Caliman 2

Dolů k horám
Sobota 4. srpna 2007 05.50 Vstávám. Venku je chladno. V salašce parádně. Oblékám, co mám, abych si uchoval tepelný komfort. Vařím letošní první rumunský poridge. 7.15 Odcházím. Záhy jsem u polomu. Těch cca 200 m bych se prodíral hodinu, a tak jej podcházím. 08.00 Další polom. Podejít, nadejít? Jdu do kopce. Na vrcholu obcházky modrý trojúhelník. Jít spodem, tak se nenajdu. Za hodinu už takové štěstí nemám. V místě, kde pracují lesáci, začíná ohrada a ztrácí se mi značka. Dvakrát přelézám tam a zpět. Modrý trojúhelník nikde. Scházím do údolí. Přede mnou panorama vysokých hor. Jdu k nim. 10.10 V lazech svačím dva perníky. 10.20 Pokračuji přes hrazené pastviny na silnici k říčce. 12.05 Přeprška. 12.15 Dávám obědovou pauzu. Občas hřmí. Kde jsem? Nevím. Ptát se mi netřeba. 12.51 Pokračuji. 13.20 Procházím letoviskem „Poiana“. Pokračuji přes ohrady dolů k horám. 14.05 Po visuté lávce přes řeku a posléze vlakové koleje, u nichž je cedule „Dealu Floreni“. Nechává mne chladným. Mašíruji směr horský hřeben. Procházím kolem salaší s ovcemi a kravami. Zorientoval jsem se v 15.03 na úpatí Suhardu v sedélku ve výšce přes čtrnáct set metrů. Jdu se podívat na hřeben. Prší. Strmý sešup lesem podél ohrady. Ledva jsem dosáhl dna údolí, domeček! A se suchou čistou přístupnou půdičkou. Nabírám vodu a jdu bydlet. K večeři podávali šunkofleky. 17.45 Déšť bubnuje na střechu. Čučím do mapy a dumám, kudy zpátky na Caliman.

Národní park Caliman
Neděle 5. srpna 2007 Definitivně se probouzím v 04.32. Nevstávám. Vařím ze spacáku. 04.58 Jsem po snídani. 05.20 Odcházím. 06.24 Jsem v Dorna Candrenilor. 08.05 V Poiana Negrii. 09.40 Za posledními domy. Stále proti říčce po modrém terči, který se matně s několikakilo­metrovými pauzami zjevuje. 10.00 Svačina! Sundavám pohorky, suším ponožky. Po přepočítání si dopřávám perníčky pouze dva. Na příští čundr jich nakoupím vagon! 10.40 Odcházím. 11.20 Dva lesní dělníci s kanystrem mne směrují k altánku s minerálním pramenem. Jdu ochutnat. Na mapě není, takže kolik jsem toho ušel, nevím. 11.40 U téhož pramene obědvám. Poledne zvoní zvonce pasoucích se krav. 12.30 Odcházím. 13.20 Jsem u polany u cedule: „Národní park Caliman“. Kousek dál červený čtverec s bílým okrajem. Na maďarské mapě není. Zřejmě jsem u Haitul Negrisoara. Červený čtverec se objevuje u odbočky doprava kolem přítoku Negrisoary. Zavádí mne do potoka, a pak není. Vracím se na cestu, která vede souběžně. Docházím k polomu. Pokouším se jej obejít po protější straně potoka. A ejhle, červený čtverec! Blíží se tři hodiny. Ve stráni nad potokem jsem mezi stromy našel rovný flek. Tak tak na stan. Vařím slepičí bujón a něco k zakousnutí – nedovařené fazole. 16.10 Jsem po jídle. Někdo se jezdí válet k moři, já do lesa. Idyla. Ještě občůrávám své území proti medvědům. Je to paráda. Jsem zvědav, kam mne značka, která na mapě z roku 2003 není, dovede. Noc je teplá. Spím jen přikryt spacákem. Je bouřka a prší.

Kamsi vzhůru stoupání klesá
Pondělí 6. srpna 2007 06.40 Neprší. Je téměř slunečné ráno. Z vysokánských smrků dopadají na tropiko kapky. Snídani vařím z lože. Balím lehce mokrý stan. 08.10 Odcházím po červeném čtverci. Respektive po třech. Pak končí. Ani soustředné pátrací kruhy nepomáhají. Nabírám azimut kolmo do kopce. Poté, co už stoupání klesá, přichází polomy. Vesměs je obcházím. V předvrcholové partii se prodírám mokrou smrčinou. 10.05. Výš to nejde. Zalézám za balvan, sundavám bágl a plením borůvkové plantáže. Jsem v mracích. 10.40 Svačím perník a borůvky. Možná jsem na Vf. Arsita Tamaluui (1708). Asi bych měl jít napravo. 11.00 Odcházím do mlhy. 11.33 Hele, modrý kříž! Radím se s mapou. Pokračuji na jih. Zanedlouho další značka. No, a pak už nic nevidím. Jdu po hřebeni. Ve 12 hodin míjím dominantní skalisko. Obědvat chci na Tamaului. Dvacet minut se deru kosovkou, než mi dojde, že z téhle strany na vrchol žádná cesta nevede. Pětatřicet minut bloudím zpátky, ke skalisku, které jsem míjel v poledne. Před jednou jsem z houští. 13.00 Začínám přípravy k jídlu. Z mapy vyplývá, že 1862 m vysoký Tamaului, kolkolem chráněný kosodřevinou, značka traverzuje. 13.30 Pokračuji. Nacházím cestu. 14.20 Nabírám ve žlebu vodu. 14.29 Jsem u rozcestníku modrého kříže s červeným terčem. 14.35 Radím se s mapou. 15.10 Promočen od nesčetných plných zásahů mokrých větví až na goretexovou membránu docházím na plácek z opačné strany Tamaului. Stavím stan, suším spacák a další věci. 16.00 Vařím brkaši. 17.30 jsem po večeři. Stále se honí černá mračna. Neprší. Až na povrch bot vše uschlo. 17.55 Zaléhám a hned vstávám. Vynáším věci a stěhuji stan na místo, které mi připadá méně z kopce. 18.00 Jsem zalehnut.