„Objem ekonomiky v českém tedy domácím vlastnictví nezaznamenal v reálných hodnotách od roku 1995 žádný růst. Ve stejném období vzrostl objem aktivit zahraničních firem v ČR sedminásobně!“
Analýza odlivu zisků z ČR. Listopad 2016. Úřad vlády ČR oddělení strategií a trendů

Firmy svazuje nedostatek pracovníků

Dlouhá léta spolupracuji na úrovni tripartity, ale i firem a závodů s odboráři. Je to dobrá spolupráce a sociální dialog s nimi pomáhá ve značné většině otázek nejen zaměstnancům, ale i zaměstnavatelům. Jednoduše řečeno nás stmeluje společný zájem o prosperitu našich firem a posilování českého hospodářství. Je to zájem, který nás vede k hledání společných východisek. S tím, co slyším v posledním období od odborářských bossů k růstu mezd a nedostatku zaměstnanců, však konsenzus najít nelze. Centrální odborové organizace zaměstnávají mimo jiné některé špičkové ekonomy a odborníky. Udivuje mě, proč odborářským bossům v otázce požadavků na růst mezd nedají alespoň základní ekonomické rady a informace, aby nedělali chyby, které mohou v dlouhodobějším časovém horizontu poškodit i jejich členskou základnu. Vypadá to, že zdravý selský rozum byl v tomto případě poražen politickými ambicemi.

První chyba odborářských bossů:
Firmám chybějí tisíce pracovníků. Česká republika má nejnižší nezaměstnanost v Evropě a argumenty odborářů, že si mají zaměstnavatelé zajistit pracovníky zvýšením mezd, aby se chtělo do práce i těm 380 tisícům evidovaných nezaměstnaných, jsou zcela mimo realitu. Z oněch 380 tisíc lidí je podle informací z pracovních úřadů 200 tisíc těch, kteří nikdy pracovat nebudou a mají svůj život postaven na sociálních dávkách. Dalších 100 tisíc jsou lidé, kteří čerpají sociální dávky, občas „načerno“ pracují a tato pozice jim vyhovuje, a zbývajících 80 tisíc lidí by rádo pracovalo, ale v místě bydliště je problém zaměstnat jejich profesi a Češi nejsou zvyklí migrovat za prací. Pro svou argumentaci, že nezaměstnaní nemají zájem o práci z důvodu nízkých mezd, vybrali odboráři několik extrémních firem s nejnižšími nabídkami mzdy. Účelově však nehovoří o nabídkách, ve kterých naše firmy doslova shánějí zaměstnance za mzdy nad 20 tisíc korun a celé měsíce se jim žádní zájemci nehlásí.

Druhá chyba odborářských bossů:
Odbory nám předhazují požadavek na zvýšení mezd bez ohledu na základní ekonomické kategorie, a to produktivitu práce, rentabilitu a finanční zdroje. Zhlédly se ve mzdách v západní Evropě a v práci svých odborových organizací v automobilovém průmyslu a v zahraničních a velkých firmách, kde se daří docilovat mzdy, na něž valná většina českých firem prostě nedosáhne. Vedení českých firem nesedí na žoku peněz, jak si to představují někteří odboráři, a řada zaměstnavatelů by ráda svým zaměstnancům mzdy zvýšila. Je však třeba si uvědomit, že většina těchto firem vyrábí pro zahraniční firmy komponenty nebo pracuje ve mzdě s tak nízkou rentabilitou, že nemají často prostředky ani na přirozenou reprodukci. To představuje významný limit pro růst mezd v českých firmách. Pokud tuto rizikovou strukturu našeho českého hospodářství nezměníme a vládami nebude realizována cílená podpora výroby vlastního produktu v českém hospodářství a zejména u středních firem, tak nikoli dlouhá léta, ale nikdy nebudou mít české firmy šanci přiblížit se západoevropským mzdám. Naši čeští pracovníci a celé české hospodářství se tak postupně stávají více a více závislými na zahraničním kapitálu.

Třetí chyba odborářských bossů:
Nedostatek pracovníků a umělé brzdění zajišťování zaměstnanců v zahraničí (Ukrajina, Bělorusko), které odbory významně podporují s cílem donutit zaměstnavatele zvýšit mzdy, je zatím účinné a může být pro českou ekonomiku sebezničující, krátkozrakou politikou. Některé firmy začaly přesouvat výrobu do jiných zemí a jiné pod tímto tlakem odborů a neschopností vlády věc flexibilně řešit začínají na nedostatkovém trhu práce přeplácet pracovníky nad úroveň svých ekonomických možností, aby je získaly nebo stabilizovaly. Často jsou na zvýšení mezd použity peníze, které měly být využity na rozvoj technologií a investic. Odboráři se za zvýšení mezd v roce 2016 a 2017 budou ještě chvilku navzájem chválit, protože negativní dopady a realitu zatím odmítají dostatečně vnímat. Takovýto základ pro růst mezd má však v ekonomice své zákonité limity. Je třeba také zdůraznit, že pro české firmy je český zaměstnanec výrazně lepším řešením než cizinec, kterému musí firma zajistit ubytování, zaškolení, řešit jazykové bariery apod.

Většina českých zaměstnavatelů je v nevýhodě vůči kapitálově silnějším a zahraničním firmám, které s jejich rentabilitou a zahraničními vazbami mohou nabídnout výrazně vyšší mzdy (dělají finální produkt a nikoli nevýhodnou práci ve mzdě nebo komponenty a mzdy v Česku jsou pro ně výrazně nákladově výhodnější než jejich výše v domovských zemích). Vzniká paradoxní situace, kdy odbory a vláda omezením využití zahraničních pracovníků a pokračující podporou přílivu zahraničního kapitálu do Česka doslova ohrožují a likvidují vlastní český průmysl. Takovýto růst mezd není v souladu s ekonomickými relacemi a není podložen růstem produktivity práce a finančními zdroji. Jako tečku, chcete-li vykřičník, na konec zdůrazňuji, že přes vyvolaný růst mezd v České republice v roce 2016 produktivita práce v tomto roce poklesla.
JUDr. Rostislav Dvořák, viceprezident Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a předseda Svazu českých a moravských výrobních družstev

• www.kzps.cz
• www.scmvd.cz