Výzva hejtmanů Slezska a Moravy k řešení situace po povodních 2010 a k povodňové ochraně České republiky.

My, níže podepsaní hejtmani Moravskoslezského, Olomouckého, Zlínského a Jihomoravského kraje, které byly v minulých dnech zasaženy povodněmi, vyzýváme vládu České republiky, Parlament České republiky a politické strany:

K vytvoření finančního rámce pro financování protipovodňových opatření a jeho stabilizaci minimálně pro následující 4 roky.
K legislativním změnám zjednodušujícím a zpřesňujícím možnosti urychlení výstavby protipovodňových opatření, a to zejména rozšíření vymezení veřejně prospěšných staveb a opatření v příslušných právních normách o stavby, které mají chránit majetek, zdraví a život občanů před negativními důsledky povodní a záplav, s cílem urychlit majetkoprávní vypořádání a maximální zjednodušení a zefektivnění procesních pravidel pro přípravu protipovodňových staveb.
K nastavení rovnoprávného postavení všech úrovní územních samospráv při čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, popř. jiných zdrojů pro odstraňování následků škod povodní (tj. kraje na úroveň obcí).
K jednání s Evropskou komisí o možnosti získat prostředky EU na řešení povodňových škod v dotčených regionech ČR, ve spolupráci s Polskem, Slovenskem a Maďarskem, případně iniciovat v Evropské komisi a Evropském parlamentu změny podmínek, které umožní čerpání prostředků EU.
V koordinaci s kraji připravit a realizovat s účastí státního rozpočtu a dalších veřejných zdrojů v letech 2010 až 2014 komplexní obnovu poškozené infrastruktury, včetně pomoci občanům, firmám a obnovu a udržení zaměstnanosti v regionech zasažených povodněmi.
V letech 2010 až 2014 k posílení financování složek IZS, zejména hasičů, včetně výstroje, výzbroje (techniky) dobrovolných hasičů.
K legislativním úpravám při pojišťování majetku.
Ke stanovení pravidelné údržby vodních toků za prioritu vodohospodářské politiky vlády, včetně financování.
K vytvoření jednoduchého efektivního systému dotační pomoci státu krajům a obcím při odstraňování následků povodní,obnově území a při přípravě protipovodňových opatření s jedním administrátorem.

V Olomouci 21.května 2010

Hejtman Moravskoslezského kraje
Ing. Jaroslav Palas v.r.

Hejtman Zlínského kraje
MVDr. Stanislav Mišák v.r.

Hejtman Olomouckého kraje
Ing. Martin Tesařík v.r.

Hejtman Jihomoravského kraje
Mgr. Michal Hašek v.r.

Český prezident přijal Olomouckou výzvu

Na pozvání hejtmana Olomouckého kraje Martina Tesaříka zavítal ve dnech 14. až 16. června 2010 prezident republiky Václav Klaus s chotí Livií do Olomouckého kraje. Oficiální návštěvu tohoto kraje uskutečnil již potřetí. Předchozí proběhly v letech 2004 a 2007. Program zahájil v expozici lidové architektury v Příkazech. Poté se setkal s občany Nákla, kde na tamní škole odhalil pamětní desku jejímu někdejšímu žáku Janu Opletalovi. V sídle Olomouckého kraje jednal se starosty obcí postižených letošními záplavami. Setkal se s poslanci, senátory a zastupiteli Olomouckého kraje, s představiteli hospodářské komory Olomouckého kraje a podnikatelské sféry. Zavítal i do chrámu svatého Mořice v Olomouci, kde jej přivítali Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský, a P. František Hanáček, probošt u sv. Mořice a děkan Olomouckého děkanátu. Na olomoucké radnici jej přijal primátor Martin Novotný. Poté se setkal s občany na Horním náměstí a v Olomouci absolvoval i autogramiádu. První den oficiálního programu zakončil setkáním s představiteli armády v Žižkových kasárnách, návštěvou baletního představení v Moravském divadle v Olomouci a slavnostní večeří s krajskou a městskou radou.
Program druhého dne zahájil návštěvou olomouckého Gymnázia Hejčín. Státní maturity, zavedení školného na vysokých školách a příprava mladých lidí na budoucí povolání byly hlavními tématy diskuze se studenty. Poté se prezidentská kolona vydala do Zábřehu, kde se setkal s vedením města a občany. V Bouzově, při obědě pořádaném hejtmanem Martinem Tesaříkem, hovořil se starosty obcí s rozšířenou působností. S obyvateli Bouzova se pak setkal na prvním nádvoří hradu Bouzov. Dále navštívil Náměšť na Hané, Čechy pod Kosířem a Prostějov, kde oficiální program zakončil večeří s představiteli města a významnými sportovci.
Program třetího dne začal v Hustopečích nad Bečvou exkurzí v potravinářské firmě Váhala spol. s r.o. Poté jej na hustopečském zámku na setkání s občany přivítala starostka Júlia Vozáková. V přerovském hotelu Jana pan prezident absolvoval slavnostní oběd s představiteli samosprávy statutárního města Přerova a vysokého školství Olomouckého kraje. Na přerovském náměstí T. G. Masaryka absolvoval setkání s občany. V přerovském zámku s představiteli města. V Rokytnici v parku opět setkání s občany. V Němčicích nad Hanou rovněž. V Mořicích na obecní návsi u kaple sv. Martina prezidentský pár spolu se starostou a dětmi vítala nastoupená hasičská jednotka. Setkáním s občany a starosty Mikroregionu Němčicko pan prezident ukončil svoji oficiální návštěvu Olomouckého kraje.

