European Spas Association

Evropský svaz lázní – European Spas Association (ESPA) – se sídlem v Bruselu byl založen v roce 1995. Je nevládní neziskovou organizací ve smyslu belgických právních předpisů (AISBL). Hájí zájmy evropského léčebného lázeňství. Sdružuje dvacet lázeňských svazů devatenácti evropských zemí. S jeho prezidentem, Ing. Martinem Plachým, se potkáváme 26. května 2014.
Pane prezidente, je české léčebné lázeňství stále tím nejlepším, čím evropské lázeňství disponuje?
Domnívám se, že jsme nikdy nebyli jedničky, avšak vždycky jsme patřili ke špici evropského lázeňství. Koneckonců, je těžké říct, podle čeho máme lázně hodnotit. Konkurence je ale rok od roku úspěšnější, a udržet se na čelních pozicích je stále těžší. České lázeňství to rozhodně nedokáže bez veřejné podpory. Neříkám, že to musí být pomoc finanční. Ale podpora ze strany státu, krajů a municipalit, jakou mají takřka všechny evropské lázeňské destinace. Ať jsou to Němci, Bulhaři, Litevci… Všem se od veřejného sektoru dostává nějaké formy podpory. Tam, kde ostatním v Evropě vycházejí vstříc, musí české léčebné lázeňství bojovat o přežití, což ho sráží a znevýhodňuje.

Nyní platný indikační seznam zkrátil českými zdravotními pojišťovnami hrazené léčebné pobyty, některé až na dva týdny.
Bavíme-li se o kvalitě a zakotvení lázeňství v národním systému péči o zdraví, je určitě nejvyšším standardem německé lázeňství, blíží se mu to rakouské. Čtrnáctidenní příspěvková péče? To je otázka. Kratší forma zdravotní prevence je určitě lepší než vůbec žádná. Pohledů na to je celá řada. Bylo to jedním z témat našeho nedávného kongresu v Dánsku. Podobnou otázku řeší i Francouzi, kteří se ptají, jestli by se třítýdenní pobyt nedal rozložit na dvě části. Ne každý si totiž v práci nebo ve škole může dovolit odjet na tři čtyři týdny na léčení. Není to nejzásadnější téma. Jde spíš o to zjistit, co je a co není dobře. Důležitější je postarat se, abychom za pět deset let měli dostatek lékařů-balneologů, fyzioterapeutů a kvalifikovaného zdravotnického personálu, tedy odborně připravených profesionálů, kterých začíná být nedostatek. To bude jeden z největších problémů léčebného lázeňství Evropy. Pak je to rozvoj infrastruktury, ale nikoliv té, kterou budují sami poskytovatelé lázeňské péče, ale infrastruktury lázeňských destinací. Jen se podívejme, jak vypadá profinancování a vybavenost lázeňských území v Německu, Rakousku a v dalších zemích. Česko už začínají dohánět i ti, kteří za námi dlouhá léta zaostávali. Takové Polsko, které z hlediska léčebného lázeňství před osmi nebo i pěti lety nikdo nebral vážně, dneska vážně berou. Výrazně se zlepšilo, na což masivními příjezdy zareagovali němečtí hosté. A nejen samoplátci, i německé zdravotní pojišťovny, které tam vysílají své pojištěnce. V Česku je řada problémů, které je třeba řešit. Zatímco v Německu přijímají zákon o zdravotní prevenci, českému léčebnému lázeňství se nedostává základního přijetí, natož veřejné podpory.

Funkce prezidenta Evropského svazu lázní je čestná, neplacená. Jaké jsou jeho povinnosti?
Pomáhat prosazovat to, co je pro každou z devatenácti členských zemí Svazu důležité, a přetransformovat tyto priority v reálné, adekvátní přínosy pro své členy. K mým povinnostem coby prezidenta Evropského svazu lázní proto patří především to, že se několik hodin týdně (kromě své práce v lázeňské společnosti Royal Spa) zabývám evropskou agendou a v součinnosti s ústředím v Bruselu, popřípadě s některými členy, řeším, co je třeba. Má-li členská země problém s nějakou agendou, nezbývá mi než vyrazit vyslechnout si názory a dané problémy řešit. Snažím se o to, aby moje práce přinášela výsledky, které členové našeho evropského svazu uvidí, a doufám, že i ocení. Pokud měla v minulosti činnost Evropského svazu lázní rezervy, byly dány jistou formálností a neschopností prezentovat výhody tohoto uskupení. Povinností prezidenta Evropského svazu lázní je také účastnit se významných akcí týkajících se lázeňství v jednotlivých členských zemích.

• www.espa-ehv.eu