětmi nevyužít
cestovní ruch?
Od svých patnácti do devatenácti let jsem z oken roudnického
zámku hledívával na malebnou sopečnou krajinu Českého středohoří.
A každoročně při příležitosti Podřipské pouti z Roudnice nad Labem
putoval na Říp. Rod Lobkowiczů nejenže vlastní roudnický zámek, kde kdysi
sídlila Vojenská hudební škola, ale i Říp, resp. pozemky a lesy, které
ho pokrývají.
Je to pravda. Říp je opět ve vlastnictví rodu Lobkowiczů. To, že v jeho
vrcholových partiích schází dostatečná vybavenost pro návštěvníky,
určitě není vina Lobkowiczů. Vinu vidím na straně společnosti –
státu, který jim s tím neumí pomoci. Několikrát jsem s představiteli
rodiny Lobkowiczů jednal. Ať už s princem Williamem nebo správcem jejich
majetků panem Mařasem. Říkají: „Nám padají na hlavu jiné majetky,
které nám stát vrátil po komunistické devastaci. Říp je pro nás
prioritou až v další řadě.“ Tady nastává otázka, nemáme-li od nich
Říp koupit, aby z něho byl veřejný majetek. Lobkowiczové se tomu
nebrání. Chtějí ho ale prodat pouze státu, kraji anebo složce, kterou
stát či samospráva zřizuje. Na půdě Ústeckého kraje jsem se několikrát
snažil tuto myšlenku prosadit. Mí kolegové jsou k tomu ale velice
zdrženliví. Rád bych v souvislosti s nadcházejícími krajskými volbami
z Řípu chtěl udělat téma kampaní politických stran. Dokonce uvažuji
o tom, že bych inicioval všenárodní sbírku na koupi Řípu. Věřím, že
nám Lobkowiczové vyjdou vstříc, a že od nich stát či samospráva nebude
chtít Říp tzv. za jednu korunu, ale za odhadní cenu.
No, ohledně Čechům posvátné hory Říp by to chtělo svěží
vítr. Ostatně toho tu máte na největrnějším místě České republiky, na
Milešovce, ažaž. Její tvar prozrazuje vulkanický původ, tedy i to, proč
půda v Českém rudohoří rodí tak vynikající vína.
Z hlediska cestovního ruchu se snažíme zlepšit situaci nejen na Řípu, ale
i na dalších místech. Takovým tím dalším symbolem, především
Českého středohoří, opravdu je „Královna Českého středohoří“,
hora Milešovka. Tam je situace obdobná. Na rozdíl od Řípu je její vrchol
ve veřejné správě, ať už Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR,
Ministerstva obrany ČR nebo obce Velemín. A přesto nemá dostatečnou
turistickou infrastrukturu. Na rozdíl od Řípu se dá na Milešovku něco
vyvézt pouze lanovkou. Takže, když tam Ústecký kraj loni přispíval na
vybudování čističky odpadních vod, jen doprava materiálu trvala dva
měsíce, protože lanovka uveze na jednu cestu maximálně dvě stě padesát
kilo. Po dokončení čističky se lanovka musela za tři čtvrtě milionu korun
zrepasovat. Na Milešovce má, a to především za podpory Ústeckého kraje,
vzniknout panoramatický bufet a celková turistická infrastruktura splňovat
západoevropské standardy. Projekt vymyslela obec Velemín, a my jí budeme
krajskými penězi pomáhat tak, aby se turistům na Milešovce dostalo
důstojného zázemí.
Letošní zima sněhovými poměry přeje zimním sportům. Po dva
víkendy jsem spolu s kamarády zažil úžasné zimní přejezdy
s tábořením na hřebenech Krušných hor.
Jsem rád, že se letošní zima v Krušných horách povedla. Ústecký kraj
vydává statisíce korun na udržování „Krušnohorské bílé stopy“. Pro
zimní vyžití a návštěvnost hřebenových partií je totiž tato trasa
strategická. V letní sezoně jsou značené trasy Krušných hor ideální
i pro cykloturistiku. Proto chystáme do přeshraničního dotačního programu
Cíl3 projekt na krušnohorskou magistrálu, jejíž součástí bude
cyklostezka navazující na německou síť cyklotras.
Neméně nádhernými částmi vašeho kraje jsou Národní park
České Švýcarsko a chráněná krajinná oblast Labské pískovce.
V dobách, kdy jsem bydlel a pracoval v Litvínově, jsem coby člen
horolezeckého oddílu Loko Teplice často jezdíval lézt do Tiských stěn.
Trasy mých čundrů pak vedly na Jetřichovice, k romanticky malebným
útvarům s Mariinou a Havraní skálou. Rovněž Kyjovské údolí je
balzámem na duši. A nesmím zapomenout na, díky vaší aspiraci na jeden
z „Novodobých sedmi divů světa“ dnes světoznámou, Pravčickou
bránu.
Ano, za padesát dolarů se nám ji podařilo nominovat do soutěže „Sedm
novodobých divů světa“, kde jsme se dostali až do semifinále. Díky tomu
pak dosáhli bezplatného zveřejnění spousty reportáží, článků a
televizních vstupů, takže v době, kdy v Praze došlo
k třicetiprocentnímu poklesu návštěvnosti, jsme v národním parku
České Švýcarsko zaznamenali dvacetiprocentní nárůst. Jsem rád, že se
zúročuje práce, kterou jsme tam odvedli. Evropská komise ji v roce
2009 ohodnotila oceněním: „Evropská excelentní destinace“. České
Švýcarsko se tak stalo historicky prvním nositelem tohoto titulu v České
republice. Je tedy zřejmé, že i turismus je o řízeném marketingu. Brát
cestovní ruch jako významný zdroj pracovních příležitostí a příjmů, a
to i do veřejných rozpočtů, je velmi důležité. A jako každé
hospodářské odvětví je třeba jej dělat profesionálně. Takže
i destinační agentury musí vést schopní manažeři. Všechny instituce,
především ty, které prioritně živí cestovní ruch, by měly pochopit, že
společným postupem a podporou destinačního managementu víc dosáhnou. Že
to je ta cesta i k jejich individuální prosperitě. Potenciálního turistu
k návštěvě daného místa až tak nemotivuje, jestli je jeden hotel hezčí
než druhý, ale co tam může vidět a navštívit. Jaké bude jeho
volnočasové využití, a až potom ho zajímá hotel. Automaticky
předpokládá, že tam nějaký slušný určitě bude. Je to standard, na
který je zvyklý ze západní Evropy. Nevím, proč by tomu mělo být
u nás jinak.