Rozhovor s hejtmanem Olomouckého kraje Ing. Martinem Tesaříkem 21. června 2010 jsem zahájil konstatováním:Pane hejtmane, kromě standardního programu se tentokrát prezident České republiky prof. Václav Klaus hodně věnoval problematice povodní.
Ano, záplavy v našem kraji v květnu letošního roku a protipovodňová opatření byly hlavním tématem první části návštěvy prezidentského páru v našem regionu, a také proto jsem připravil setkání pana prezidenta se starosty obcí postižených letošními povodněmi a zástupci zasahujících složek integrovaného záchranného systému. Pan prezident ode mne obdržel tzv. „Olomouckou výzvu“. Dokument podepsaný hejtmany Moravskoslezského, Olomouckého, Zlínského a Jihomoravského kraje vyzývá vládu k větší podpoře hasičů a dalších záchranářů a realizaci protipovodňových opatření. Prezident podle svých slov vidí nutnost jít při ochraně před záplavami ještě nad rámec Olomoucké výzvy. Mj. řekl: „Jsem rád, že se debata o povodních přesouvá k dialogu o potřebě našeho pokorného vztahu k přírodě a k nutnosti komplexních protipovodňových opatření.“

Pokud byste mohl srovnat letošní prezidentovu misi s těmi předchozími…
Naším záměrem bylo prezentovat mu jiná místa než ta, která navštívil v letech 2004 a 2007. Program měl výrazně nabitější. Jeho opětovné přivítání v Olomouckém kraji bylo symbolické. V Příkazech, v expozici hanácké lidové architektury, jsem si nemohl nechat ujít, abych jej nepřivítal v hanáckém kroji. Je to paralela s rokem 2007, kdy jsem jej, coby olomoucký primátor, vítal rovněž v hanáckém. Pan prezident si to pamatoval. Tenkrát i teď jsem tím chtěl zdůraznit svoji souvztažnost k Olomouckému kraji, byť jsem si plně vědom, že se nesestává jenom z Hané či výhradně z moravských regionů, ale i z části Slezska, z Jesenicka. Velmi si cením toho, že pan prezident během své návštěvy odhalil pamětní desku Janu Opletalovi. On už totiž skoro nikdo neví, že Jan Opletal pochází z našeho kraje, ze Lhoty nad Moravou. Že chodil do školy v Nákle a že je zde pohřben. A bohužel ani to, že Mezinárodní den studentstva byl vyhlášen Mezinárodní unií studentů jako připomenutí následků protinacistické demonstrace – zavření všech českých univerzit a kolejí říšským protektorem Konstantinem von Neurathem, poslání více než tisíce českých studentů do koncentračního tábora Sachsenhausen a 17. listopadu 1939 popravy devíti z nich za to, že se 15. listopadu 1939 spolu s tisíci dalších zúčastnili pohřbu studenta Lékařské fakulty Karlovy univerzity Jana Opletala, který byl zabit 11. listopadu 1939 při předchozí protinacistické demonstraci.

Jsem ze Sezimova Ústí, a byť tam máme pochovaného prezidenta budovatele Edvarda Beneše, pokud kdy kolem alespoň projížděl některý z pozdějších československých prezidentů, vždy to byla velká událost.
Určitě jimi byly i všechny návštěvy pana prezidenta ve městech a obcích našeho kraje. V diskuzích s představiteli místních samospráv se seznamoval s tamní problematikou. Hlavní však pro něj stejně vždycky bylo setkání s obyvateli, s veřejností. Myslím, že pana prezidenta v tomto směru hodně překvapila vstřícnost, srdečnost lidí, kteří se tam s ním přišli setkat a třeba i získat autogram. Mně osobně výrazně utkvěla jeho návštěva Gymnázia Hejčín, i to, že dnešní studenti jsou trochu jiní, než jsme bývali my. Daleko komunikativnější – otevřenější.

