Export Brisku Tábor překračuje 90 % jeho produkce

S předsedou představenstva jedné z nejúspěšnějších ryze českých firem Brisk Tábor, a. s., Ing. Mojmírem Čapkou se potkáváme 28. listopadu 2014 na Pražském hradě záhy poté, co ve Španělském sále při slavnostním vyhlášení výsledků prestižní ankety Českých 100 nejlepších převzal cenu „Gentleman Pro“.
Pane předsedo, podnik Brita, pozdější Brisk Tábor, a. s., byl založen o pět let dřív než závody Baťov v Sezimově Ústí II. a Moravské akciové strojírny, pozdější Kovosvit, a. s., díky kterému jsem se narodil v Táboře, protože do něj před šedesáti lety můj táta nastoupil jako hlavní metalurg.
Ano, Brisk Tábor v roce 2015 oslaví 80. výročí nepřetržité výroby zapalovacích svíček v Táboře a na území Česka vůbec. Tato výroba nebyla přerušena ani druhou světovou válkou, a na rozdíl jiných českých tradičních fabrik, např. od Poldi Kladno či pražské Waltrovky (pozdějšího Motorletu), neskončila ani po sametové revoluci. Na této skutečnosti mají podíl všichni zaměstnanci firmy, minulí i současní. Jejich um a přístup k firmě, a zejména k technickým otázkám, se předává z generace na generaci. Ano, navazujeme na osmdesátiletou historii, ale pouze s historií se nedá vystačit, protože vývoj jde nesmírně rychle kupředu a v automobilovém průmyslu to platí obzvlášť. Právě zapalovací svíčka je jedním z nejdůležitějších komponentů spalovacích motorů a musí respektovat jejich vývoj i vývoj automobilového průmyslu jako celku. Čelíme tlaku na co nejvyšší výkon, na co nejnižší spotřebu, na ekologii a bezpečnost. Platí zde nové zákonné normy, směrnice Evropské unie. To vše se odráží ve výrobcích a komponentech, které Brisk Tábor produkuje. Vyrábíme nejen zapalovací svíčky a technickou keramiku, ale i snímače. Ty jsou nesmírně zajímavou komoditou, která se velmi dynamicky rozvíjí. Z roku na rok u ní naskakují nárůsty pět, deset, patnáct, dvacet procent. Snímače jsme začali vyrábět ve stovkách kusů. Dnes jich ročně vyprodukujeme přes tři miliony. Diverzifikace výroby, tedy to, že už nevyrábíme pouze zapalovací svíčky, je pro Brisk důležitá. Ilustruje to fakt, že třetinu našich tržeb generují snímače. Za jeden z klíčových momentů v historii Brisku považuji, že jsme se před devatenácti lety rozhodli ponechat senzory ve vývoji. Bude-li tento trend pokračovat, lze očekávat, že v dalších letech díky rozvoji automobilového průmyslu a požadavků na monitoring procesů a diagnostiku, tedy přenos různých fyzikálních veličin, se bude tento komponent v automobilech vyskytovat v desítkách a stovkách kusů.

Všudybyl šíří osvětu, že cestovní ruch je univerzální obchodní platformou spojující možnosti a výhody vnitřního trhu a exportu. Díky těmto synergiím je s to zvyšovat kupní sílu a příliv peněz do veřejných rozpočtů v každé navštěvované zemi. V případě Česka by mohly být až stovky miliard korun ročně. Jenomže to by tu nesměla scházet společenská poptávka po takové formě obchodování. To by, i v zájmu strojírenských a ostatních exportujících firem, bylo záhodno výrazně lépe budovat image Česka coby úspěšné a oblíbené země. Proč? Protože zahraniční obchodní partneři a spotřebitelé obvykle bývají toho mínění, že úspěšná a oblíbená země nebude produkovat špatné výrobky. Ne náhodou jsou proto čeští exportéři nejagilnějšími šiřiteli dobrého jména Česka v zahraničí.
Nic jiného nám nezbývá. Česko samo o sobě je malým trhem. Produktivita práce závisí mimo jiné na objemu produkce. Pokud je český výrobce na skutečně vysoké úrovni, zdaleka mu nestačí domácí trh. Z tohoto důvodu místní výrobci (a mám tím samozřejmě na mysli obchodní korporace ve smyslu zákona o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb.), kteří v Česku něco znamenají, musí být úspěšnými exportéry. Export Brisku Tábor překračuje 90 % jeho produkce. Kdybychom byli odkázaní pouze na vnitřní trh České republiky, nejsme s to zaplatit vysoké náklady na vývoj, investice atd. Kdo zažil období začátku privatizace, ví, že před ní Brisk Tábor vyráběl zhruba devět milionů zapalovacích svíček za rok. V současné době jich vyrábíme až pětačtyřicet milionů kusů ročně. Exportujeme je do více než sedmdesáti zemí světa všech světadílů. Spolu se snímači 40 % své produkce dodáváme přímo na pásy automobilek.

