Došlo pouze ke změně obchodního jména

Viliam Sivek

Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, jestli buduji kapitalismus. Jsou lidé, kteří zasvětí celý svůj život tomu, aby umřeli bohatí. To není můj případ. To, co jsem budoval a vybudoval, jsem si užíval a užívám. Jen díky tomu mám možnost pomáhat potřebným. V současné době se snažím pomáhat manželce s přípravou a realizací jejího projektu „Modré dveře“ – centra psychoterapie , které bude pomáhat lidem v tísni. Každého může postihnout situace, s níž si momentálně či dlouhodobě neví rady. Připravovaný projekt nabízí rozsáhlou odbornou péči lidem, kteří se ocitli ve složité životní situaci, která přesahuje jejich adaptační schopnosti. A podílet se na realizaci takovéto myšlenky, která je náročná nejen na čas, mi umožnily výsledky mé práce.

S Viliamem Sivekem se potkáváme 11. října 2011 na ústředí jeho firmy v Praze – Hostivaři.
Vildo, na jaře letošního roku jsi ohlásil vznik nové hotelové společnosti SivekHotels. Zdá se, že to bylo dobře načasováno, neboť návštěvnost Česka už zase stoupá. Jak se jí daří?
Předně bych chtěl říci, že se nejedná o vznik nové společnosti. To aby nedošlo k mylným informacím. Došlo pouze ke změně obchodního jména firmy, a to z „Viliam Sivek – EuroAgentur Praha“ na „Viliam Sivek – Sivek Hotels“. Takže tatáž společnost funguje i nadále a nedá se hovořit o dobrém načasování, nýbrž o jejím úspěšném pokračování. Jedno je však jisté, je to rodinný běh na dlouhou trať, při kterém musí být splněny a zúročeny veškeré dovednosti a znalosti získané za posledních 35 let v hotelových a gastronomických službách. Zkrátka, nemáme čas, abychom se zastavili.

Před více než rokem jsi prodal největší českou hotelovou společnost, EuroAgentur Hotels & Travel, a.s., ruskému investorovi. Sleduješ, jak se jí bez tebe vede?
Věřím, že dobře. Má dobrý a pevný základ, kvalitní pracovní kolektiv a zejména vedení, které se mnou pracovalo mnoho let. Na moje doporučení noví vlastníci pokračují v nastolené obchodní politice a ke zvýšení přílivu hostů ze zemí bývalého Sovětského svazu úspěšně využívají své významné postavení na území Společenství nezávislých států.

Bill Gates údajně prohlásil cosi v tom smyslu, že kdo nedokáže zbohatnout do čtyřiceti let, musí pracovat do konce života. Je to tvůj případ? Co je důvodem, že stále podnikáš? Herci Miloši Kopeckému v televizním seriálu „Nemocnice na kraji města“ scénárista Jaroslav Dietl vetknul do úst: „Je lepší umilovat se k smrti, než v domově důchodců vzpomínat na své budovatelské úspěchy.“ Kromě toho, že jsi top manažerem hotelové společnosti, jsi i prezidentem Asociace hotelů a restaurací ČR, členem řady ministerských a magistrátních komisí a rad. Máš kdy užívat si života? Tedy i jinak než budováním kapitalismu?
Nejprve bych rád upřesnil své pozice. Jsem majitelem a generálním ředitelem společnosti „Viliam Sivek – Sivek Hotels“. Předsedou Asociace cestovních kanceláří a předsedou Komise pro obchod a služby. Prezidentem Asociace hotelů a restaurací je pan Václav Stárek. Už Horatius řekl, že bohatství může vládnout nebo sloužit, a Seneca, že moudrému slouží a hloupému vládne. A já se vždy snažil, aby sloužilo. Sloužilo k tomu, abych mohl upevňovat a rozvíjet to, co mě baví. Tj. hotelnictví a vůbec vše, co souvisí s cestovním ruchem. Mluvil jsi o tom, co prohlásil Bill. Myslím, že můj jmenovec, Wiliam Gates, je právě jeden z těch, kterým je nadmíru jasné, že bez tvrdé práce se zbohatnout nedá a že udržení bohatství také znamená nemalé pracovní úsilí. Práce zabírá převážnou část našeho života, a kdyby to bylo jinak, bylo by to špatně. A co se týká mé radosti a užívání života? Mám skvělou rodinu, a tak je zcela zbytečné na tuto otázku odpovídat.