Z vojenského hlediska byla Olomouc odedávna strategickým městem. A je jím díky Velitelství společných sil dodnes. Olomoucký kraj je jedním ze čtyř posledních regionů naší vlasti, kterému dosud nezrušili vojenskou kapelu – Posádkovou hudbu Olomouc, jež byla mým prvním zaměstnavatelem. Ostatně, že by Česká republika ekonomicky a obchodně diplomaticky těžila z toho, že jsme bývali vnímáni hudební konzervatoří světa? A že jsme zemí Antonína Dvořáka, jenž komponoval i pro vojenské kapely a jehož Novosvětskou symfonii nechaly Spojené státy americké znít po přistání prvních lidí – amerických kosmonautů Apolla 13 – na Měsíci v přistávacím modulu? Moji Vojenskou hudební školu raději zrušili, než aby kdo dal naší vlasti a její armádě šanci těžit ze světové proslulosti českých vojenských kapel a věhlasu českého hudebního školství a pokusil se Vojenskou hudební školu transformovat na prestižní hudební učiliště NATO, kam by jeho členské státy (a třeba nejen ony) vysílaly své nejperspektivnější muzikanty a financovali jim v Česku vojenská studia. A nejen to. Při příležitosti slavnostních vyřazení absolventů této školy by vysoce pravděpodobně Česko každoročně se svými doprovody navštěvovala elita velení zahraničních armád, k radosti podnikatelských subjektů nejen sféry cestovního ruchu, ale zejména českého obranného a bezpečnostního průmyslu.
Velitelství společných sil jsme rozhodně nemohli opominout, protože náš prezident je nejvyšším velitelem ozbrojených sil České republiky. A múzy rovněž ne, byť se nejednalo o koncert Posádkové hudby Olomouc. Po návštěvě Žižkových kasáren se šlo do divadla. Nejen já, ale i ostatní návštěvníci si odnášeli vysoce emotivní zážitek z baletního představení „Mojžíš – příběh o princi egyptském“. Vystupovaly v něm desítky dětských baletních umělců od tří let až po teenagery. První dáma, paní Livie Klausová, vysoce ocenila jejich taneční projev. Ostatně některé z těchto dětí už mají i mezinárodní zkušenosti, a mnohé, které již odrostly dětským baletním piškotám, mají ocenění z USA a dalších zemí světa.

Za dob, kdy jsem bydlel a pracoval v Olomouci, jsem navštívil Bouzov, Náměšť na Hané, Čechy od Kosířem, kde letos byl pan prezident rovněž. Všechno to jsou menší obce. Co je spojuje, je bezesporu malebné přírodní prostředí a památky.
Ano, hrady, zámky a muzejní sbírky, což pan prezident Václav Klaus okomentoval: „Vy tady máte skoro v každé obci zámek.“ No, není to tak už úplně pravda. Bohatá úrodná Haná už není to, co bývala – velké žírné lány. Bezesporu je bohatá na lidi. A s nimi se pan prezident průběžně setkával. S představiteli církve, podnikatelského sektoru, vědy a školství – rektory, prorektory, zakladateli soukromých škol. I počasí nám přálo a tři dny, na které jsme se připravovali půl roku, utekly jako voda. Pokud bych je měl hodnotit, jsem přesvědčen, že obrázek, který prezidentský pár a jeho doprovod získal o Olomouckém kraji, byl veskrze pozitivní. Obrázek o lidech, o které se kraj maximálně stará. Bohužel důsledky ekonomické a finanční krize na Olomoucký kraj dopadají hodně tvrdě, což je výzvou pro nás pro všechny, abychom to změnili. Dle mého názoru je ale lepší žít v čistém, nezničeném životním prostředí (a na příkladu realizace jednoho investičního záměru jsem to dostatečně doložil) než tzv. zaměstnanost vykupovat devastací životního prostředí. V Olomouckém kraji mají šanci pouze takové podnikatelské záměry, které respektují přírodu, protože to, v jakém stavu ji zanecháme, odkazujeme následným generacím. V tomto smyslu jsme se s panem prezidentem bavili i na téma protipovodňových opatření, protože Olomoucký kraj byl jak v loňském, tak letošním roce stíhán záplavami. V diskuzích se samosprávou a s podnikateli jsme nakonec s panem prezidentem našli společnou řeč. Že to není jenom o stavění protipovodňových hrází, ale také o tom, sžít se s přírodou. Než stavět betonové zdi, raději se přizpůsobit tomu, že za rok zase může přijít povodeň, a stavět domy a komunikace tak, aby odolaly záplavám, uchránily životy, zdraví a majetky lidí, nebo je dislokovat mimo devastační dosah eventuálních povodní. Najít takováto řešení je velkou výzvou.