Obchod je mocný čaroděj. Je iniciátorem válečných výbojů i mírotvůrcem. Především světový obchod byl ten, kdo tleskal Československu vyklízejícímu nejen mapy světa, ale především tradiční odbytiště svých výrobků. V současné době exportní aktivity českých firem ovlivňují dopady dění na Ukrajině a vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem.
Už jsem zmínil, že Brisk Tábor exportuje do více než sedmdesáti zemí světa. Do Ruska a na Ukrajinu směřuje zhruba dvacet pět procent naší produkce. Co se týče našich ruských partnerů, věřím, že nedojde ke krizovému scénáři. Nás živí ekonomika, obchodní úspěšnost výrobků, vytváření zdrojů pro udržení pracovních míst a rozvoj firmy. Věřím, že politici a jejich diplomaté jsou profesionálové a že nastalé problémy dokážou vyřešit. Hned po privatizaci, na přelomu let 1995/96 jsme pro naši firmu vytipovali rozhodující priority, kterých se držíme dodnes. Jde o rozvoj tří oborů – svíčky v plném sortimentu, technickou keramiku a snímače – a teritoriální rozhodnutí, na jehož základě jsme v době, kdy se z Ruska odcházelo, nastartovali expanzi na ruské trhy, Ukrajinu a do dalších zemí Společenství nezávislých států. Rozhodli jsme se, že v maximální míře budeme podporovat vlastní technický rozvoj, a nikoliv pouze obchod. Těchto základních atributů, které se promítají do našich strategických plánů, se držíme do dnešního dne.

Brisk Tábor opakovaně prokazuje své kvality a sbírá ocenění za oceněním. Díky jednomu takovému osobnímu, „Gentleman Pro“, se, pane předsedo, potkáváme tady na Hradě.
Vedle ocenění, jako je Exportér roku, Nejlepší dodavatel Volkswagenu atd. atd., si neméně vážím ocenění udělovaných právě zde, na nejprestižnějším místě v České republice, ve Španělském sále Pražského hradu, za účasti nejvyšších představitelů naší země. Brisk Tábor tu opakovaně figuruje mezi stovkou českých nejlepších firem. Dnes jsem tu spolu s českým prezidentem Milošem Zemanem, exprezidentem Václavem Klausem, předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským a dalšími význačnými osobnostmi převzal ocenění „Gentleman Pro“. Naznačil jste, že „Gentleman Pro“ je osobním oceněním. Já je však vnímám jako výraz uznání pro výsledky práce všech pracovníků Brisku Tábor. Co se týče mne samotného, pro mne je rozhodující stabilita zaměstnanosti. Politici většinou hovoří na téma výdělkové úrovně, což je nesmírně důležité, ale podle mého názoru je rozhodující postupovat nejen při řízení firmy, ale také z makroekonomic­kého hlediska i z pohledu národního hospodářství tak, aby byla zachována dlouhodobá hospodářská stabilita a nezávislost.

Naše země, a nejen v meziválečném období, byla průmyslově a technicky vyspělá. Řemeslo, technická zručnost a invence se na Moravě, ve Slezsku a v Čechách stovky let předávaly z generace na generaci. Rozvoj národního hospodářství současného Česka ohrožuje fakt, že se do postproduktivního věku dostávají poslední generace, které dospívaly v dobách, kdy technické vzdělání, dělnické profese a řemesla bylo nejen od koho přebírat, ale i komu předávat.
Stále se řadíme mezi průmyslové země. Hlavním cílem by proto mělo být zvyšování přidané hodnoty produkce, a nikoliv přetvoření naší vlasti na montážní dílnu nadnárodních společností. V Česku by měla být prosazována politika vzdělávání odvíjející se od potřeb národního hospodářství, tedy i průmyslu, což bylo v posledních desítkách let hrubě podceňováno. Od nepaměti, od emancipace řemesel a vzniku fabrik totiž bylo samozřejmostí, že si mistři ve svých dílnách – a později výrobní závody ve svých učňovských zařízeních a průmyslových školách – vychovávali dorost v profesích, které potřebovali, kvůli dlouhodobé perspektivě výroby a bezproblémové generační výměně. A bylo tomu tak i za Baťovy éry i po ní. Nesoulad mezi vzdělávacím systémem prosazovaným státem, resp. připraveností absolventů technických středních a vysokých škol, a potřebami průmyslu se bude těžko napravovat. Brisk Tábor má výhodu v tom, že nemá potřebu stovek techniků. Potřebuje získávat vysoce kvalifikované specialisty, což se mu daří. Otázka návratu sepětí odborného školství s výrobní praxí je nesmírně složitá. Nejen legislativně, ale i po ekonomické stránce. Problematika financování učňovského školství by se proto měla řešit přímo s výrobní sférou. I když se poslední dobou stále častěji ozývají požadavky na pozvednutí výuky technických oborů, bude zde problém s časovou prodlevou. Pokud se stát rozhodne situaci napravit, změna se projeví až po několika letech. Určitě je jí ale třeba. Přebytek politologů, sociologů a dalších podobných profesí je totiž v rozporu s orientací českého hospodářství na export.

• vwww.brisk.biz