Hotelnictví je úzce spjato s renomé trhu. V českém případě turistické destinace Česká republika. Jakou má Česká republika perspektivu, že se stane se zemí, kterou se bude slušet hojně a opakovaně navštěvovat? Jaká je perspektiva českého hotelnictví?
Asi bych nemluvil o tom, že se Česká republika stane takovou zemí… Jaromíre, Česká republika je zemí, která je hojně navštěvována. Vždyť má plno historických, kulturních i technických památek, které stojí za to vidět. Česko má opravdu co nabídnout – hrady, zámky, muzea, galerie, světoznámé lázně a plno dalších zajímavostí. A to nemluvím o vyhlášené české kuchyni. Ceny pro zahraniční turisty jsou v porovnání s okolním světem víc než velmi přijatelné. Zejména v Praze a velkých městech, ale i v regionech jsou hotely na vysoké úrovni, a je na škodu, že cenová politika českého hotelového průmyslu je na úrovni „banánové republiky.“ Kdybych neviděl perspektivu v hotelnictví, tak bych v něm ve svém věku přestal pracovat a nezatahoval bych do firmy své děti.

V hotelnictví a cestovním ruchu jsi ostřílený matador. Změnil se v poslední době tvůj přístup k podnikání?
Faktem zůstává, že už dost pamatuji, a nejen v oboru. Vidím klienta, jak se mění, a bylo by špatné, abych na jeho proměnu při svém podnikání nereagoval. V posledních pár letech se podstatně změnil přístup turistů k zajišťování svých pobytů. Služby incomingových agentur se sice stále využívají, a přesto, že jsou kvalitní, čím dál víc návštěvníků Česka si v současné době pobyt v Praze zajišťuje samo prostřednictvím internetu. Chceš-li prodat pokoj v hotelu, musíš mít takový web, aby tvůj budoucí host měl jasný obrázek toho, co ho čeká, až se ubytuje. Tedy včetně ohlasů těch, kteří v tvém hotelu bydleli před nimi. Úroveň a skladba služeb se řídí potřebami klientů. Na druhé straně nabídka, která se ještě před pěti lety považovala za nadstandardní, je dnes běžnou. Postupně se omezují hotelové telefonické hovory. Proč taky, když má každý host mobilní telefon a komunikuje přes internet. Mizí potřeba placené hotelové televize apod. Zkrátka informační technologie a vůbec technologický vývoj ovlivňují potřeby a možnosti našich hostů. Nebudeš-li reagovat na změny a nepřiblížíš-li se jejich potřebám, neuspěješ. Kdyby mi někdo před deseti lety řekl, že musím mít na hotelu pokoje, kde nejsou žádné alergeny, tak bych ho poslal do háje. A vidíš, dnes to řeším.

Mnozí se mne ptají, proč už Viliam Sivek není ve vedení hokejové Sparty. Co tě k tomu vedlo?
Sedět dlouhodobě na několika židlích je nad lidské síly. Když chceš v životě něco dokázat, musíš zabrat, a já opravdu šlapal v posledních dvaceti letech na doraz. Vím, že na Spartě zůstává tým skvělých manažerů – srdcařů, který by jí mohl závidět kdejaký podnik v této zemi. Pro mne to bylo krásné období. Podařilo se nám nastartovat fanoušky, hráče, a nejednou vyprodat holešovickou Sportovní halu do posledního místa. I euforii z mistrovských titulů jsem prožíval dvojnásobně. O to víc, že jsem tituly extraligových mistrů slavil se svým synem, který na Spartě hrál. A to se nám tehdy podařilo „vstát z mrtvých“! Na to se nezapomíná. Každý úspěch má však jedno nebezpečí, a to platí i ve sportu. Nesmíš si na něj zvyknout!

• www.sivekhotels.cz
• www.sivekhotels.com