Co nás Čechy dělá Čechy

Letos v létě se ve Strakonicích uskutečnil patnáctý, veřejností i festivalovými hosty hojně navštívený mezinárodní dudácký festival s řadou doprovodných akcí kongresového charakteru.

S Martinem Matějkou (zřejmě vzdáleným příbuzným Švandy Dudáka) si ale nebudeme povídat o kongresové turistice, ale o jednom z jejích velkých námětů, o lidové kultuře.
Nevím, jsem-li příbuzným Švandy Dudáka, ale když jsem byl malý kluk, žil tady známý strakonický dudák pan Matásek. Jezdil po všech možných poutích, přes týden pak po mateřských a základních školách. Představil dudy a zazpíval. Probouzel v dětech zájem o folklor. Již ve svých patnácti letech jsem si tak vysloužil přezdívku Matásek. Dudy mi učarovaly.

Dudácký festival je bienálem.
První se konal v roce 1967 a je jediným, jehož jsem se nezúčastnil. Všechny ostatní jsem již absolvoval jako dudák.

Jaký byl patnáctý strakonický dudácký festival?
V neděli po obědě, v závěru festivalu během průvodu, jehož se zúčastnilo obrovské množství lidí, mne napadl slogan: „Ať žije šestnáctý dudácký festival.“ To heslo bylo hodnocením právě končícího patnáctého. Přesto, že Strakonicemi bezprostředně před letošním festivalem proběhla povodeň, na účasti lidí, ani na náladě to nebylo znát. Festivalová tradice zde má hluboký kořen a festival trvale vysokou úroveň. Vždy na něm dochází k promíšení národů a vzájemnému pochopení se přes dudáckou muziku.

Vaše dudácká kapela bývá vítanou atrakcí firemních i kongresových akcí.
Nejen jich. Čas od času, co se týče cestovního ruchu, hrajeme i pro klasické turisty. Ti se zpravidla porozhlédnou po krásách Šumavy a v příjemném prostředí hotelu se pak prostřednictvím naší dudácké muziky seznamují s českým folklorem.

Jste jedním z nejlepších českých dudáků. Proč jste zůstal ve Strakonicích, přestože jste hrou na české dudy mohl ve světě vydělávat velké peníze, obdobně jako Tylův Švanda Dudák?
Když jsem hrával ještě coby študák v Praze, míval jsem dojem, jakoby to byl již podruhé spařovaný čaj. Mělo to chuť a všechno, ale ne to pravé souznění. Ještě dnes se čas od času vyskytne akcička, po níž se hospůdka zachvěje lidovým zpěvem. To je ono, co mne zde drží. V každém z nás je kus prapodstaty lidového umění. To byl hlavní argument, proč jsem se vrátil do Strakonic k tomu, co mne kromě mého zaměstnání naplňuje.
Nepovažuji se za rafinovanou povahu. Naopak jsem hodně přímočarý, až mi to občas možná škodí. Na folkloru mne fascinuje, že na něm není nic strojeného. Jeho kořen je pravdivý. Je vytvářen z obyčejných příběhů. Ale právě prostý život, protože je o podstatě, má hluboký filozofický podtext, krystalizující v něco, čemu se všeobecně říká lidové moudro. To, co se nám v oblasti národopisu dochovalo, dokazuje, že v prostotě je hluboká pravda. A prezentovat ji tak, aby ji lidé byli schopni vnímat, v tom si myslím, že je kus umění naší kapely, už proto, že folklor je zatlačován do rohu. Ale co nás Čechy dělá Čechy? Území, kde žijeme, jazyk a slovesná kultura a historické souvislosti.

mobil: 777 813 238

e-mail:

komplet2@quick.cz